Studio Don’tNod Entertainment je mezi námi hráči specifické tím, že se soustředí na hry založené zejména na silném příběhu a tak se k nám dostaly hry jako Life is Strange, Vampyr nebo nedávné Jusant. Už v začátkem příštího roku se ale dočkáme dalšího jejich počinu, jímž je kousek Banishers: Ghosts of New Eden. Ten jsem měl možnost si s předstihem vyzkoušet a tak se s vámi nyní mohu podělit o své dojmy.
Měl jsem možnost si projít jednu z úvodních částí hry, která mě seznámila s herními mechanikami, což jsem skutečně uvítal, jelikož hra byla k dispozici na PC a s ním už se pár let moc nekamarádím. Na druhou stranu se mi klávesnice s myší dostala velmi rychle pod kůži, takže ano, je to jako s tím kolem, na kterém když se jednou naučíš, už to nezapomeneš.
Z příběhu jsem toho neměl šanci moc pobrat, ale z těch několika dialogů mezi hlavními protagonisty jsem měl skutečně dobrý pocit. Ostatně pokud jde o výpravu, nemám o hry od Don’tNod strach. Chemie mezi postavami fungovala dobře. Těmi jsou milenci Red a Antea, jenž jsou zároveň lovci duchů, jejichž cílem je chránit svět živých. Bohužel během jednoho z lovů je Antea zabita a stává se tím, koho celou dobu lovila, duchem, jenž uvízl mezi světy. To jejího milého Reda silně zasáhlo, což se propisuje i do děje samotného, kdy vidíte, že jeho priority se lehce mění směrem k záchraně Antei, tedy jejího vysvobození a navrácení do světa živých.
Ačkoliv se z výše uvedených událostí může zdát, že hratelnou postavou bude jen Red, jemuž bude Antea jen jakousi výpomocí, pravda je trochu jinde. Obě postavy jsou plně hratelné, přičemž Antea jako duch má samozřejmě svá omezení, ale to platí i pro Reda. Antea tak může odhalit nějaká skrytá místa, či předměty, k nimž by Red jinak přístup neměl. Velmi často tak budete mezi postavami přepínat. Tady bych chtěl říct, že v moment přepnutí na Anteu je Red jejím duchem posednut, což dává celé této mechanice i jistý smysl. Jelikož najednou chápete, že Red vlastně z obrazovky nezmizel, jen svět vidíte právě skrze Anteu.
Tento body-swap lze využívat i v soubojích, což vám umožňuje vytvářet zajímavé kombinace. Přičemž máte k dispozici, dnes už tak trochu tradičně, lehký a těžký útok. Ty jsou ještě doplněny speciálním. Přepínaní mezi postavami je v boji velmi intuitivní, efektní a velmi rychlé. Zde bych chtěl jen zmínit, že i zde se, stejně jako v případě Vampyra, tvůrci inspirovali u souls her. Souboje mají tak velmi povědomé schéma, kdy je klíčové načasovat si správně útoky, úskoky a krytí.
Chtěl bych jen uvést, že jsem měl možnost se střetnout spíše s řadovými protivníky a nenarazil na žádné zásadní problémy v jejich překonání. Necítil jsem takovou tu potřebu soustředění jako právě v souls hrách. To ale nutně nemusí být výtkou. Ostatně asi nechci, aby Banishers: Ghosts of New Eden byla další hra, která jen kopíruje, co je nyní trendy. Tady je skutečně cítit, že jde o řadové nepřátele a věřím, že boss fighty budou zajímavější, alespoň v to doufám. Musím ale pochválit mechaniku posednutí, kde spektry mají možnost posednout mrtvá těla, což je může proměnit v nebezpečnější soupeře, navíc poražěním schránky jen opět vypudíte spektru ven a dokud ji nezlikvidujete, tak riskujete, že se pokusí posednout další tělo, pokud je takové tělo k dispozici. Jestli bude ve hře podobných featurek více, tak budu jen potěšen.
Ačkoliv jsem měl možnost si zahrát jen jednu z úvodních částí, tak jsem se nacházel v kompletním, byť pre-release buildu, kde nechyběli veškeré herní mechaniky. Tedy jsem měl možnost nahlédnout do stromu schopností, který se zdál poměrně jednoduchý a otevíral jak pasivní dovednosti, tak umožňoval tvorbu dalších komb, či otevíral jiné aktivní skilly. Strom se pak rozrůstal s tím, jak jste investovali body.
Náhled byl i do vylepšení postavy. O nich vám dá hra vědět skrze dosažené množství potřebných surovin. Chápete správně. I tato hra bude ze své menší části o sbírání různých materiálů, jenž jsou pak určeny k zmíněným upgradům. Tím, že je ale svět spíše koridorem, který se občas větví, tak nebude problém s jejich hledáním. Většinou na ně narazíte cestou. To ale neznamená, že by bylo od věci hledat skrytá místa. Ty kolikrát mohou ukrývat zajímavé tajemství a poodhalit tak nějaký ten střípek z loru místního světa. Nebo můžete najít nějaký ten předmět, či kus výstroje/vybavení, jímž nahradíte to stávající, což platí i pro zbraně.
Osobně mám pocit, že hra bude disponovat i několika puzzly, ale osobně toto nemohu z vlastní zkušenosti ověřit. Nicméně svět a jeho charakteristika k tomu vybízí a divil bych se, kdyby tato mechanika chyběla. Jestli se ale mýlím, či nikoliv, si budu muset počkat do verze určené k recenzi.
Velký dojem na mě vedle atmosféry a příběhových sekvencí udělalo vizuální zpracování. To zmíněnému dost zásadně pomáhá a mohl bych ho přirovnat k tomu, co nám nabídlo třeba takové A Plague Tale. Prostředí vypadala detailně a level design na první pohled nepůsobil sterilně. To je třeba samozřejmě také později ověřit, ale první dojem byl velmi dobrý. Dokonce i po technické stránce jsem si nevšiml nějakých do očí bijících chyb, krom občasného zaseknutí nepřítele v jednom místě. Nicméně tvůrci mají ještě několik měsíců, aby vše doladili.
PC verze ale navzdory nefinální verzi běžela velmi plynule a nevšiml jsem si, že by docházelo k jakýmkoliv propadům snímkování. Je třeba zmínit, že netuším, na jakých sestavách byl titul spuštěn. To je faktor, co pochopitelně chod jako takový ovlivňuje dost silně. Ovšem je vidět, že tvůrci zatím sami neví, jaké sestavy budou k hraní třeba, jelikož HW specifikace zatím zveřejněny nebyly.
Kolem a kolem. Hra Banishers: Ghosts of New Eden ve mě zanechala v prvních dojmech pozitivní pocity a rozhodně zde vidím velký potenciál, který, doufám, bude naplněn. Co jsem měl možnost vyzkoušet a vidět ně dostatečně zaujalo na to, abych si hru zapsal do svého Wishlistu na příští rok. Tak doufejme, že hra nakonec nezklame. Držím vývojářům palce, ať to dopadne dobře.
1 thought on “Banishers: Ghosts of New Eden – Dojmy z hraní”