AO Tennis 2 – Recenze

AO Tennis 2 – Recenze

9 ledna, 2020 1 Od Jiří Hora

Máme před sebou další nadějný rok plný zajímavých herních titulů a my tu, plní sil, máme pro vás naší úplně první recenzi pro rok 2020. A jak už to na Nový rok často bývá, tak sportem ke zdraví, takže i my se vydali vstříci sportu, tedy konkrétně tennisu v novém díle série AO Tennis, který by snad mohl konečně být tím pravým nástupcem skvělých sérií jako Virtua Tennis nebo Top Spin. Prvnímu dílu se to zrovna dvakrát nepovedlo a ani konkurence v podobě Tennis World Tour na tom nebyla úplně obstojně a to i přesto, že oba tituly v sobě skrývaly solidní potenciál. AO Tennis 2 tak díky vydavateli BigBen Interactive, nyní vychází ve spolupráci studií, jenž si ještě přede dvěma lety konkurovala.

AO Tennis 2 je opět hlavně dílem studia Big Ant, ale tentokrát se na tvorbě hry podílelo i studio Breakpoint, jenž stálo právě za konkurenčním Tennis World Tour, což bylo jakýmsi příslibem toho, že by to snad konečně mohlo dobře dopadnout. V případě nového videoherního tenisu, jenž se honosí zejména oficiální licencí Australian Open, se nedá z kraje říct, že by šlo o stoprocentní úspěch. Je to dáno hlavně tím, že jsou zde opět zcela znatelné nedostatky, které hru sráží níže, než kde by potenciálně mohla být a v následujících odstavcích se dozvíte, proč tomu tak je.

Samozřejmě největší silou celé hry je oficiální licence Australian Open. Tento velký turnaj konající se v australském Melbourne sebou přináší velký tenisový svátek, jehož se účastní všechny hvězdy tenisového nebe, včetně několika českých. Člověk by očekával, že si vývojáři pohlídají, aby licence, které získají, pokryly nejen stadion, loga a celkové vzezření tohoto turnaje, včetně všech sponzorů, ale zejména tenisty a tenistky samotné. Jenže od minulého dílu se toho zase moc nezměnilo a hráčů s oficiálních licencí zde najdete 32. Tedy šestnáct mužských zástupců a šestnáct ženských zástupců. Hra ale nabízí i další hratelné postavy, které ale byly vytvořeny nějakým náhodným generátorem, jelikož kolikrát příjmení nekorespondují s národností a stejně tak křestní jména, či jiné typické rysy. Pokud se ptáte na licencované české zástupce, tak zde najdete pouze Karolínu Plíškovou a Markétu Vondroušovou. Mužští zástupci zde chybí zcela.

Pokud však jste šikovní, máte tvůrčí nadání, a hlavně jste trpělivý, pak vás tento neduh nejspíše úplně trápit nebude a svého oblíbence si budete moci vytvořit sami. Zásluhu na tom má poměrně komplexní editor hráčů a to jak těch mužských, tak samozřejmě ženských. Rozsah editoru mě velmi mile překvapil a o to více jeho intuitivita, jelikož se vám dostane v podstatě velmi rychle do krve. Jen škoda, že já nemám tu trpělivost, abych zkusil do hry přenést některého z opomíjených hráčů, či svou maličkost. Editor se ale neomezuje pouze na tvorbu postav. Můžeme zde vytvořit například své logo, které pak můžeme umístit například na oblečení naší postavy. Vyřádit se také můžete na editoru herních ploch. Ano, můžete si vytvořit i vlastní kurty, tedy stejně jako tomu bylo v případě prvního dílu.

Ostatně tvorba vlastního obsahu byla již nesmírně populární právě v prvním AO Tennis z roku 2018, či jeho vylepšené verzi AO International Tennis z téhož roku. Veškerý vámi vytvořený obsah je možné sdílet a to s možností dalších úprav jinými lidmi, či nikoliv. Rozhodnutí je v tomto jenom na vás. Proč ale o tomto vlastně píšu. Vývojáři se totiž rozhodli, že veškerý obsah, který komunita vytvořila pro první díl, bude použitelný i v novém díle AO Tennis 2. To je rozhodně skvělá zpráva a hra tak získala okamžitě přísun obrovského množství dodatečného komunitního obsahu. Jenže tato featurka sebou nese i drobná úskalí a tedy jistou kompatibilitu s prvním dílem, což znamená, že technické jádro AO Tennis 2 je vlastně totožné z předchozím dílem, což mohlo být i jistým brzdičem v pokroku aktuálně vydaného kousku.

Vydejme se tedy k oné technické stránce. AO Tennis 2 vypadá na první pohled poměrně dobře. Co se týče samotného ingame vizuálu, tak mu není prakticky co vyčítat. Na match se velmi dobře dívá, k čemuž napomáhá i naprosto stabilní framerate, jenž nikdy ani nezaškobrtne, ale proč by také měl. Nejde vysloveně o nic náročného. Protože i přesto, že z výše popsaného pohledu vypadá hra velmi dobře, tak při bližším prozkoumání zjistíte, že titul má i spoustu zbytečných nedostatků. Například miminka obličejů je něco otřesného a některé animace by také zasloužily více péče. Neberte mě špatně, ale přeci jen vývojáři si skutečně dali práci jen s oněmi dva a třiceti tenisty, takže bych čekal, že do všeho dají maximum. Jak jsem ale naznačil na konci předchozího odstavce, tak na vině může být i ona stoprocentní kompatibilita obsahu s předchozím dílem. Zde to tak byl souboj obsahu s pokrokem, což sebou nese výhody i ony nevýhody z toho pramenící.

Dle mého největší změnou prošla samotná hratelnost. Zde jsem si konečně liboval během samotného hraní. Vývojáři konečně zapojili mysl a vy tak konečně máte trochu větší kontrolu nad tím, kam ten malý chlupatý zelený míček pošlete, což bylo v předchozích dvou hrách trochu loterie. Takovým tím rozhodujícím prvkem k tomu, jestli váš odpal bude přesný, či nikoliv je pak takový malý barevný ukazatel při úderu, jehož úroveň se mění podržením jednoho ze čtyř tlačítek pro odpal. Hrát se dá ale také pomocí právé analogové páčky. Jediný problém, který jsem během recenzování měl, spočíval v kombinaci tlačítka pro odpal a sprintu, kdy mi hráč zkrátka na onen odpal nereagoval. Nešlo však o nějaké pravidlo, bylo to zřídka, ale když se to zrovna stane během dlouhé výměny, pak to může trochu nakrknout.

Největší problém předchozích tenisových her této generace, ale nebyl úplně tak technický stav, či hratelnost, ale spíše onen obsah, na nějž dojel právě Tennis World Tour, který vyšel předčasně a nenabízel prakticky nic. To už není případ AO Tennis 2. Jak jsme zmínil, tak turnaj Australian Open zde dostal vlastní režim, kde si můžete tento skvělý turnaj vychutnat se vší parádou, bez nějaké té omáčky kolem. Pokud po ní přeci jen toužíte, tak zamířite do režimu Kariéry. Ten nabízí poměrně dost možností, jak si jej vychutnat. Nemusíte totiž nutně hrát za vámi vytvořeného tenistu, či tenistku, ale k výběru máte i celou řadu vývojáři vytvořených hráčů, včetně těch 32, kteří disponují oficiální licencí a vyobrazují skutečné hráče. Normálně jsem pro tvorbu vlastního hráče, ale tentokrát jsme zvolil jednu z hvězd, tedy naší tenistku Karolínu Plíškovou, která je světovou dvojkou.

System kariéry samotné je pak poměrně jednoduchý, ale za to dobře fungující. Celé to spočívá v rozvržení toho, jakých turnajů se chcete zúčastnit, případně jestli chcete odpočívat, či trénovat. Řada turnajů nabízí nižší finanční odměnu a jiné zase velice vysokou jako právě účast na Australian Open, která je zde jakýmsi vrcholem. Nejdříve jsem si říkal k čemu je ve hře vyhra oněch peněz, když postava již další vybavení nenakupuje. Peníze ale využijete k vylepšení vašeho personálu, tj. trenérů, nutričních specialistů, doktorů, ale také ke zlepšení kvality cestování, ubytování a tak podobně. Cesta na turnaje totiž není jen tak a může způsobovat únavu, takže je třeba i vhodně vybírat na jaký turnaj se vydat, aby vás to pak nestalo zbytečné síly. Když za něj například nedostanete ani dolar. Ve hře totiž z každého turnaje nemusíte nutně dostat finanční odměnu, jelikož může jít o charitativní turnaj, jehož se chcete účastnit z vlastní vůle a pro dobrou věc. Proč se pak takových turnajů účastnit? Kvůli zisku sponzorů, jenž mohou být pro vás dalším zdrojem zisku. Sponzory pak jde také získat vaším vyjadřováním na tiskových konferencích, takže je vhodné otázky jen tak neodklikávat, jak má mnoha hráčů ve zvyku. Je skvělé, že autoři dali režimu Kariéry skutečnou formu, za níž se hra skutečně nemusí stydět.

AO Tennis 2 ale není jen hrou dvou režimů, jelikož zde naleznete ještě rychlou hru, či možnost tvorby vlastního turnaje a samozřejmě multiplayer. Hra pak nabízí také několik druhů zápasů. Máte zde klasický match jeden na jednoho, ale také čtyřhru, či čtyřhru smíšených dvojic. Upřímně jsem ale preferoval čistě dvojhru. Čtyř hra má v případě, že nehrajete se skutečným spoluhráčem jednu zásadní nevýhodu a tou je fakt, že osud zápasu musíte vložit do AI řízeného spoluhráče, což je taková sázka do loterie, která se mi nikdy nevyplatila. Nakonec ještě stojí za zmínku tvorba vlastních Scénářů, kde si přímo určíte o jakou tenisovou událost jde a to včetně toho, kdo se jí bude účastnit, kdy budete mít nad jakým hráčem kontrolu a tak podobně. Skutečně si můžete nastavit celou situaci tak jak nastane a tento scénář pak opět sdílet s komunitou.

Nový díl začínající tenisové série na tom vlastně ve skutečnosti není tak špatně, jak by se mohlo na začátku naší recenze zdát. Hra má celou řadu kladů, které rozhodně převyšují zápory, nicméně vývojáři by do budoucna měli zvážit, zda spíše nezkusit dát přednost technologickému pokroku před kompatibilitou obsahu s předchozím dílem. Přeci jen komunita je kreativní a myslím, že si ráda vytvoří nový obsah, pokud jí vývojáři dají ty správné prostředky k jeho tvorbě, či správnou motivaci. Největší problém hry tak tkví hlavně v nedostatku oficiálního licencovaného obsahu a v podobě hry, která by už dnes mohla být jinde. Všemu pak sekundují jiné drobné chybky jako třeba občasné výpadky zvuku, či jakákoliv absence dabingu během tiskovek. Minimálně by mohli mít dabing reportéři, kteří otázky kladou, jako tomu je například u F1 série od Codemasters. Působí to jednoznačně lépe, než němá podívaná s volbou odpovědí.


ZÁVĚREM

AO Tennis 2 je nyní dost možná nejlepší tenisovou hrou této generace. Nabízí dobře navržený kariérní režim a výtečnou hratelnost, která je doplněna o plně licencovaný turnaj Australian Open. Postrádá však dostatek licencovaných hráčů a trochu trpí vizuál, který ustoupil kompatibilitě komunitní tvorby z předchozího dílu.


HODNOCENÍ: 7/10


Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: COMGAD s.r.o.