Arachnoid VR – Recenze

Svět virtuální zábavy zažívá posledních letech obrovský boom z pohledu virtuální reality, s níž se experimentovalo už v minulosti, ale až technologie současnosti umožnili její rozmach. VR znají mnozí z nás jen z domácího prostředí, kdy skrze VR headset můžeme sledovat dění v různých prostředích, která si pro nás tvůrci připravili, ale ve většině případů stojíme, či lépe sedíme, na místě a vše ovládáme říkajíc postaru s gamepady v ruce. Ano, je i možnost pohybových ovládání, jenž dokážou ještě více vtáhnout, ale víte, co může být trefou do černého VR v kombinaci s AR. 

AR tedy augmented reality (rozšířená realita) je nástrojem, který můžeme využívat i například v práci a v herním světě jsme se s ní již také mnohokrát setkali. Nicméně proč to nezkombinovat a nevytvořit prostředí, v němž se budeme reálně pohybovat, ale zároveň budeme z pohledu vjemů někde úplně jinde. Přesně podobný zážitek jsem získal skrze společnost DIVR, která disponuje v Praze jednou ze svých VR AR arén, kde byly k vyzkoušení hned dva herní kousky – Golem VR a Arachnoid VR. A zatímco rudolfínskou Prahou vás provede Láďa aka BlackHawk, tak já vám sdělím naše dojmy z polečného pátrání po podzemní laboratoři.

Archanoid je prakticky VR únikovkou, kde je třeba řešit úkoly, abyste se dostali dále, přičemž mnohdy jste i v jistém časovém presu. Hra nás vezme do opuštěných důlních tunelů, kde budeme pátrat po tajné laboratoři, s níž jsme ztratili kontakt. Jak tušíte, tak cílem je získat data zde zkoumaná, abychom následně zjitili, že se něco šeredně pokazilo a tak vedle černoty místního jeskynního systému na nás číhají i zmutovaní osminozí “miláčkové”. Ano, pokud máte strach z pavouků, tak si tento zážitek raději odpusťte. Jelikož lekavých momentů nemusí být málo a v jisté části hry by u jedinců s arachnofóbií mohl přijít čas, kdy by popis hysterický záchvat nebyl dostatečně na místě. Zvláště, když se vám aréna snaží navodit pocity, že jste skutečně tam, takže oheň skutečně hřeje, vítr vám bude čechrat kštici a sem tam se nevyhnete také kapajícím slinám z větracích šachet.

Už jsem zmínil, že jde o únikovku. Takže pro postup dále budeme hledat klíče, či v tomto případě hmotu zvanou Blue Effect, kterou musíme najít v dostatečném množství, aby se nám otevřeli dveře vpřed. A rozhodně není nač čekat, jelikož v jistý moment se vám podaří uvést vchod sebedestrukci tunelového systému. Hra ale není jen o tomto, občas je třeba správně pospojovat mechanismus a někdy najít kód, který vám umožní faktický únik z laborky. No, ten jsme nenašli. Koncepce hry se mi nicméně velmi zalíbila, což je spojeno i s atmosférou, která byla skvělá.

Co nepřátelé, no řekněme, že tu jsou a to ve formě přerostlých pavoučků, kteří si na vás budou chtít pochutnat a jelikož reagují na rychlé pohyby, tak budete muset občas našlapovat poměrně zlehka a nevyhnete se i nějakému tomu přikrčení. Občas se leknete, ale nepočítejte na nějakou akci, či další interakci. Jde čistě o průzkumnou misi s cílem získat data. Ale v nastolení hororové atmosféry to funguje velmi dobře. I když taková tématika vetřelce by asi fungovala daleko lépe, ale práva a tak dále, znáte to. Také čas je omezený a počítejte s tím, že hra zabere kolem půl hoďky. Čas se ale může i zkrátit, to závisí na tom, jak vám půjde postup dále.

No a tady narážím na problém, který jistě zmíní i Láďa v recenzi na Golema. Cena. Ano, nebude vám lhát. Dávat za 30-minutovou hru kolem 600,- Kč za osobu není málo. Také tu není žádná sleva na skupinu, když už mluvíme o tom, že zejména tato hra dosti sází na kooperaci. Ta by byla každopádně plusem, jelikož jako rodinný zážitek vás jedna hra může vyjít i přes 2000,- Kč a to v současnosti není zanedbatelná částka, zvláště když pomyslíte na to, že za ty peníze můžete mít klasickou hru, i na několik desítek hodin. 

Dobře, teď se na cenu podívejme jiným metrem. Nekupujete si přeci hru, ale zážitek. V tomto směru asi není co namítat. A ačkoliv bych zvolil trochu vlídnější cenovou politiku, tak si myslím, že to za to ve finále stojí. Ostatně jsme se s Láďou velmi dobře bavili, což je tak trochu i zásluhou toho, že VR AR arény stále nejsou dokonalé, takže se vám stane, že kamarád, kterého reálně vedle sebe vidíte, dělá takové pohyby, které vás občas přinutí vytrysknout smíchy. Taková ta pomyslná dokonalost v nedokonalosti.

Když jsem nakousl tu nedokonalost arén a technologií, které v ní fungují, tak se pojďme přesunout k hratelnosti, kdy ovladačem je vlastně vaše tělo. A svět tak normálně reaguje na vaše pohyby. Tady může být pak kámen úrazu v tom, že senzory občas nejsou úplně přesné a něco chytit, zvláště když jde o čistě virtuální předmět občas není žádný med. Naštěstí je aréna plná různých fyzických předmětů a s nimi vše funguje perfektně. Je zkrátka vidět, že ačkoliv technologie pokročila, tak je stále, co zdokonalovat.

No to ostatně platí i o vizuálním zpracování. Jelikož je Arachnoid VR v celku koridorovka, tak vypadala poměrně k světu. Nechyběla celá řada detailů a vlastně místní “svět” fungoval velmi dobře a zejména po stránce temné atmosféry, která se dle mého povedla na výbornou. Kde je tedy problém? V rozlišení? Ano, přesně tak. Textury trpěli na zubaté hrany a vlastně i na viditelné pixely. Také pohled doslova pod sebe občas znamenal rozostření obrazu. Technologie jdou ale kupředu mílovými kroky a věřím, že do pár let tu máme hry, které budou ostřejší a bez všech těch neduhů.

---

ZÁVĚREM

Arachnoid VR byl skvělým zážitkem, který potěšil zejména svou atmosférou a koncepcí. Herní mechaniky dávali smysl a posouvali hru směrem k VR únikovce, kdy hra dokázala dobře využívat možností arény, která byla k dispozici. Neduhem však byla kostrbatější hratelnost v kombinaci s virtuálními předměty a nižší rozlišení. Cena pak také může být pro někoho přeci jen vyšší. Je tedy třeba se zamyslet nad tím, co od tohoto zážitku čekáte. Já mohu rozhodně doporučit, nejít do toho sólo. Jelikož kooperace je to, co posouvá zážitek zase trochu výše. Obecně jsem si ale hru náležitě užil a asi bych neváhal jít do podobného zážitku znovu.

7/10

Umístění arény: DIVR Praha – Hemley’s

---