Blue Reflection: Second Light – Recenze
14 listopadu, 2021Japonská společnost Koei Tecmo společně se studiem Gust tento podzim vydává JRPG titul zvaný Blue Reflection: Second Light. Ten je druhým dílem série, jehož předchůdce poprvé vyšel v roce 2017. V obou hrách se ocitáte v roli mladé studentky, která společně se svými kamarádkami dostane magické schopnosti a bojuje ve zvláštním světě plném nepřátel. Jedná se o druhý díl a hry na sebe navazují, převážně proto, že se protagonistky z prvního dílu později objeví. To hlavní co mají společného je téma reflektorské magie a cestování do jiného světa mimo ten náš.
V Blue Reflection: Second Light sledujeme protagonistku Ao Hoshizaki, která se při cestě na letní vyučování najednou ocitá v opuštěné škole obklopené pouze vodou a ničím jiným. Zde se setkáváme se třemi dalšími postavami, Kokoro Utsubo, Yuki Kinjou a Rena Miyauchi, které jsou, jak se zdá, v opuštěné škole uvězněné také. Jediný rozdíl mezi hlavní postavou a jimi je ten, že ani jedna si nepamatuje svůj život před příchodem do této školy, na rozdíl od Ao. Krátce po příchodu Ao se u školy otevře průchod do jiného světa plného démonů, kam se děvčata pravidelně vydávají pro jídlo a jiné užitečné věci. Až později však zjistí, že tento svět reprezentuje mysl jedné z dívek a tudíž obsahuje její vzpomínky, které my jako hráči máme za úkol sesbírat. Postupně se těchto světů otevře víc, jenž každý představuje jednu ze studentek. A to je celým středobodem příběhu, postupně získat vzpomínky všech postav zpátky. Kromě našich čtyř hlavních hrdinek, se ve škole postupně objevují i jiné dívky, jenž v příběhu hrají vedlejší, ale podstatnou roli. Za zmínku stojí převážně jedna z nich, a tou je Shirai Hinako, která je hlavní hrdinkou prvního dílu. Společně s ní se objeví i její kamarádky, a tyto tři postavy spojují druhý díl s tím prvním.
Co se ve hře samozřejmě neztratí je podobnost s anime, která je velice očividná, obzvlášť pro ty co už někdy nějaké anime viděli. Nacházíme zde klasické charakterové tropy, jako je tsundere, deredere, kuudere a dandere. V překladu to tedy znamená, že jedna z dívek je na omak chladná a rozvážná, ale pokud jí poznáte lépe, zjistíte, že je vlastně citlivá a empatická. Nebo extrémně hlasitá a energická, která jako kdyby se v životě nemusela vůbec stresovat, či tichá a stydlivá, ale hodná možná až trochu naivní. Naše hlavní postava, Ao, je tak trochu míchanice dvou typů, takže má jak energickou stránku, tak i rozumnou a klidnou.
Možná se divíte, proč se vůbec obtěžuji toto vypisovat, ale vzhledem k tomu, že se jedná o japonský příběh, přišlo mi to potřeba. Většina japonských story měla v minulosti totiž jasně vymezené charaktery, které se po zhlédnutí vícero různých anime, neustále opakovali, takže se pak jejich jednání stávalo předvídatelné. Příběhy psané Američany nebo Evropany se v tomto ohledu velice liší, protože se často hraje na kartu „nic není černobílé“, což se v současných anime už objevuje také. Hra však působí, že zabrušuje zpátky do starých kolejí a aplikuje starší charakterové trendy.
Ke gameplayové stránce mám však několik výhrad. Jelikož se jedná o RPG ať už s J nebo bez, očekávám tak trochu volnost pohybu, vedlejší úkoly, běž sem, udělej tohle a více gameplaye než cinematiců a tak dále. Bohužel cinematiců je ve hře celkem hodně a spoustu úkonů, které byste mohli jako hráči odehrát sami, za vás udělá hra sama a šoupne vás do dalšího cinematicu. Samozřejmě, že jakmile se dostanete skrz počáteční epizody, toto tempo se trochu zlepší a cinematiců je méně, přesto se jich ve hře, ale nachází na můj vkus až příliš. Předtím než se vydáte do jiného světa, si můžete ve škole vycraftit různé healovací předměty, a to se dá udělat pouze v jedné místnosti zvané work room. Co se mi ale opravdu nelíbí je urychlovák, který pro vás vývojáři vytvořili, abyste se do místnosti mohli teleportovat odkudkoliv. Původně jsem si myslela, že po otevření kolonky ‚crafting‘, uvidím pouze seznam toho, co si mohu vyrobit, až se dostanu do oné místnosti, ale místo toho jsem se najednou objevila u craftovacího stolu; celkem v šoku.
Abyste mě chápali, fast travel mi vůbec nevadí, ale očekávala bych, že se zpřístupní až později, abych si ho musela zasloužit. Co se týče herních zkratek, během vašeho pobytu v druhém světě se můžete kdykoliv vrátit do školy pouhým zmáčknutím jednoho tlačítka, ať jste kdekoliv. Což je zase na můj vkus příliš velké usnadnění, na to že ho můžeme využívat hned od první chvíle. Tyto urychlováky jsou ve škole téměř, ne-li, úplně na cokoliv. Hledáte jednu z dívek, klikněte na ní a jste tam, zlepšujete kamarádské vztahy a máte za úkol s postavou někam jít, teleport vše zařídí. Tohle je za mě velké, velké mínus, protože co si ve hrách užívám nejvíce je právě to chození sem a tam, objevování herní mapy a především volnost, která mi zde přijde dosti okleštěná.
Soubojový systém funguje tak trochu jako turn-based, akorát že běží v reálném čase. Pro lepší představu si představte časovou osu, na které se zleva nachází naše hlavní postavy a zprava naši nepřátelé. Děvčata k boji používají Ether, což v tomto případě není chemická, narkotická látka, ale představuje magickou sílu emocí a pocitů. Můžeme se na to dívat asi jako na manu. Ta se automaticky dobijí, jak hlavním postavám tak i vašim protivníkům a v moment kdy dosáhne určitého bodu, můžeme použít speciální útok či jinou dostupnou schopnost. Stejně tak to platí i pro nepřátele, takže naším cílem je vytvořit co největší combo, aby se nepřátelům nabíjení Etheru neustále vyrušovalo a my tak nedostali damage.
I když jsem čekala trošičku jiný druh boje, musím říct, že mi tento vůbec nevadil. Každý souboj si užívám, a i když už se nenacházíte na úplném začátku příběhu, hra vás neustále učí nové mechaniky, které můžete během souboje využít. Kromě toho, čím více do školy přichází nové postavy, tím větší máme výběr v boji. Základní tým se totiž skládá ze čtyř členů, tři bojují a jeden je support. Po vícero soubojích se vašim postavám zvedá úroveň, a tím také množství vylepšení, které na ně můžete použít pomocí takzvaných fragmentů. Ty získáváme za vytváření přátelského vztahu s ostatními charaktery nebo jako loot během prozkoumávání jednoho z různých světů. V případě, že útočíme na dva nepřátele zároveň a zadáme dvěma našim postavám, aby zaútočili na jednoho z nich, druhá postava provede útok automaticky na zbylém nepříteli v případě smrti toho prvního, čímž nevyplýtváme zbytečně Ether. Jestliže se stane, že nám všechny postavy zemřou, nepřijdete o žádné předměty, ale pouze se teleportujete zpět do školy na ošetřovnu.
Velmi jsem si užívala zejména stealth mise, které se ukázaly být celkem slušnou výzvou, a právě proto jsem se u nich hodně bavila. Při plnění jedné z nich mě však hra znovu trošičku zklamala, a to již zmíněným urychlovákem. Cílem bylo se dostat ke třem lucernám a uhasit jejich oheň, aby se vrátila mlha a my tak mohli proklouznout mezi skupinou nepřátel nepozorovaně. V celé úrovni bylo nepřátel docela dost, takže i cesta k lucernám byla celkem výzva. Když jsem se ale dostala k části s mlhou, hra to samozřejmě odehrála za mě automaticky, což byla velká škoda. Tak trochu jsem se těšila na tu nejtěžší část celé mise, a to mi bylo bohužel odepřeno.
Jak postupujeme v příběhu, dostaneme se do části, kdy je nám konečně odhaleno kdo stojí za vytvořením celé školy. Nerada bych někomu něco vyzradila, takže detaily si nechám pro sebe. Každopádně v jednom úseku se ocitneme ve světě, kde se nenachází žádní nepřátelé, a tak hra celý průchod tímto světem přeskočí jedním cinematicem. Osobně bych zrovna v tomto konkrétním případě, nechala hráče celou mapu projít, možná přidala několik hádanek, abychom si také mohli zahrát a ne jenom sledovat postavy, jak někam jdou.
Když už jsme u těch negativních věcí, mám na hru jednu poznámku, kterou nevím, zda brát pozitivně nebo negativně. Řekla bych, že hodně záleží na tom, zdali jste fanouškem anime nebo ne a jaký na to máte názor. Některé anime mají totiž v celkem slušném počtu scén jeden takový fenomén, kterému se říká ‚fan servis‘. Pro ty z vás co netuší, o čem mluvím, jedná se v podstatě o krátké lechtivé scény, které jsou vložené do normálního chodu příběhu. Například se může jednat o milisekundové nadzvednutí sukně hlavní protagonistky se záběrem na spodní prádlo nebo jenom rychlý záběr na stehna či výstřih. Většinou nebývá nic opravdu vidět, ale i tak to v nevhodnou chvíli dokáže scénu pokazit. Někteří mají na anime toto právě rádi a po takové době, co je tento ‚fan servis‘ používán se stal tak trochu nedílnou součástí některých anime. Samozřejmě, že i v Blue Reflection si své místo našel, ale pouze střídmě, takže to jako rušivý element ani nepovažuji. Zda je tato skutečnost pro hru pozitivní nebo negativní záleží asi na každém z vás a vašich preferencích. Mě osobně to docela rozesmálo, ale byla jsem ráda, že jsem jich během hraní neobjevila víc.
ZÁVĚREM
Abych to celé nějak shrnula, Blue Reflection: Second Light se mi překvapivě líbilo. Nečekala jsem od tohoto titulu nic extra, ale nakonec jsem byla mile překvapená. Přijde mi, že japonští spisovatelé mají dar, vytvořit dobrý a poutavý příběh i ze sebevíc pitomého námětu. Hra je odpočinková a lehká na uchopení, ale zároveň rozebírá i vážná témata se vší úctou. Atmosféra působí sem tam až melancholicky a je doplněna o moc pěkný soundtrack. Co by asi mohlo vypadat lépe je grafická stránka věci a animace. Osobně bych uvítala méně cinematiců. I ty urychlováky bych ještě snesla, ale občas se mi opravdu chtělo hrát a nešlo to, protože mě hra prostě nenechala. Námět příběhu se mi ale líbil, postupné získávání vzpomínek a odhalování hlavního příběhu jsem si užívala a postupem času jsem si i oblíbila některé charaktery, které mi zprvu přišly trochu otravné. Na úplný závěr musím dodat, že jsem ráda, že hra nenabízí anglický dabing, protože to by s touto hrou dopadlo katastrofálně. Když už hraji japonskou hru, tak jednoznačně v japonštině. Pokud máte rádi anime a zároveň také RPG, rozhodně bych Blue Reflection: Second Light doporučila. V opačném případě si myslím, že hra úplně není pro vás, ale rozhodně bych tento titul neoznačila za ztrátu času.
7/10
Datum vydání: 25. října 2021 – Potřebné místo na disku: 18GB
Distributor ČR: N/A
