Po téměř dokonalém videoherním zážitku jménem True Fear: Forsaken Souls (part 1-3) jsem se plně vrhnul na parádní Marathon. Každopádně jsem uronil slzu, protože takových klikacích, logických adventur v dnešní době moc není. Já vlastně neznal žádnou. Kde je také i hledat, že? Pokud se podíváte na PS Store, najít tento konkrétní podžánr je téměř nemožné. Ta záplava tisíců titulů ročně je obrovská jak tři tsunami dohromady. Asi to prostě chtělo trochu toho štístka i náhody, abych narazil na další (tentokráte o něco menší, ale stále parádní) klenot jménem Artifact Seekers. Nejde jen o samotnou hru, ale i o onen postup, jak se mi povedlo na ni narazit. Já byl před výplatou, neměl moc peněz, a tedy přemýšlel, co si zahrát. Naprostá zoufalost mě prvně zavedla do kolonky „tituly za stovku“, jenže tam bylo úplně prd. Nic! To stejné u částky za padesát korun. Ještě větší prázdnota. V naprostém šílenství i zoufalství mi nezbylo nic jiného než se podívat na produkty zcela zdarma. Vyjel na mě Fortnite. Ble, nechci, děkuji. To už radši jít ven na procházku. Po pár řádcích scrollování níže na mě najednou vyjelo několik jmen z tohoto podžánru. Tři z nich placené, dvě zcela gratis. Stáhnul jsem si obě (na druhou z nich bych také měl napsat recenzi), ihned spustil právě Artifact Seekers. Po neblahé zkušenosti s The Seven Deadly Sins, kdy prostě musíte za skutečné peníze nakoupit lepší zbroj, abyste mohli postoupit do závěrečné části přes nesmírně těžké bosse, u mě panovaly obavy, zda to vůbec půjde zahrát. Proč by někdo tvořil své dítko a následně ho dal všem zcela zdarma, aniž by z toho cokoliv měl. Zajímalo mě také, do jaké míry budou skryté poplatky (rozuměj mikrotransakce) ovlivňovat samotnou hratelnost. Asi nechcete několik hodin řešit náročné puzzle (v masivním množném čísle!) s tím, že daný level chcete dokončit, jenže to nejde, protože jste si nezaplatili za speciální nápovědu, bez které to prostě nelze dokončit.
Inu, nemělo cenu nad tím moc filozofovat, protože odpověď beztak naleznu během samotného průchodu. Nyní v ní mám nahráno asi dvacet hodin čisté doby a pokud vás zajímá, kolik jsem utratil skutečných peněz, odpověď vás asi nepřekvapí – nic. Absolutně ani jednu jedinou korunu českou. Mám za sebou celkových asi sedm levelů z šestnácti, každý je cca na tři hodiny (záleží, jací jste detektivní talenti, mně to trochu trvá). Každý z nich je tematicky originální, ve svém specifickém prostředí i lokaci. Říkáte si, jak si tedy vývojáři na sebe vydělají? Ty hádanky (jen tak jedna pětina) je dost náročná, pokud se chcete dostat dál, buď u dané úrovně doslova vytuhnete neustálým přemýšlením, jak dál, nebo si koupíte za virtuální měnu (dostanete něco zdarma do začátku, ale pak už vůbec nic) buď nápovědu, kudy dál nebo rovnou automatické vyřešení celého puzzle. Logicky se tato měna nakupuje za skutečné peníze. Filozofie je nastavená tak, že čím víc chcete pomoci nebo si rovnou usnadnit postup, tím více se vydáte ze svých reálných korunek. Ten největší lenoch může klidně investovat přes dva tisíce, průměrný uživatel cca několik nižších stovek. Já nic. Proč? Asi bych neměl tvůrcům kazit kšefty, ale třeba čtenáři RespawnPoint, co čtou moji recenzi, si za pár desítek kaček koupí virtuální měnu a tím vývojáře podpoří. Má lest je tato: všechny průchody, hádanky i skrytá tajemství jsou přístupná na YouTube zcela zdarma. Stačí si zadat název Artifact Seekers a k tomu dodat konkrétní kapitolu. Pokud se teď nadšeně radujete, je to stále ještě dost předčasně. Asi se toto obcházení nastavených pravidel tak trochu očekávalo, takže půlka hádanek je náhodně generována. To, co funguje někomu z YouTube, nemůže u vás být aplikováno. Buď si na to prostě přijdete sami nebo si zaplatíte za nápovědu či rovnou celé vyřešení. Já jsem dost velký škrt, raději námahu než ze své pavučinami prolezlé peněženky cokoliv komukoliv zaplatit. Když hledáte výzvu, chcete si něco dokázat (hádanky jsou někdy naprosto obtížné peklo), stejnak platit nic nepotřebujete. Podpořit tvůrce však můžete. Z čeho jiného by si měli dotovat své další projekty.
Tak klikni, ne?
Původně mě málem odradilo naprosto nízké hodnocení hráčů na PS Store. Artifact Seekers má v průměru asi dva a půl z pěti hvězdiček, což je za mě extrémně nízké známkování. Dost mě to vyděsilo, raději jsem ani nic neočekával. Opak je pravdou – dostal se mi do ruky naprostý poklad (doslova je první lokace o hledání ztracené truhly plné zlaťáků). Na výběr máte nějakých celkem sedmnáct úrovní, čtyři z nich se teprve připravují. Vše je naprosto zdarma, za kompletní průchod nemusíte zaplatit ani jedinou korunu ze své kapsy. Jako protiváhu však hra přináší velmi příjemnou hratelnost inspirovanou klasickými point-click adventurami 90. let. Každá úroveň je rozdělena do několika (cca dvanácti) samostatně oddělených konkrétních oblastí, kde musíte hledat, objevovat, zuřivě na cokoliv klikat. Co najdete, to musíte nějakým způsobem někde použít. Najdete třeba lopatu? Někde bude potřeba vykopat jáma. V ní bude zase třeba šroubovák. Ten použijete na domontování pilky, jíž jindy využijete na uřezání zámku. Ihned se zpřístupní další lokace, kde děláte opět to stejné. Pořád dokola. Jedná se o mravenčí, extrémně náročnou práci, která je však v praxi naprosto báječně zpracovaná, je chytlavá i plodí určitou závislost. Někdy se od Artifact Seekers nedokážu odtrhnout ani ve čtyři ráno, protože potřebuji ještě něco najít, jinde to použít či vyřešit rovnou celý zapeklitý rébus. Je to stará, dobrá hratelnost, jakou si pamatujete z her typu Posla Bohů. Pokud jste mladší generace a tento typ podžánru vás zcela minul, nyní máte možnost si vše naplno dohnat. Opět – naprosto zdarma. Hratelnost je doslova ukovaná v ohni pro ten typ lidí, jež vyrostli na rébusech, hlavolamech, tajenkách či objevování všeho skrytého. Chodíte z lokace do lokace, přemýšlíte, co kde a jak použít a snažíte se dokončit konkrétní level.
Inventář je naštěstí dobře navržený, jednoduše se v něm hledá, hádanky jsou z větší části jednoduché, několik z nic bylo zcela nelogických či rovnou jako kdyby je vytvářel sám Satan! Chce to pevné nervy, hodně sil i odhodlání. Především pak trpělivost. Jako příjemný bonus mohu zmínit českou lokalizaci, kde je úplně všechen text v našem rodném jazyce, dabing je pak anglický, ale moc se zde beztak nenamluví. Nápovědy zdarma titul neobsahuje vůbec, vzhledem k tomu, že vývojáři hru koncipovali jako tu s mikrotransakcemi. Jak již bylo napsáno, veškerý průchod je na YouTube, ale počítejte s automaticky generovaným rozvržením puzzlů i jejich postupu. Oproti True Fear: Forsaken Souls ani nemáte v rozvrhu „mapy“, kde můžete použít funkci rychlého cestování, označeno, jestli je daná oblast kompletně „vyčištěná“ – vybrakovaná od klíčových předmětů. Tím pádem nevíte, jestli se tam máte vracet či hledat jinde. To samozřejmě dost zdržuje i odtrhává od dalšího, nového objevování. Další mínus vidím v absenci zvýraznění předmětů. Pokud ho nevidíte napoprvé a nekliknete na něj ihned, často se vám stane, že ho pak objevíte po hodinovém, zuřivém mačkání na cokoliv v daném úseku. Několikrát jsem je dokonce v té retro grafice ani neviděl. Konkurence to má zlatavě zvýrazněné, lehce blikající. Hráče to pak nenásilně navede třeba ke krytému klíči, co je v kapse od kabátu. Zde si na vše prostě musíte přijít sami. Nebo zaplatit. Herní design bohužel není nastaven na podávání pomocné ruky, což trochu kazí celkový zážitek z tak parádní hratelnosti. Předposlední mínus (ten se však dá opravit kdykoliv) spočívá v toporném rozjezdu mířícího kroužku po lokaci. Je extrémně ztuhlý, pomalý. Jakmile se však po pár sekundách plně rozjede, je zase až moc rychlý. Upravit se v nastavení nedá. Ani za peníze. Je to hodně o zvyk, bohužel to působí dost béčkově. Jako kdyby to žádný tester ani na konzoli PlayStation 5 nezkoušel. Dá se na to zvyknout, ale chce to upřímně pevné nervy. Zvlášť, když máte zrovna nějaký puzzle na čas. To je pak doslova terror (i nechtěná, dodatečná výzva zároveň)!
Tam, kde True Fear, dle mého názoru, dominoval, Artifact Seekers zcela pokulhává. Nemá totiž jednotný, provázaný příběh. Vše je epizodicky, v rámci tzv. reality show zcela odděleno. Hráči mají objevit skrytý poklad v rámci konkrétního typu mini příběhu. Někde se bude jednat o ztracený poklad pirátů, jindy o pomoc s přípravou čínské oslavy. Dostanete se i do temné, hororové továrny na výrobu mechanických panenek či zavítáte do vikingské, zamrzlé krajiny, kde musíte ukovat zbraň, jež zabije tajemnou vodní příšeru. Každý level má své vlastní téma, ale jedná se o vlastní – separátní. To je škoda, protože hlavní dějová linka zcela chybí, jsou zde pouze menší příběhové sekvence. Výhodou zase je, že si od úplného počátku můžete vybrat úroveň naprosto dle svého vlastního gusta. Pokud si vyberete jeden z posledních dostupných příběhů, nikdo vám v tom bránit nebude. Nějaká tematika vás moc neláká? Klidně ji zcela přeskočte. Já postupuji „poctivě“, takže jedu chronologicky, jak to autoři původně zamýšleli. Mám za sebou skoro sedm dokončených úrovní, ve hře jsem strávil cca dvacet hodin čistého času, což je na titul zcela zdarma fenomenální úspěch. V hodně placených produktech vydržím v dnešní době klidně i jen hodinu. Jak se říká: není všechno zlato, co se třpytí (a stojí peníze). Bez dané provázanosti je otázka, zdali to hráče udrží dostatečně dlouho u televize, protože jedno konkrétní téma s primárním, propojujícím příběhem je jeden ze základních stavebních kamenů ve všech videohrách (kromě Doom 1 či závodního žánru). Pokud toto oželíte, celková hratelnost má tu sílu všechny udržet pevně v křesle. Za to mají tvůrci můj velký obdiv. Dokázali na téměř mrtvém základu klikacích adventur vytvořit zábavný i zároveň nervy drásající (myšleno v dobrém) kousek.
Za starých dobrých časů
Audiovizuální zpracování je téměř identické jako tehdy v devadesátých letech jen v HD kvalitě. Prostředí je až na výjimky (ptáci, řeka) výhradně statické. Pokud si pamatujete Posla Bohů, budete jako doma. Nic nového ani nečekejte. Každopádně musím říct, že veškeré lokace (s tím, jak jsou zcela odlišné i různorodé) jsou skvěle graficky zpracovány a nakresleny. Někdy jsem měl problém vidět klíčové předměty v té změti okolního harampádí, avšak je radost na Artifact Seekers pohledět. Milá, krásná, nápaditá, vtipná. Za mě se jedná o jednu z hlavních devíz (kladů) celého titulu. Tvůrci si dali ohromnou práci, protože v jedné úrovni vidíte opuštěný ostrov, jinde zamrzlou krajinu na severu Evropy, jindy zase děsivou továrnu za mechanické panenky. Pak se přesunete do magického koutu asijského tropu, abyste po pár hodinách skončili na polární stanici, odkud se zase dostanete do cirkusu či hotelu. Žádná lokace není použita dvakrát, nic se neopakuje či prachsprostě nekopíruje. Zde neexistuje Ctrl Alt C, Ctrl Alt V. True Fear mělo sice jednotnou tematiku, ale i lokace, aby odpovídaly konkrétním potřebám příběhu. Vše bylo hororové. Zde máte dobrodružné, hororové, ledové či jiné levely. Nedochází tak postupnému příchodu stereotypu, protože v každém z nich vydržíte od jedné do čtyř hodin, poté se přesouváte do zcela vizuálně odlišné. Tím, že se jedná o retro styl, netuším, zdali Artifact Seekers běží na plných šedesáti či třiceti snímcích za sekundu. Co však mohu s čistým svědomím potvrdit je fakt, že prolétající ptáci se nesekají, voda z vodopádu teče naprosto plynule. Kdybych si chtěl dost rýpnout, fps remakeu Fatal Frame 2 zde nečekejte. Tady vše běží jako po másle. Nápaditost, tvůrčí styl i originalita dělají z této retro grafické stránky skvělou a nápaditou záležitost.
Závěr
Artifact Seekers je odkazem na fenomén devadesátých let – klikacích adventur ala Posla Bohů. K dispozici bude brzo cca sedmnáct zcela originálních úrovní, které se od sebe liší snad ve všem možném. Hratelnost je postavená na objevování, hledání předmětů, které se poté někde jinde dají použít. Dále pak na řešení všemožných puzzlů, kterých zde jsou vyšší desítky. Audiovizuální zpracování je staré, dobré retro, jež je skvěle nakreslené. Mě hra naprosto bavila, je zcela zdarma na PS Store, mikrotransakce sice obsahuje, ale na většinu z hádanek si přijdete beztak sami. Na co vám nebude vaše šedá kůra mozková stačit, najdete na YouTube, kde jsou kompletní průchody všech levelů. Jeden bod strhávám za chybějící primární, spojovací příběh, zde žádný není. Každá lokace má své vlastní, konkrétní téma. Další bod za někdy až moc nelogické, těžké hádanky a sem tam nepřehledné prostředí, v čem snadno zapadnou důležité klíčové předměty. Poslední bod dávám pryč kvůli naprosto topornému, pomalému pohybování kurzorem po obrazovce. Chyby se dají však napravit, uvidíme, jak se s tím vývojáři vypořádají. Za mě se jedná o skvělou záležitost, v níž se dají strávit i vyšší desítky hodin plnohodnotné zábavy. Opět – zcela zdarma. Na takovou pecku jsem v dětství musel šetřit klidně i celý rok. V dnešní době vám svou hru tvůrci naservírují až pod nos, aniž by po vás cokoliv chtěli. Artifact Seekers se tak dá bez problému dokončit bez jediné mikrotransakce. A to se vyplatí!
Finální hodnocení: 7/10
Leave a Reply