Béčkové koridorovky jsou vlastně super. Člověk si u nich odpočine, nabere sílu na AAA tituly. Nebo si jen zkrátí čas při čekání na další pecku. Vyjmenovat se dají třeba Evil West nebo Outriders. Oboje jsem dokončil celé a užil si to náramně. V moment, kdy do redakce přišel volný kód, neváhal jsem ani sekundu. V mezičase, co zrovna procházím celou sérií Yakuza, se to celkem i hodí. Odpočinout si. Užít si levné, dobré béčko, aniž bych litoval, že s tím ztrácím svůj čas. Blades of Fire měl být vlastně důstojný nástupce, který zabaví na další celý týden. Po pár minutách však došlo k většímu vystřízlivění, než by se dalo očekávat. Je až moc komplikovaný, nehledí na hráče, který si chce jen odpočinout a místo toho po něm chce složité mechanismy. Zbytečně složité. Měl to být zábavný průchod, místo toho se z toho stalo nudné peklo, do něhož znovu rozhodně nevstoupíte a asi ani nezůstanete moc dlouho. V následujících odstavcích popíši, v čem je vlastně zakopaný pes, jaké zápory či klady titul má.
Začátek Blades of Fire je OK. Standardní úvod do béčkového standardu videoherního průmyslu. Vyberete si obtížnost (lehká, střední, těžká), dostanete kladivo, naučíte se jednotlivé pohyby, útoky, obranu a poté začnete sekat. Potkáte prvního bosse, po chvíli ho rozseknete vejpůl a pak vás tvůrci hodí na lobby, kde si budete upgradovat, vyrábět své zbraně. Za suroviny (dřevo, železo). Dost složitě. Nejedná se o výrobu zbraně na způsob: mám vše potřebné, sesbírané po světě a teď jen kliknu na tlačítko vyrobit. Nastavujete si různé parametry až z toho jde někdy hlava kolem a samotná hratelnost se vytrácí.
Vždyť mělo jít o klasický „simulátor sekání příšer“. Namísto toho se to zvrhlo do žánru: najdi suroviny, oprav nebo rovnou vyrob zbraně a až poté můžeš jít sekat dál. Jenže! Pokud nemáte tu správnou zbraň, moc toho nezabijete. Na každého protivníka platí zcela jiná zbraň i druh jejího použití. Buď máte sekeru nebo meč a dvě hlavní útočné pozice. Mnohokrát se mi stalo, že sekám a sekám, ale nepříteli se neubere žádné zdraví. Když umřete, ztratíte zbraně. Ty musíte pak složitě najít nebo si je vyrobit. Najít se dají tam, kde zemřete, pokud si však pamatujete kde. Levely jsou sice extrémně koridorové, ale značně rozsáhlé jakoby do bludiště. Level design je tak vlastně matoucí, nepřehledný a nervující. Pokud chcete pokročit dál, nevíte vlastně jakou cestou jít a kam. Což věřím, že mohl být záměr, ale zde mi to nějak nesedí.
Pokud již nevíte, kde jste posledně padli, musíte si vyrobit zbraně. Jenže k tomu potřebujete suroviny. Ty však najdete až za tunou skřetů. Logika? Level design je extrémně špatně navržený. Bez svých zbraní nemůžete zabíjet a bez zabíjení nemůžete projít dál a sbírat ony materiály k výrobě nebo opravě zbraní. Jedná se o nervy drásající záležitost. Než zjistíte kudy vlastně máte jít, umřete, ztratíte ony zbraně a pak si je musíte buď vyrobit nebo odinstalovat celou hru a uklidnit svůj vnitřní vztek. Nervy mám jen jedny a určitě si je nechci vyplývat u nedodělané hry. Na tom měli tvůrci před vydáním Blades of Fire pořádně zamakat. Dokončil jsem všechny díly Dark Souls, Lies of P nebo Bloodbourne, ale tohle bylo úplně mimo standardní level design, či alespoň přípustný.
Přehazování stylů i zbraní během boje je také bolest sama o sobě. Ne vždy je to rychlé, funkční i efektivní. Hodně krát se mi stalo, že do mě sekalo několik nepřátel najednou a já prostě nedokázal složitě zmáčknout ony dvě tlačítka najednou pro přehození zbraně a pak jedno tlačítko pro přehození stylu i zbraně. Když se tím nakonec prohrabete, přežijete, zjistíte, že už máte sotva jeden léčivý lektvar (na začátku hry jsou tři). „Bonfire“ dost v nedohlednu. Zlatý Dark Souls. Tady? Já vlastně na žádný za dvě hodiny hraní nenarazil. Jen ten úvodní. Jakmile umřete, musíte si tím projít opět znovu, což při béčkové kvalitě titulu opravdu dělat nechcete.
V konkurenci jiných her se tak jedná o ne příliš zdařilou zábavu, do níž asi nemá moc cenu investovat svůj čas. Jakmile by tvůrci opravili zmíněné designové chyby a jen by se sekalo a zabíjelo bez nutnosti opravovat či vyrábět ztracené zbraně, pak by se jednalo o solidní zábavu. Musel by se zlepšit i výběr jednotlivých zbraní při soubojích a odstranit styly. Ony totiž ruší při jednotlivých šarvátkách, špatně se pak soustředí na střetnutí, kdy proti vám jdou tři protivníci najednou a vy musíte neustále přehazovat styly, jinak jim nic neuberete.
Audiovizuální stránka na úroveň béčkového titulu je fajn. Běží na plynulých šedesát snímků za sekundu, neseká se, snímky nepadají. Nestalo se mi to ani jednou. Postavy jsou roztomile animované, krve je zde hodně a teče proudem. Hudba je nemastná, neslaná, ale neurazí. Blades of Fire hraji na Playstation 5 PRO a vypadá mile. Nic ohromujícího, ale zase nic, za co by se měli vývojáři stydět. Zde se jedná o ten největší klad. O příběhu radši ani mluvit nebudu, on tu snad ani žádný není. S výtvarnou stránkou titulu si opravdu někdo dal záležet.
ZÁVĚREM
Blades of Fire je další hra, která se zasekla na půl cesty. Má celkem povedenou audiovizuální stránku, svižně se to hýbe, koridorový přístup vás potěší, ale je tu zkrátka moc ale, které v souls-like hře prostě nechcete. Musela by se předělat v nacházejících opravných balíčcích. Takhle je to stále s přimhouřenýma očima jen běžný průměr. Blades of Fire má potenciál uspokojit víkendové hráče, ale ne teď. Soubojový systém nemůže být soustředěn na složitost s výrobou a opravou zbraní. V jednoduchosti je přitom síla her zmíněného žánru.
5/10
Datum vydání: 22. května 2025 – Potřebné místo: 54GB
Distributor ČR: Hype.cz – Česká lokalizace: NE
