Vývojářské studio Sumo Digital funguje v posledních letech jako magnet na problémové tituly, tedy hlavně ty s problematickým vývojem. Jednou z těchto her je i čerstvě vydaný Crackdown 3, jenž byl oznámen již na E3 v roce 2013 a sliboval toho opravdu hodně. Mezi jeho hlavní přednosti mělo být kompletně zničitelné prostředí, kdy samotnou destrukci měly zprostředkovat cloudové výpočty. Od té doby však uplynulo šest let a podoba třetího Crackdown 3 dostála rady změn. O tom, jestli to celé bylo k něčemu dobré, se dočtete v následujících řádcích.

Musím se přiznat, že jsem patřil mezi jedny z mála, kteří se rozhodli dát první letošní exkluzivitě Microsoftu šanci ukázat, že to opravdu nebude tak zlé, jak se v posledních letech zdálo. Celé toto smýšlení mě nakonec dovedlo k tomu, že jsem musel celou recenzi vzít trochu netradičně a prakticky půjde o dvě recenze v jednom. Crackdown 3 totiž dělala dvě různá studia. Zatímco výše zmínění Sumo Digital dělali na singleplayerové kampani, tak studio Elbow Punch se vrhlo do tvorby kompetitivní multiplayerové části s názvem Wrecking Zone. A dvě recenze v jednom tu budou z jednoduchého hlediska. Crackdown 3 má obě části nezávislé na sobě a obě se spouští že separátních launcherů.

Kampaň

Jak jsem již zmínil výše, tak příběhovou část Crackdown 3 neslo na svých bedrech studio Sumo Digital, kterému se konečně podařilo hru dotáhnout do zdárného konce. A je nutné podotknout, že to vůbec neměli lehké, jelikož rozpracovaný cloudový projekt bylo nutné kompletně předělat, jelikož s touto technologií nejspíše vývojáři nebyli dostatečně srozuměni. To mě za následek absolutní vyškrtnutí totální destrukce světa ze hry. Ano, je to škoda, jelikož prezentace z Gamescomu 2014 vypadala naprosto senzačně, ale vývojáři daný krok zdůvodnili jednoduše tím, že vzhledem k premise příběhu, by byla destrukce města v rozporu s úkolem agentů město The New Providence zachránit. Zní to logicky.

Ale abych hře úplně nekřivdil, tak jistá míra destrukce v singleplayeru zůstala, je však odkázána jen na objekty, které jsou k tomu určené. Barák se zemí nesrovnáte. Zničit lze různé nádrže, těžební zařízení, zdroje silových polí, vrtná zařízení, vozidla a tak podobně. Nezdá se to mnoho, ale na efekt to hraje velmi dobře a na výbuchy je radost se dívat. To co zničit jde má tendence se patřičně rozletět na kusy, výbuch jednoho vozidla může způsobit řetězovou reakci v případě, že se v blízkosti nachází další zničitelné objekty, či nebozí zástupci nepřátelské militantní organizace, která stojí za situací v The New Providence.

Po stránce příběhu nečekejte žádný scénáristický bestseller. Zápletka Crackdown 3 nepřináší nic originálního, jde o klasickou premisu na záchranu světa situovanou do jednoho města s jistou dávkou humoru. O humor se stará velící agent Jaxon, který je ztvárněn hercem Terrym Crewsem. Obsadit do hry Crewse byl rozhodně krok správným směrem, jelikož tu funguje jakási symbióza mezi ním a samotnou stylizací hry. Samotný děj začíná povedenou cut-scénou, která však končí smrtí všech agentů The Agency, i když to není úplně přesné. Váš kontakt v The New Providence v podobě dívky jménem Echo, disponuje zajímavou revitalizační technologií, která dokáže agenty přivést zpět do služby, aby se mohlo vypořádat se soukromou militantní organizací Terra Nova Worldwide, která utlačuje místní obyvatele pomocí vojenských jednotek, robotů, ale i smrtícího toxinu Chiméra, který stál za smrtí celého výsadku agentů. Není těžké uhodnout, že budeme muset systematicky likvidovat vrchní zástupce společnosti Terra Nova, až k samotné ředitelce a samozvané vládkyni The New Providence, Elizabeth Niemand.

Hra nám dává k dispozici možnost hrát za celou řadu agentů, kde na počátku hry máme možnost výběru s šesti různých agentů s různými charakterovými vlastnostmi a unikátními statistikami. Mezi úvodními hratelnými charaktery je i Agent Jaxon, kterého jsem si zvolil. Po celém The New Providence jsou ale rozeseta další chimérou zdevastovaná těla agentů, z nichž je možné extrahovat DNA a tím si daného agenta zpřístupnit jako hratelnou postavu. Mezi agenty můžete během hry libovolně přepínat, pokud se dostanete na jeden ze Save Pointů, které jsou rozesety taktéž po celém městě, ale je nutné je zabrat, k jejich využití. Tyto body slouží s každým novým startem hry jako počáteční pozice a zároveň jako body obnovení v případě vaší smrti. Místní systém vývoje postavy vám ale jasně řekne, že je lepší hrát s jedním charakterem, který budete neustále zlepšovat. Pokud agenta vyměníte, jdete s ním s čistým štítem a všechny nové vlastnosti je třeba jej naučit. To funguje v podstatě jako v sérii The Elder Scrolls, kde své schopnosti vylepšujete jednoduše tím, že je používáte. Tento systém mi v případě Crackdown 3 zcela vyhovoval. Jen je velké množství dostupných agentů trochu zbytečné, jelikož v nich nějaký citelný rozdíl není. Jde tedy spíše o volbu sympatií.

Jedním z pozitiv nového dílu Crackdown 3 jsou boss fighty. Těch je poměrně dost a jsou nápadité a většinou více úrovňové. Navíc jsou boss fighty jedny z mála situací, kdy narazíte na ingame cut-scénu, jinak je hra spíše doprovázena kreslenými animacemi. Bohužel cesta k oněm bossům je velmi jednotvárná. Je to tak trochu dáno typem open worldu, který hra využívá. Já jim tak trochu říkám playground open world. Jelikož celá mapa je takové naše velké hřiště, kde nás od hry nic neodtrhává a děláme si prakticky co chceme. Mezi také tituly jde zařadit i například Sunset Overdrive, či Dead Rising. Podstata všech misí ve hře je tak jen dorazit na místo, zničit předem dané objekty, případně zlikvidovat všechny nepřátele a tak stále do kola. Mise ale není třeba nijak vyhledávat, prakticky na ně narazíte pouhým průzkumem města, což mi přijde celkem sympatické. Záchranou celého tohoto schématu je tak samotná hratelnost.

Ovládání se vám velmi rychle dostane pod kůži a to i přesto, že je schéma ovládání dosti rozdílné oproti jiným akčním titulům. Jen to chce trochu času, ale jak se do hry dostanete, tak se vám ji nebude chtít vypnout. Akce rychlá a dynamická s výtečným pocitem ze samotné střelby. Můžete mít jakoukoliv z dostupných zbraní, které se skládají z futuristických verzí různých pistolí, SMG, útočných pušek, brokovnic, raketometů, iontových pušek, odstřelovaček, pulzních pušek, granátometů a tak dále, a vždycky budete mít ze střelby ten správný pocit, gunplay jednoznačně funguje. Zajímavý je i prvek lockování na nepřátele, kde si levým analogem vybíráme místo, kam chceme na nepřítele útočit, jestli končetiny, hlavu nebo tělo. Tento systém pro střílečky není úplně typický, častěji jej vidíme spíše u akčních rpg  typu Dark Souls, ale proč ne.

I když v Crackdown 3 budete většinu času asi trávit po svých, tak je tu i možnost požití různých vozidel, kdy každé nově “osedlané” se vám automaticky přidává do vaší osobní garáže, které se nachází i některých Save Pointů a vy si tak můžete libovolný zpřístupněný stroj nechat přivolat. Je tu jedna výjimka v podobě agentského auta, které si můžete zavolat kdykoliv a prakticky kamkoliv, podmínkou je pouze určitý skill v řízení, který se vám bude zvyšovat pouze tím, že vozidla budete používat. Agentské vozidlo má pak několik různých režimů, takže ze silničního hyper sportu může být během sekundy terénní bugina. Stejně jako s auty je to pak se získáváním zbraní, které se vám také přidávají do zbrojnice jedině tak, že je alespoň jednou seberete.

První letošní exkluzivita nepostrádá ani možnost nějakých těch vedlejších aktivit. Ty se skládají zejména ze závodění, ať už po svých, či ve vozidlech. Můžete upravovat vysílání Terra Nova, či sbírat DNA dalších padlých agentů. Více toho ve hře nenajdete a sběr všude přítomných orbů nepočítám jako aktivitu. Z hlediska různorodosti herních aktivit je na tom Crackdown opravdu špatně. Na zábavnosti může přidat akorát možnost si celou hru projít v kooperaci až čtyř hráčů. Musím se přiznat, že to ze hry udělá pořádnou akční jízdu plnou výbuchů a vypálené munice. S ostatními hráči si tak můžete užít pořádnou porci zábavy. Nehledě na to, že na vtipné situace opravdu nebude nouze. Občas jsem si říkal, že kdyby byl ve hře přítomný prvek krve, tak se jedná o pořádný “Carmageddon”. Jelikož i když máte místní obyvatele zachraňovat, nikdo vám nic neřekne, když jich pár přejedete, či omylem zastřelíte. A jak říkám, občas se z toho vyvrbí poměrně zábavné situace.

Největším pozitivem Crackdown 3 v singleplayerové části je technická stránka. Nenechte se zmást cellshadovou stylizací. Hra vypadá po vizuální stránce opravdu parádně. Nabízí zajímavé scenérie a hlavně v noci stojí za to ona neonová silueta města The New Providence. Hra na Xbox One X běžela naprosto stabilních 30 snímků za sekundu a to při rozlišení 4K. Obraz je ostrý jako břitva a textury jsou velmi detailní. O různé procedurální efekty také není nouze. Na hru je radost pohledět. A rozhodně oceňuji, že i při vypjatých akčních scénách zaplněných výbuchy, létajícími projektily a kusy všeho, co lze vyhodit do vzduchu, se framerate nikam neodchyluje. Což byla jedna z věcí, z nichž jsem měl před spuštěním hry asi největší strach.

Asi si říkáte, že jsem hře vlastně nic moc nevytýkal. Ono ji v podstatě v není moc co vytýkat. Ve své podstatě funguje dobře. Má ale jeden zásadní problém, kterým není jednotvárný průchod jednotlivými misemi, ale celková změna v konceptu celé hry. Hráči nedostali zkrátka to, co jim bylo v roce 2013 – 14 slibováno a není to ani ničím kompenzováno a to je jednoznačně špatně. Crackdown 3 tak spíše došel na ambice původních vývojářů, kteří svůj projekt nedokázali dotáhnout do konce. Sumo Digital ale odvedli i tak dobrou práci a hry jsme se tak alespoň po letech dočkali, ale nezbavíte se pocitu, že hra měla vyjít podstatně dříve, než v současnosti. Či měla vyjít za nižší pořizovací cenu.

HODNOCENÍ KAMPANĚ: 7/10

Wrecking Zone

Přesuňme se ale od singleplayerové kampaně k druhé části hry, kterou je multiplayerový Wrecking Zone. Ten měl být oním příslibem minimálně částečného dostání slibů během oznámení hry v roce 2013 a měl přinést onu slibovanou destrukci za pomoci cloudových výpočtů. Tuto část Crackdown 3 vytvořilo studio Elbow Punch a po odehrání nějaké té hodiny jejich výtvoru si říkám, jestli je vůbec dobře, že tato část součástí hry je. Za mě je Wrecking Zone opravdu ránou loktem, ale ne ostatním hrám, které by měl potenciálně třetí Crackdown zahambit, ale právě samotnému titulu jehož je součástí.

Jediné pozitivum na tomto režimu je opravdu ona destrukce prostředí, která nepůsobí vůbec špatně. Opravdu se zde dočkáme zničení celých budov a o výpočty se starají cloudové servery. Ale i tak, se aktuální provedení nemůže příliš srovnávat oné prezentaci z Gamescomu. I když se na destrukci hezky kouká, tak si říkám, že něco podobného dokázal, i bez cloudu, stařičký Red Faction Guerilla. A vlastně by mi to ani nevadilo, ale to by hra musela vypadat trochu jinak, než jak v tomto režimu vypadá.

Po grafické stránce je totiž Wrecking Zone na tom podstatně hůř, než je tomu v případě kampaně. Vždy se pohybujeme v omezeném prostředí, které je propleteno pouze strohými simulacemi budov a všudepřítomnou šedí, kterou nezachrání ani neonové lemy. Když jsem multiplayer zapnul, tak jsem si říkal, jestli nejsem jen v nějakém konceptu, který se teprve své finální podoby dočká. Ne to co jsem viděl byla realita, smutná realita. Kdyby multiplayer využíval skutečných částí města The New Providence se všemi textury a detaily, jen s onou destrukcí budov, tak jsou asi všichni šťastní, jelikož by to bylo to, co jsme si od hry přáli a minimálně by to trochu vynahradilo fakt, že celá tato multiplayerová část je beze smyslu. Ani nemluvím o občasných propadech snímkování.

Normálně čekáte od multiplayeru, že se dočkáte nějakého systému levlování, že případné další zbraně, či další agenty si musíte odemknout hraním, ale toho se v Crackdown 3 Wrecking Zone nedočkáte. Vše je zpřístupněno od samotného začátku, nezapočítává se vám žádný progress, nejsou zde žádné statistiky. Není zde tedy vlastně nic, co by vám dávalo motivaci k jeho hraní. To je opravdu zásadní problém celého multiplayerového režimu, na něhož se nabaluje ještě další a to nedostatek herních režimů. Ty jsou zde totiž pouze dva, Territories a Agent Hunt. V prvním případě se snažíte udržet dané sektory a tím získat daný počet bodů k vítězství vašeho týmu, jakmile udržíte daný sektor po určitou dobu, tak se daná lokace celá zřítí a nahradí ji jiný sektor. V druhém případě je důležité zabít agenty nepřátelského týmu a stihnout do deseti vteřin sebrat jakýsi orb, který se po smrti agenta objeví. Kdo bude mít první 25 orbů vyhrává. Ale kde jsou další režimy? Co třeba klasický Team Deathmatch, nebo takový Last Man Standing? Není tu nic.

Problém multiplayeru také to, že zde zůstává i systém lockování ze singleplayeru, což tak trochu ubírá na výzvě, kterou má multiplayer představovat. Takhle se jen zacílíte na nepřítele a budete doufat, že jen ustřílíte dřív, než o vás. Akce se tak změní ve schovávání, skákání a hledání nějaké té skulinky na zabití soupeře. Ale častokrát to dojde k tomu, že přiběhne někdo další a pomůže tomu prvnímu, či obráceně. Týmová spolupráce zde může opravdu hrát důležitou roli, ale není tomu tak. Nefunguje to moc dobře. Myslím, že by lockování měli vývojáři z Wrecking Zone odebrat, ať je onen match, alespoň nějakou výzvou. A abychom to celé uzavřeli, tak po každém zápase se opět ocitnete v základním menu hry, tedy není tu ani přítomná nějaká posloupnost zápasů. O absenci možnosti Invite Friend ani nemluvím, hráče v obou přítomných režimech vybírá čistě matchmaking a proto zde prvek týmové spolupráce nemůže fungovat.

HODNOCENÍ WRECKING ZONE: 3/10

Celkový souhrn

Crackdown 3 konečně vyšel, ale na oslavy to rozhodně není. Zatím co singleplayerová část s možností kooperace funguje velmi dobře, byť změnila svůj původně oznámený koncept, a vypadá po grafické stránce k světu. Tak druhá část v podobě Wrecking Zone dělá vše naprosto špatně. Místní koncept nezachraňuje ani destrukce prostředí, jelikož ono samotné je jen pouhá šeď a nuda. Vlastně by bylo lepší, kdyby v tuto chvíli Wrecking Zone vůbec nebyl součástí této hry, jelikož je na něm ještě opravdu hromada práce. Je tedy možné Crackdown 3 vůbec doporučit? Pokud jej chcete hrát kvůli kampani a máte rádi volnost a rychlou akci, kterou můžete hrát i s přáteli, pak ano. Jestliže jste se těšili na destruktivní multiplayer, tak bych vám hru v tuto chvíli rozhodně doporučit nemohl.

CELKOVÉ HODNOCENÍ: 5/10

Autor: Jiří Hora
Testovaná verze: Xbox One X

Distributor ČR: ConQuest Entertainment, AT Computer