Série Assassin’s Creed za dobu své existence prošla poměrně citelnou evolucí, kdy jsme přešli z akční adventury do klasického open-world rpg. Předloni vydaný kousek Assassin’s Creed: Valhalla se snažil přeci jen v některých ohledech vrátit ke kořenům série, ale přitom chtěl zachovat RPG jádro nastavené hrou AC: Origins. Osobně se mi líbilo hlavně soustředění na hlavní příběhovou linku s minimem vedlejších questů. V minulém roce pak dorazila také dvojice velmi kvalitních rozšíření, jenž nás vzali do Irska a také Francie do oblasti tehdejší Paříže. Ne tak ikonické město jako v AC Unity před námi nestálo, naopak to svými kulisami připomínalo skutečnou dobu temna, kde hniloba a krysy číhaly na každém rohu.
Letos se hra přehoupla do svého druhého roku a to nejen existenčního, ale také obsahového. Do rukou se mi tak dostalo skutečně velké rozšíření Dawn of Ragnarok. Na rozdíl od předchozích dvou expanzí se ta nová soustředí zejména na mytologii, či výhradně na ni. Živnou půdu si tvůrci připravili už během původní hry, kdy tato mytologická část tvořila jistou separovanou linku, kdy se Eivor ve snovém stavu ocitl v těle Všeotce Odina, ale ostatní bohové jej Odinem nenazývali. Eivor byl v božském světě Devíti říší znám jako Havi a stejně tak je nazýván i v případě zmíněného rozšíření, jenž nás bere na epické dobrodružství do světa trpaslíků Svartalfheimu, jenž je okupován Surtrem, pánem Muspelheimu, ale během hraní se dozvídáte, že je za vším tím děním daleko více, než se v úvodu zdá.
Příběh pochopitelně čerpá ze severské mytologie jak jen to jde a bere si na paškál právě události, jenž mají předcházet konci světa, tedy Ragnaroku. Vývojáři z Ubisoftu si ale do toho přidávají i svou oblíbenou fikci, tedy onu prastarou civilizaci. Jak jistě víte, tak Devět světů tvořili různé národy a mezi nimi i Elfové. Právě tajemství kolem nich je jedním z pilířů příběhu a líbí se mi, jak vývojáři dokázali v tomto směru udržet napětí po celou dobu. Pátrání po elfském artefaktu, po elfském tajemství, je úzce spjato se Surtrovými plány a jedním z důvodů, proč unesl a uvěznil Odinova syna Baldra, jehož se my jako hráči budeme rovněž snažit osvobodit.
Příběh je mnohdy spletitý a nese sebou zajímavé momenty a zvraty. Tvůrci si na scénáři dali záležet a je to znát na každém rozhovoru s jednotlivými postavami. Ty mají mnohdy něco do sebe a najdeme tu mnoho různorodých postav, zejména z řad trpaslíků, ale také mimo ně. Jelikož je Svartalfheim pod invazí Muspelheimu a zároveň Jotunheimu, tak zde najdeme i spoustu zajímavých postav v rámci těchto národů, a to ať už koukneme na ně pohlédneme z různých směrů. Přítomnost obou zmíněných má dopad na podobu místního světa, jenž je na mnoha místech schvácen plameny, či lépe řečeno lávou, či uvržen do bílého pekla, tedy ledu.
Svět datadisku Dawn of Ragnarok vypadá naprosto úžasně. Už základní hra ukázala silnou stránku Ubisoftu a to vytvářet nádherně zpracované světy. Ať už jsem hleděl do jakéhokoliv směru, vždy můj zrak upoutal nějaký ten monument. Tím největším jsou bezesporu kořeny Stromu světa, jenž lemují severní okraj světa. V krajích trpaslíků se ale nachází také celá řada zlatých skal, ale i majestátní obří sochy dávných panovníků. Prostředí rozhodně není jednotvárné, je tomu přesně naopak. Hory, lesy, pláně, pustiny, ale i bažiny a říční oblasti, to vše zde najdeme a vše nás dokáže ohromit. Velkolepá je zejména dohledová vzdálenost. Ta je jedním slovem enormní a z nějaké té vyhlídky to působí skutečně úchvatně a možná až dechberoucně.
Animátoři v Ubisoftu si dali práci s nemalou porcí nových efektů, které jsou spjaty s novými nepřáteli, ale také krajinou a schopnostmi, jimž se Eivor, potažmo Havi/Odin, mohou učit. Nové schopnosti jsou spojeny, jak jinak, než s božskou silou a není zde nouze o různé speciální schopnosti protkané blesky. A že to na efekt vypadá skutečně k světu. Jen je škoda, že těchto schopností je skutečně poskrovnu a napočítáte je na prstech jedné ruky. Myslím, že v tomto ohledu mohli tvůrci popustit uzdu fantazii daleko více a jít na férovku cestou magie, která by se v tomto smyslu nabízela. Moc novinek po stránce soubojů zde nenajdeme. Vedle schopností se mi do rukou dostal už jen nový typ zbraně, jenž je někde na pomezí sekery a kopí, ale musím říci, že boj s touto zbraní mě nesmírně bavil. Dokonce jsem odložil i toliko oblíbený štít. Boj s touto zbraní je následně o poznání rychlejší a místo parry jsem tak více využíval načasovaných úskoků, jenž na chvíli zpomalí čas.
S novým světem dorazili také nový nepřátelé a to tedy zejména z řad muspelů a jotunů. Ačkoliv se může zdát, že se jedná o nové unikátní typy nepřátel, tak vlastně vycházejí z archetypů, jenž nám představila už původní hra. Je to trochu škoda, i zde se dalo více experimentovat, na druhou stranu jsou nepřátelé i takto dostatečně různorodí, takže se nad tím dá přivřít lehce oči. Jiné je to v případě bossů. Souboje s nimi jsou na úplně někde jinde. Jsou zábavné a nabízejí také nějakou tu výzvu, tedy za předpokladu, že vaše úroveň už není moc vysoká. To jste pak v místním světě skutečně bohem a musím se přiznat, že jsem za celou dobu hry jedenkrát nezemřel, když nebudu počítat trochu nepovedený skok ze skály, či procházku po lávové řece.
Minimální úroveň Power pro hraní Dawn of Ragnarok je 340, pokud tedy nemáte dohrány předchozí dvě rozsíření, či jste aktivně nehráli eventy v základní hře, asi na tomto levelu nebudete a je tak na místě využít možnosti nové hry, kdy dostanete možnost se rovnou pustit do právě recenzovaného dobrodružství a to s postavou na zmíněném levelu. To je třeba ocenit, jelikož vím, že v některých hrách tato možnost není a je třeba mít celý průchod předchozími rozšířeními a základní hrou za sebou. Příkladem budiž takové NioH 2. Já byl velmi poctivý během svých prvotních hraní a startoval jsem zhruba na úrovni 363 a start jsem měl tak velmi, ale velmi snadný. To ale neznamená, že jsem se u hry nebavil, ba přesně naopak. Místní svět a skvěle napsaný příběh byly jako magnetem na mou zvědavost, takže i nižší obtížnost v případě soubojů v mém případě nehrála roli. Jak se ostatně říká, tak příprava je základ a já se na Dawn of Ragnarok připravil více než dostatečně.
Má vhodně připravená postava, ale mohla i nadále růst, jelikož strom schopností vyobrazený jako různá souhvězdí nám opět narostl a to nějakých dalších 60 bodů, tedy přibližně. Konkrétně jsem to nepočítal, ale myslím, že tomu tak zhruba bude. Maximální úroveň power je tak nyní 535, což je skutečně úctyhodné číslo. A i když mě další možnosti mé postavy těšili, tak daleko zajímavější byl speciální chránič předloktí kutý ve výhních trpaslíků, jenž vám umožňuje vysávat sílu vašich nepřátel a použít ji na určitý čas ve svůj prospěch.
Díky zmíněnému chrániči jsem se tak mohl procházet po lávových polích, teleportovat se za pomoci luku, ale třeba se i proměnit na velkého havrana. Celkem máte možnost extrahovat 5 různých schopností a ty následně ještě dále vylepšovat. K tomu je potřeba speciálního materiálu, jenž je možný získat jen skrze Raidy, tedy nájezdy, a funguje to naprosto stejně jako v případě základní hry, kdy jste získávali suroviny pro rozšiřování vaší vesnice Ravenstorp. Asi je vám zřejmé, že náramek tu není proto, abych mohl bobovat na lávě, či sáňkovat, ale zejména proto, abych se mohl dostat na jinak nepřístupná místa, což se projevilo hlavně v řešení různých puzzlů, jejichž kvalita mě mnohdy velmi potěšila. Stejně tak lze schopnosti využít v boji. Zejména muspelové se rádi zdržují uprostřed lávových polích a pokud luk nepatří k vašim oblíbencům, bude se schopnost změnit se v muspela velmi hodit.
Dalo by se říci, že zmíněná nová featura je asi tou nejzásadnější v celém tomto rozsáhlém DLC, i když by bylo nemístné jí dávat veškerou váhu. Jak jsem již popsal v odstavcích výše, je to jednoduše více a nic by bez druhého úplně nedávalo smysl. Co ale na hrách od Ubisoftu asi všichni moc nemusíme, je ten přehršel různých značek na mapě, tedy v tomto případě bodů, jenž nám značí nějaký ten poklad v lokaci zahrnující možnou novou zbraň, zbroj, materiál platiny, či schopnost. Dále jsou tu různé další kolektibly, ale také vedlejší události jako záchrana trpaslíků, či hledání speciálních run, díky nimž můžete zrušit kletbu na zbroji největší trpasličího krále, jíž se mohu s radostí honosit. Pokud ale o ni zájem nemáte, můžete nalézt také trpasličí zbroj, či muspelheimskou zbroj a tu následně povýšit na nově nastavenou úroveň kvality, jenž představují platinové ingoty. Ty můžete investovat i do své stávající zbroje a následně ji vylepšit, ale mějte na paměti, že tyto zbroje již nepočítají s vizuálním posunem dále na rozdíl od aktuálně předaných kousků. To je sice trochu škoda, ale dalo se to očekávat. Nicméně statistiky si zvýšíte i tak. To samé platí i pro zbraně.
Technicky nemohu hře vlastně nic vytknout. Assassin’s Creed: Valhalla – Dawn of Ragnarok stále nabízí volbu mezi režimem kvality a výkonu, kdy každý z režimů si snímkování drží na maximální hranici. Abych byl upřímný, tak jsem volil režim kvality, jelikož svět vypadá jednoduše lépe a já si z něj nechtěl nechat uzmout byť jediný detail. To ale neznamená, že by v režimu výkonu byla hra nějak ošklivá, to rozhodně ne. Ostatně tento režim byl ve hře přítomný od samého začátku a režim kvality byl dodán až později. Já si ale to lepší stínování a lepší vegetaci nemohu vynachválit. Scenérie pak působí majestátněji a úchvatněji, což mi umožňuje se lépe ponořit do herního světa.
Vývojáři z Ubisoftu při tvorbě tohoto rozšíření neudělali prakticky nic špatně. Hra skvěle běží, nabízí výborně napsaný příběh a má úchvatně zpracovaný svět. Co fungovalo v původní hře, funguje stejně dobře i tady. Největším mínusem tak je, že tvůrci více nepopustili uzdu fantazii a neimplementovali do hry i nějaké skutečně velké novinky, či nějak více nesáhli do konceptu hry, když se to tentokrát vzhledem k zasazení vlastně nabízelo. To je vlastně jediný důvod k tomu, proč je rozšíření o ten jeden bodík v mých očích horší, než původní hra. Mohlo by se polemizovat nad tím, jestli není cenovka za rozšíření příliš vysoko, ale když vezmeme v potaz fakt, že rozšíření by si vystačilo samo o sobě a mohlo by v klidu jít o stand-alone záležitost, tak je cena ve finále velmi příznivá. Něco nám ale říká, že se do mytologického světa Devíti říší ještě vrátíme.
ZÁVĚREM
Ubisoft s rozšířením Dawn of Ragnarok rozhodně nešlápl a rozšířil příběh Assassin’s Creed Valhalla dále do severské mytologie. To sebou přineslo svěží příběh, ale i nádherně zpracovaný svět a několik nových featur. Těch mohli vývojáři ale vytvořit daleko více a největší slabinou rozšíření je tak vlastně nedostatek zásadních novinek. Tento fakt, ale nemá prakticky vliv na kvalitu rozšíření jako takového. Pokud se vám líbila předchozí dvě rozšíření, tak s Dawn of Ragnarok vedle nešlápnete, ba naopak.
8/10
Datum vydání: 10. března 2022 – Velikost datadisku: 12,5GB
Distributor ČR: Conquest Entertainment
* K hraní je vyžadována původní hra
1 thought on “Assassin’s Creed: Valhalla – Dawn of Ragnarok – Recenze”