Borderlands 3: Designer’s Cut – Recenze
27 ledna, 2021V září roku 2019 jsme se po sedmiletém čekání konečně dočkali třetího regulérního pokračování úspěšné loot-n-shoot akce Borderlands. O recenzi se tehdy postaral externí redaktor Tomáš Souček, který hře udělil příjemných osm bodů z deseti. My se ke hře po téměř roce a půl vracíme ze dvou důvodů. Prvním je fakt, že se Borderlands 3 dočkalo nativní next-gen verze a druhým je pak vydání prvního rozšíření v rámci druhého Season Passu. I když se vlastně o rozšíření příliš bavit nemůžeme. Jeho název je totiž Designer’s Cut, což samo o sobě svědčí, že jde o původní hru s několika změnami, chcete-li jinak sestřihy.
Myslím, že je nutné uvést z kraje na pravou míru, že jsem původní verzi nehrál a tak si vlastně nejsem zcela jistý, co vše se mohlo v rámci tohoto Cutu změnit. Jedno je však na první dobrou zcela zřejmé. Designer’s Cut kompletně přeskakuje úvod hry. Po výběru jedné ze čtyř dostupných postav se tak ocitáte rovnou na palubě vesmírné lodi Sanctuary a na levelu 13 se zbraněmi a vybavením příslušné úrovně. Hra vám naštěstí nepřiřazuje zkušenostní body. Tato svátost tvorby postavy zůstává zcela v rukou hráčů. Má to zároveň své důvody. Než se k nim ale dostaneme, tak si uděláme krátkou Story rekapitulaci.
Ta vás totiž čeká i na startu hry v rámci nového režimu kampaně. Vlastně mi to celé vyhovovalo. Úvody podobných her bývají občas nudné a zdlouhavé, takže jsem ocenil, že jsem se dostal rovnou k jádru pudla. Je pravdou, že rekapitulace úvodních událostí má něco do sebe. Může za to hlavně její zábavná forma. Humor je ostatně něco sérii vlastní. Poté se již musíme naladit na vlnu klasického příběhu. V ní figuruje čtveřice nových Vault Hunterů – Amara, Moze, Zane a FL4K, legendární Siréna Lilith, aktuální vůdce Crimson Raiderů Pandory a dvojice sourozenců Calypsových – Troy a Tyreen, s jejich kultem za zády. Musím dát Tomášovi za pravdu, že když vezmu v potaz celou sérii Borderlands, pak dvojice nových záporáků postrádá jakýkoliv šmrnc. Lépe jsou na tom všichni ostatní bossové, které potkáte napříč hrou. Ti jsou nápadití a souboje s nimi si náležitě užijete.
Určitě jsem kvitoval, že každý z čtveřice nových Vault Hunterů má kompletně dabované repliky, což u podobných open-world záležitostí v poslední době nebývá příliš zvykem. Postavy jsou navíc napsané tak, že si k nim dokážete vypěstovat nějaký vztah. Nejsou to úplně bezpáteřní schránky, které zde slouží jen jako ruce pro vaší zbraň. Hratelnost se pak postava od postavy mírně liší v závislosti na jejich speciálních schopnostech. V rámci série ale nečekejte žádné velké inovace. Třídy prakticky kopírují to, co tu bylo minule. I když je vůbec důvod zde něco měnit? Za mě ne.
S postavami se ale pojí jedna změna v rámci Designer’s Cutu. Vývojáři totiž mírně upravili jednotlivé stromy schopností a jeden navíc přidali. Nemyslím si, že by to mělo na hratelnost nějaký zásadní vliv. Spíše vám to rozšíří obzory, jakým způsobem vybranou postavu profilovat. Já si zvolil pistolnici Moze. Vztah k ní jsem si vypěstoval poměrně rychle a to navzdory tomu, že její bonusový skin v rámci Season Passu 2 evokoval generálku Rudé armády padlého Sovětského svazu. Trocha kombinací to ale napravila.
Součástí Designer’s Cutu je také speciální mise Arms Race. Ta je jakousi variací na režim Battle Royale. Jste vysláni do mapy, jejíž území se postupem času neustále zmenšuje a to zcela bez speciálních schopností a zbraní. Zbraně je třeba najít v bednách po mapě, které jsou procedurálně generovány, jak už je to ale v rámci celé hry zvykem. Misi splníte tak, že porazíte bosse ukrytého pod komplexem v němž se pohybujete. Mise je skvělá v tom, že si v ní můžete přijít na skutečně skvělý loot legendárních parametrů. Díky němu jsem také získal svůj velmi oblíbený revolver, kterého se ale chtě nechtě budu muset později zbavit.
Pokud se ptáte proč, pak nejspíše nemáte se sérií žádné zkušenosti a já vám tento důvod velice rád osvětlím. Hned v úvodu této recenze jsem zmínil, že hra se řadí do vlastního žánru zvaného loot-n-shoot. Jednoduše jde o lootovací hru, kde se neustále honíte za lepším vybavením a zbraněmi. Když vám tedy nějaká zbraň hned v úvodu padne do oka, či v mém případě krátce po úvodu,máte smůlu. Vylepšení zbraní ve hře není možné. Zvýšit lze maximálně kapacitu munice pro jednotlivé třídy zbraní. Člověku v tuto chvíli nezbývá než se modlit, aby vám podobná zbraň padla v průběhu hry, ideálně, hned několikrát. Za tento aspekt jsem sérii vždycky nenáviděl a Borderlands 3 rozhodně není výjimkou.
Jelikož se v tuto chvíli bavíme o „rozšíření“ v rámci Season Pass 2, tak je třeba zmínit jeho konektivitu s prvním Season Passem. Díky Designer’s Cutu, a jeho přeskočeného úvodu, máte ihned přístup ke všem dřívějším příběhovým expanzím. Mise k nim lze totiž spustit až ve chvíli, kdy se dostanete na palubu lodi Sanctuary a za běžných okolností si je bez odehrání celého úvodu nedostanete. A věřte mi, že nejde o hodinovou záležitost. Datadisky jsou navíc přesně tím důvodem, proč onen úvod přeskočit. V mnoha ohledech jsou jejich příběhy originálnější a zábavnější, než ten v samotném základu. Je to smutné? Je, já vím a proto je Designer’s Cut vlastně velice potěšující záležitostí.
Asi nemá cenu se zde v dalších X Y odstavcích zaobírat dalšími aspekty hry, jelikož se k nim můžete pročíst skrze onu původní recenzi ZDE. Pojďme se tedy podívat na technickou stránku, která bude většinu z vás zajímat asi nejvíce. Ostatně bavíme se zde o nativní next-gen verzi. V mém případě jsem hru hrál na konzoli Xbox Series X, která nabídla dva režimy zobrazení – Resolution a Performace. Ať už ale zvolíte jakýkoliv z nich, na podobu hry to nemá žádný vliv. Rozdíl je pouze ve vypjatějších situacích. Pokud zvolíte režim Rozlišení, bude ve vypjatějších situacích preferováno nativní 4K rozlišení na úkor propadů snímkování. Režim Výkonu je pak přesným opakem. Ten zase drží za každou cenu 60 fps s tím, že to vyrovnává snížením výkonu. V 98% si ale nikdy ničeho nevšimnete.
Série Borderlands je pověstná svou stylizovanou cellshadovou grafikou. Prakticky jsem nečekal, že v tomto případě může dojít k nějakému pokroku v rámci vizuálního zpracování. Jenže k němu došlo a oproti druhému dílu je zde na první pohled skutečně znatelné zlepšení. Stačí se jen podívat kolem sebe. Hustota objektů, kvalita textur, vzdálenost vykreslování – to vše je skokově někde jinde. Bonusem je mírně zničitelné prostředí. To sice hraje spíše na efekt, ale hraje dobře. Vývojáři v Gearbox Software po technické stránce odvedl výborný kus práce a osobně jsem zvědaví. Kam se série může ještě posunout. Když nad tím tak přemýšlím, tak může studio vlastně jen překvapit.
A jsem téměř v samotném závěru, či tedy v něm vlastně jsme. Já jen nesmím zapomenout zmínit podporu split-screen multiplayeru. Ten pro sérii není ničím novým, ale v případě původní verze bylo možné hru sdílet pouze s jedním dalším hráčem v rámci jedné série. Nyní je možnost hru sdílet na jedné obrazovce až s třemi dalšími přáteli. Jelikož se nacházíme v době, v jaké se nacházíme. Musel jsem pro test tohoto režimu využít nezvyklého akrobatického kousku. Sám jsem s konzolí spároval trojicí dalších ovladačů a hru pro čtyři hráče zkusil za pomoci všech svých končetin. Výsledek? Stálo to za prd, ale hra za to nemohla. Jednoduše není možné ovládat čtyři postavy najednou. V jiném případě ale dostáváme do rukou skvělou párty akci na dlouhé víkendové propařené večery.
ZÁVĚREM
Next-gen verze Borderlands 3 v kombinaci s expanzí Designer’s Cut na mě udělala skvělý dojem. Vlastně s klidným srdcem mohu říci, že je hra zase o něco lepší, než byla před oním rokem a půl. Nová verze nám dává opět nové možnosti, jak ke hře přistupovat a jak ji hrát. A možnost volby je něco, co každý hráč v tomto případě musí ocenit. Pokud jste se třetímu dílu zatím vyhýbali, pak vám nyní doporučuji, abyste se jím nechali chytit. Odmění vás za to desítkami až stovkami hodin kvalitní zábavy.
Datum vydání: 10. listopadu 2020 – Potřebné místo na disku: 62,5 GB
Distributor ČR: CENEGA Czech
