Assassin’s Creed: Mirage – Recenze

Assassin’s Creed: Mirage – Recenze

4 října, 2023 0 Od Jiří Hora

Patnáct let, tak dlouhá doba uplynula od doby, kdy jsme se v kůži Altaira Ibn-La’Ahada poprvé postavili řádu Templářů a objevili první zmínky o prastaré civilizaci, která tu byla před námi a jenž po sobě zanechala několik mocných artefaktů. Od té doby si série Assassin’s Creed prošla několika proměnami, kdy s tou nejvýraznější přišlo v roce 2017 Assassin’s Creed Origins, které sérii přetransformovalo v akční RPG. Nyní se píše rok 2023 a já dostal do ruky počin s názvem Assassin’s Creed: Mirage. Hru, jenž měla vše navrátit ke kořenům. To se jí skutečně povedlo a na mě po jejím spuštění okamžitě dýchla vlna nostalgie.

Návrat ke kořenům série – tato fráze během oznámení skutečně vzbudila můj zájem o aktuálně recenzovaný titul. Pravdou však je, že titul se snaží být jakýmsi mixem toho, co přinesli poslední tři díly a tím, co představovali první díly. Osobně myslím, že se to povedlo na výbornou. Prvky akčního RPG jsou stále přítomny, ale byly upozaděny a řekněme, že silně zjednodušeny. Ve hře tak zůstaly nějaké tři větve schopností, v nichž je možné odemykat nové schopnosti, ale dohromady jich bude kolem dvaceti. Což není mnoho, ale není to ani málo, když vezmeme v potaz, že novinka není 80+ hodinovým zážitkem, ale přináší nám koncentrovanější a ucelenější příběh, který si z vašeho času ukousne přibližně 25 hodin, když se budete soustředit výhradně na děj jako takový.

Příběh nás uvrhne do role Basima Ibn Ishaqa, jenž nám byl poprvé představen jako jeden z mistrů řádu Skrytých (Hidden Ones) už v Assassin’s Creed Valhalla. Zde se ale vracíme do minulosti, abychom prožili jeho začátky v Bagdádu 9. století, kde se z pouličního lupiče stane jedno z věhlasných jmen Skrytých. Jde o první titul ze série, kde můžeme vidět, jak probíhá takový trénink a iniciace v budoucím Bratrstvu Assassínů. Byť už víme, že jej založila žena, konkrétně Bayekova manželka Aya později známá jako Amunet.

Poprvé jsem se tak stal svědky oné ceremonie, kdy je Basimovi uříznut prst, jenž uvolňuje místo pro skrytou čepel a vše je zakončeno rituálním Skokem důvěry. Možná se tu nad vším příliš rozplývám, ale to je tím, že jsem po letech dostal hru, která je skutečně hodná svého názvu, tedy Assassin’s Creed, což se o posledních dílech, moc tvrdit nedalo. Skrze příběhovou linii pak budeme rozplétat vlákna tajemství, která se skrývají na pozadí událostí, jichž budeme svědky. Za vším samozřejmě stojí tzv. Řád (Order), který touží po moci a tedy i nastolením řádu skrze prastaré artefakty, na něž i zde samozřejmě přijde řada. 

V zásadě jde tedy o zápletku, na níž jsme u sérií zvyklý a která je krásně zaobalena historickými událostmi. Což tato série také zvládá naprosto bravurně. Osobně jsem neskutečně rád, že se tvůrci rozhodli výpravu ucelit a nedělit na různé příběhové větve jako tomu bylo zejména v Odyssey, ale i Valhalle, kdy některé linky byly uzavřeny až v rozšířeních. Je sice pravdou, že tu máme vedlejší aktivity, ale ty jsou založeny na kontraktech bratrstva jako takového a ty jen krásně doplňují hlavní příběhovou linii a hlavně skrze ně můžete získat speciální tokeny, chcete-li žetony.

Tyto žetony mají ve hře své místo, ale nejsou klíčové proto, abyste hrou mohli postupovat vpřed. Spíše vám umožní odemknout nějakou z alternativních cest jak se dostat k vašemu cíli. Můžete si skrze ně najmout žoldáky, uplatit kupce, nebo si u obchodníků vyškemrat nějakou tu slevu. Jde vlastně o formu vzácného platidla, jenž ale na vás není chrleno ze všech stran. Čirou náhodou jedním z dostupných tokenů můžete i uplatit “řečníka” a srazit si tak hledanost okamžitě na nulu. 

Jak asi chápete, tak se vrací mechanika hledanosti, kdy jsou různě po městě a jeho přilehlých oblastech vyvěšené plakáty s vaší podobiznou, aby stráže dobře věděli, po kom mají vlastně jít. Hledanost má tři úrovně a podle toho na vás budou stráže reagovat. Zatímco na prvním stupni si vás moc nevšímají, na tom třetím si vás už s nikým nespletou a jdou po vás jako hladoví psi. Tímto vás hra nabádá ke kradmému postupu, který by měl být vaší prioritou. Ostatně jak praví přísaha bratrstva – Pracujeme ve stínech, abychom sloužili světlu. Jo, to se neomrzí. 

Assassin’s Creed: Mirage vám ostatně dá velmi rychle najevo, že otevřený konflikt vyvolávat nechcete. Řekl bych, že obtížnost soubojů se vrátila k prvnímu dílu, kdy tři soupeři vám dokázali solidně zatopit. To platí i zde, zvláště, když dojde na útok obrněnců, proti nimž toho málo kdy něco zmůžete s mečem v ruce. To může být překvapující, když víte, že soubojový systém vychází z posledních dílů, kde nebylo problém si poradit i s několika daleko větší přesilou. Máme tu však několik ale. Jak Bayek, tak Alexios/Kassandra a Eivor byli válečníci a tedy jejich boj vycházel z toho tváří v tvář. Měli na to trénink. Kdežto Basim byl trénován aby pracoval ze stínů a postupoval tiše. Přímá konfrontace by tak měla být to poslední, co dělat. Někdy přišel na řadu i útěk. Jelikož řekněme, že Basim vydrží cca 3-4 rány, minimálně z počátku.

Mám ale radost, že do soubojů se vrací proti útok, který můžete provést ve chvíli, kdy provedete perfektní krytí (parry). Tímto proti útokem tak můžete soupeře ihned zabít. Když v tom získáte trochu cviku, tak budou souboje podstatně snazší. Boj je ale pak spíše o vyčkávání a také je třeba mít na vědomí, že ne všechny útoky lze vykrýt a je třeba uskočit. Tvůrci však přišli i s novou mechanikou, která vám umožňuje okamžitou likvidaci skrze tzv. Soustředění. Já ho osobně moc nepoužíval, jelikož se mi nelíbí zobrazení jakési rychlé teleportace k nepříteli. Myslím, že to šlo vyřešit elegantněji. Jsem asi ze staré školy a raději jsem nepřátele obcházel, případně likvidoval z krytu, zezadu a z výšky. 

Pracovat inkognito je důležité a tak je na místě po sobě uklízet, tedy skrývat těla zabitých vojáků, abyste na svou přítomnost neupozorňovali a nespouštěli zbytečně poplach. Dokonce za to dostanete achievement. Využít k tomu můžete kupek slámy, vysoké trávy, ale i dalších skrýší. Ostatně místa, kde můžete schovat mrtvolu jsou přesně ta, kde se můžete skrývat sami. Tedy to funguje stejně jako v případě prvních dílů. Jestli máte rádi výzvy, tak není od věci zkusit vše projít bez zabíjení, až na ty konkrétní cíle, které zabít musíte. 

K tomuto způsobu průchodu si hra připravila nejen zmíněné schovky, ale také další nástroje jakými jsou třeba dýmovnice, ale třeba i obyčejné hvízdnutí, které může stráž odlákat. Také není nic špatného na tom uplatit nějakého pěvce, který na sebe strhne pozornost. Někdy stačí k průchodu stráženou branou využít i skupinky, která má povolený vstup, což můžou být již jednou zmínění obchodníci. V davu se dá ale obecně dobře schovávat a někdy vás pomalý postup mezi lidmi dostane až k samotnému cíli. 

Ať už jsou možnosti hry jakékoliv, tak nikdo nechce dělat něco neustále dokola. A jsem rád, že tvůrci na toto mysleli, takže náplň jednotlivých misí/úkolů se často různí, byť víme, že nekonečná variabilita není možná. Ostatně není možná ani v realitě. Vždy je dán nějaký cíl a k němu vede několik postupů. Vedle hlavních částí příběhu, kdy je třeba zlikvidovat někoho z Řádu a odhalit tak události na pozadí, se tak dočkáme různých výzvědných misí, kdy budete někoho sledovat a následně odposlouchávat. Kolikrát budete i muset něco vyšetřit a hledat tak různé důkazy. Osobně mě i těší, že je možné pokračovat ve hře i když vám chybí některé informace. 

Výše uvedená mechanika se poprvé objevila v předchozí hře a nesmírně se mi zamlouvala. Místo označení konkrétního místa se tak musíte chytat různých pojítek a popisů. Příkladem je třeba úkryt řádu se nachází v určité oblasti severně od velkých dun. To je strohý popis, ale když si projdete úkol důkladně, zjistíte, že je tam zmínka ještě o oáze, což je další pojítko. Takto můžete pak daný úkryt najít a pokračovat směle dál.

Možná si pamatujete na to, kolik otazníků se skrývalo na mapách posledních dílů. V případě aktuálního počinu byla přemíra otazníků a bodů na mapě značně zredukována a to na několik kolektiblů, truhel a menších aktivit, které mě nijak neruší. Ostatně každý chce přece získat ty tři tajemné artefakty skryté uvnitř jeskyně, jejíž struktura připomíná architekturu předků. Pokud ale netoužíte po lepším vybavení, tak není od věci si vylepšit stávající a to u zbrojířů. Stačí vám k tomu jistý počet daného materiálu. Tím vás hra také nezahlcuje, takže tu jsou vlastně jen tři druhy. Řadu z nich si nasbíráte toulkami městem a jeho okolím, případně něco získáte za splnění kontraktů. Asi není třeba více dodávat.

Tvůrci tedy nelhali, Assassin’s Creed Mirage je skutečně návratem ke kořenům a není to jen o mechanikách, ale i zasazení do města jakým je Bagdád. I když toto tvrzení by bylo poměrně nepřesné, jelikož vedle města samotného máme k dispozici ještě slušnou plochu jeho přilehlého okolí, které nás vytrhne ze stereotypu města. Můžeme se tedy pod horkým sluncem procházet písečnými dunami, či hledat stín pod palmami v přilehlé oáze. Máme tu také rolnickou část za městem, u nichž převládají pole a plantáže. 

Architektura Bagdádu samotného mě pak vrátila zpět k prvnímu dílu, kde jsme se procházeli ulicemi Damašku, Jeruzaléma, či Acre. Dobře, spíše běhali po střechách. Podobností s prvním dílem je tu velmi mnoho, stejně tak oděv místního bratrstva Skrytých se již podobá těm z Assassin’s Creed 1. Podoba jednotlivých ústředí bratrstva vás také vrátí v čase a stejně tak podoba věží pro synchronizaci. Tady musím vyzdvihnout ještě samotný parkour, ten se velmi podobá tomu, co přineslo Assassin’s Creed Unity, které v tomto bylo asi nejlepším dílem. Navíc nemůžeme vylézt úplně na vše přímou cestou. Zde je třeba opět nutné hledat nějaký ten úchyt, výčnělek, či dutinu. Je to zpátečnické? Nikoliv. Naopak to dává smysl, Není přece možné vylézt naprosto po čemkoliv. Od toho nám za chvíli dorazí nový Spider-Man a o něm tato hra skutečně není.

Technicky nemám hře vlastně, co vytknout. I přes jisté obavy z prvních trailerů jsem byl překvapen mírou detailů, jimž místní svět oplývá. Zvláště, když vezmu v potaz, že hra byla přeci jen vedlejším kouskem, podobně jako Rogue, ale stejně jako Rogue jde o to nejlepší, co série za poslední roky přinesla. Jde vlastně o takové splněné přání, ačkoliv jsem si poslední díly velmi užil, něco jim chybělo a to něco jsem našel právě u recenzovaného kousku. Pokud jde ale o bugy a různé další neduhy, tak ty jsem během své pouti hrou nepostřehl. 

Jak už to tradičně bývá zvykem, na konzoli Xbox Series X jsou dostupné dva režimy zobrazení v podobě režimu Kvality a Výkonu. Oba režimy perfektně splňují to, k čemu byly určeny. Režim kvality ždímá maximum z vizuálního zážitku a rozlišení, ale na úkor 30 snímků za sekundu, které ale nijak nekolísají. V opačném případě, tedy na úkor některých detailů a rozlišení, si můžete hru vychutnat při 60 snímcích za sekundu. Já volil první variantu, ale obecně je to na preferencích každého z nás. Já zvolil ten hanebný “filmový” přístup. A jen malá třešnička na konec. Pokud si pořídíte Deluxe Edici, můžete celou hrou proběhnout jako ikonický Princ z Persie, jelikož tu máme k dispozici jak dýku času, tak písek do ní v podobě talismanu, tak meč i všem dobře známý oděv.

Má tato hra vůbec nějaké chyby? Já osobně jsem žádné nenašel, či jsem je možná neviděl. Jistě mluvit o tom, že je to celé dokonalé asi nemá smysl. Ostatně další třetí Zaklínač se tu po scénáristické stránce nekoná, ale to neznamená, že by byl příběh špatně napsaný. A pak ano. Máme tu ty všudypřítomné věže, na které musíte vylézt, abyste si odhalili část mapy. Jsou tu ty tokeny, které nemusí přijít někomu po chuti a radši by vše vedl skrze místní mince. A s tím bych asi byl v pohodě. Je to vlastně slušné zmínit. Ostatně druhá zmíněná myšlenka, má něco do sebe a osobně bych ji vlastně uvítal. Ale toť vše.


ZÁVĚREM

Mé srdce pookřálo, když jsem zjistil, že tvůrci nelhali a Assassin’s Creed: Mirage se ukázalo jako návrat ke kořenům v tom nejlepším možném smyslu. Z minulosti si hra vzala jen to podstatné a dokázala zachovat i prvky akčního RPG, které měly smysl a doufám, že v tomto konceptu budou tvůrci pokračovat, byť mám obavy, že tomu tak nebude. Pro fanoušky série je tak nový díl absolutní povinností a to nejen skrze nostalgickou notu, ale hlavně kvůli tomu, že jde konečně opět o hru ze série Assassin’s Creed v tom ryzím slova smyslu. 

9/10

Datum vydání: 5. října 2023 – Potřebné místo na disku: 40GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE