DRAGON QUEST VII Reimagined – Recenze
17 února, 2026Ke konci roku 2024 se japonští vývojáři ze Square Enix (a dalších přidružených týmů) naplno pustili do remake značky Dragon Quest. Zajímavé je podotknout, že mi na recenze přišly všechny vydané, já je kompletně dokončil a povedlo se mi tak rozšířit videoherní znalosti o sérii, jež mě kompletně minula. Další zajímavý fakt spočívá v postupném vydávání – prvně vyšla trojka, o rok později tzv. „double pack“ jedničky i dvojky, o další cca půl rok poté sedmička. Také se vám z toho točí hlava kolem? Poslední faktická poznámka je o kvalitě jednotlivých titulů: trojka dopadla „nejhůře“ (stále povedených 8/10), dvou balení prvního a druhého dílu zase nejlépe (10/10 jednička, 9/10 dvojka). Trojka trpěla na bezduché charaktery, nastavovanou hratelnost, či příběh, co moc netáhne. Jednička měla perfektní atmosféru, byla výzvou pro náročné hráče, kteří nechtějí nic odpustit, na vše se musí pracně nadřít sami. Dvojka zase představovala milý sequel s doladěnou hratelností, kdy jste dostali na starost rovnou celou skupinu bojovníků ve zbrani. Když vyšly první ukázky na sedmičku, zpozorněl jsem – přeci jen mě tato série na RespawnPoint novinářsky vyhoupla. Trojka byla má úplně první velká hra k zrecenzování. Během vydání sedmičky mě tedy napadlo, co ještě dokážou vývojáři nabídnout hráčům, kteří v této sérii za poslední rok a půl strávili kolem sto osmdesáti hodin čistého času. Nebude další díl v sérii už jen nastavovaná kaše s cílem vydolovat z dětí dalších patnáct stovek? Co dokáže nabídnout, abych u toho strávil vyšší desítky hodin a užil si ji do závěrečných titulků? Jediné, co bylo zřejmé, bylo přepracované grafické zpracování, jež bylo daleko více lákavé než u svých předchůdců.
Kdo najde přítele, najde poklad
Podnadpis jsem si „ukradl“ z názvu komedie s Terencem Hillem a Budem Spencerem, ale skvěle poslouží svému účelu – po trojce bez výrazných charakterů i anonymních kamarádů se tato parta v sedmičce může pochlubit skvěle sepsanými postavami, co mají duši, vlastní příběh a zároveň je mezi nimi silné přátelské pouto. Ze začátku máte na starost tři z nich, kteří se znají de facto celý svůj život: prince, kluka – syna rybáře a dceru starosty. Různorodé sociální třídy, pevné pouto, co přežije kdejakého syčáka. Jednotlivé postavy mají tedy svůj vlastní vývoj i historii k němu, jsou poutavě sepsány a hráč se s nimi dokáže okamžitě sžít. Jedná se o velký plus hned na začátek úvodu, protože máte důvod pokračovat v něčem, v čemž následně strávíte dalších asi padesát až šedesát hodin čistého času. Tím největším záporem však zůstává bohužel primární příběh. Ten zde ani po třiceti hodinách ve hře stále není. Resp. asi čtyřikrát mi bylo naznačováno v interakcích s místními NPC, že je zde nějaký velký záporák. Nic víc. Velkou devizou se však stávají sekundární, místní zápletky. Děj se tak přesouvá do menších, lokálních celků, kde cestujete v čase skrz různé destinace s cílem pomoci místním obyvatelům. Každý svět má svůj vlastní problém – vybuchnutí sopky, zkamenělá vesnice, blížící se masivní záplavy či nevydařený rituál kočovného etnika. Jednotlivých ostrůvků je nějakých dvanáct, vaším úkolem je vyřešit tamní záhadu, zabít záporáka, vymlátit monstra, a především najít část desky.
Tu potřebujete k cestování do dalších lokací. Naštěstí jsou dobře vyznačeny na mapě, ale nesmíte na ně po každém bossovi ji následně sebrat. Pokud nesložíte v chrámu, jež navštívíte v první hodině průchodu, z jednotlivých úlomků jednu celou desku, moc daleko se nedostanete. Musíte tak navštívit a následně prohledat všechna místa jednotlivých ostrůvků jak v minulosti, tak také v přítomnosti. Každá interakce, jíž jste udělali v minulosti, se následně přesouvá do současnosti. Před desítkami let zachráníte svět, načež následně jako odměnu za vaše hrdinství obdržíte jeden dílek dané desky. Jiné naleznete poházené po hostincích nebo zamčené v celách, do nichž dostanete možnost vstupu až poté, co jako udatný hrdina porazíte zlého záporáka. Každá lokalita tedy žije vlastním příběhem, geograficky se jedná o napodobeninu starověkého Egypta, panenského ostrova s aktivní sopkou, středověkých hradů, vesniček či vyprahlé pouště. Těch světů je celkem dost, každý je svým způsobem originální i nápaditý zároveň. Nebude tedy docházet k nástupu stereotypu jako se mi to stalo ve trojce. V moment, kdy jedna z hlavních postav odejde kvůli své lásce, jíž potká při vašich toulkách světem, do několika desítek minut hraní objevíte novou. Nechci prozrazovat více, ale já si ji zamiloval ještě více než tu původní. Na závěr si budete moci ke své partě ještě vybrat takového templářského rytíře, na jehož narazíte při plnění hlavních úkolů.
Vyber si sám, jak chceš Dragon Quest hrát
Tou největší devizou se tak stávají samozřejmě charaktery, konkrétně mám však na mysli jednotlivé třídy. Těch je celkem dvacet šest, mně se po třiceti hodinách průchodu povedlo zpřístupnit „pouhou“ jednu třetinu. Vývojáři šli naštěstí filozofií: „běž si dělat, co chceš“, takže si cca v půlce hry můžete změnit předem danou třídu u všech postav, jediným stisknutím tlačítka si ji zase dle libosti změnit. Bez jakékoliv paušalizace či trestu. Nemusíte za to ani platit zlaťáky. Zde je vše naprosto zdarma. Jediné, co musíte u nové classy udělat, je si ji postupně upgradovat. To jde jedině, pokud budete bojovat s monstry. Zde nejen získáváte xp pro vyšší úrovně, ale i body pro vámi zvolenou, aktuálně vybranou třídu. Jak jsem zmínil, je jich cca dvacet tři a jsou následující: válečník, mistr v bojových uměních, mág, léčitel, paladin, zloděj, námořník či šašek. Každá je trochu jiná, vyznačuje se to především speciálními útoky či kouzly. Někdo může jen útočit, jiný třeba jen podpůrně pomáhat speciálními buffy, další předně léčit a také je možnost kombinace všeho dohromady jen s rozdílem, že někdo má více útoků či možnosti vyléčení. Libovolně si tak můžete přepínat jednotlivé třídy tak, jak chcete. Kdykoliv podle své libosti. V jakékoliv jiné hře jsem byl vždycky penalizovaný, pokud se měly měnit dosavadní bodové zkušenosti či třída. Zde si na každého bosse můžete udělat pokaždé úplně jinou partu s naprosto odlišnými útoky nebo kouzly, než se tak dělo u minulých soubojů. Rozšiřuje to tak hratelnost o další spektrum. V moment, kdy vás po třeba pěti hodinách začne (pochybuji ale, že k tomu dojde) současná parta nudit, jedním kliknutím jim změníte jednotlivé classy a máte rovnou zase novou výpravu, kde musíte postupně zlepšovat ty nové. S každou novou úrovní se zpřístupňují nová kouzla či útoky od těch nejslabších/nejobyčejnějších až po ty naprosto likvidační. Ve světě se dají navíc najít speciální předměty, automaticky zvyšující level třídy konkrétní postavy. Ty doporučuji šetřit na nejhorší časy, když případně odpadne nějaký parťák a vy dostanete nového, začínajícího úplně od nuly.
Soubojový systém prošel naštěstí velkou změnou: už se nově neobjevují při cestování na mapě nepřátelé, ale jsou vidět dopředu, celkem snadno se dá většině vyhnout či seknout zezadu tak, že rovnou zemře a rovnou odpadá střet s nimi. To je obrovská novinka, šetřící čas, pokud zrovna někam spěcháte, nemáte čas či náladu opakovat boj s příšerou. Postupem hraní jde takto na jednu ránu zabít jakékoliv monstrum prostým zmáčknutím křížku na ovladači. Nejotravnější byly právě ony náhodné přepady ze strany nepřátel kdekoliv po světě. Každých pět sekund. Zde to naštěstí již není, což je velký bod do finálního hodnocení. Co také přibylo, je možnost automatického souboje. Jedná se o zrychlenou verzi střetu, kde vaše postavy samy bojují, léčí se či používají různé buffy. Je to dobré třeba u opravdu těžkých, na mapě vzácných, speciálních i silných monster, která když eliminujete, znovu se již nikdy neobjeví. Samotný souboj se může, pokud se pravidelně léčí, protáhnout i na pět i více minut. Proto doporučuji tuto možnost hojně využívat. Jde to samozřejmě použít vlastně u všech soubojů, ať už s naprosto obyčejnými příšeráky či s bossy. Došlo tak k jednoduššímu hernímu stylu, kdy fatální, likvidační obtížnost zmizela a nastoupil princip: zkoumej, užívej si atmosféru bez stresu z nutnosti neustále zvyšovat svoji úroveň. První díl byl naprosto brutální, co se týká jeho náročnosti. Dvojka byla lehčí, byť se z finálního bosse stalo kompletní peklo. Trojka byla nejsnazší, ale až sedmička je pro absolutně všechny hráče – ty malé, velké. Začátečníky i ostřílené fanoušky série. Já hraji na normál, během třiceti hodin čistého času mi během soubojů zemřely jen čtyři postavy. Už jsem si říkal, že bych si zvýšil obtížnost, ale pak k tomu nikdy nedošlo. Je lepší, že vývojáři k tomu přistoupili takto. Kdo chce, kdykoliv si může zvýšit či snížit současné nastavení obtížnosti.
Hratelnost je tedy nejlépe vybalancovaná pro běžného uživatele, občasného hráče, který si chce užít svět plný fantasy prvků bez nutnosti vzteky házet ovladač do zdi pokaždé, kdy ho Golem jedním šlápnutím zamáčkne do země, a je tedy nucený načíst poslední uloženou pozici. Poslední klad v této sekci je, že když vám zemře během souboje jakýkoliv společník, po boji se automaticky sám oživí s menším zdravím. Už není potřeba chodit složitě ke knězi, aby dané postavy oživil. Nedochází tedy k nudné, zdržující nutnosti se často vracet do kostela pro oživění, pokud zrovna vám zabili postavu, schopnou znovuoživení. Tohle se mi dělo často jak u dvojky, tak především u trojky. Bylo to naprosto otravné i zbytečné. Sedmička se s tím vypořádala naprosto skvěle, dokonce si můžete v nastavení vypnout, aby na vás příšery útočily, když zrovna někam spěcháte či něco složitě na ostrovech hledáte. Samotné střety již nejsou neúměrně zdlouhavé, jsou naprosto svižné. Nejvíce se dají přirovnat k těm tahovým u Final Fantasy X. Věková skupina pro Dragon Quest VII Reimagined je za mě od deseti let až po důchodový věk. Je ideální však umět anglicky, abyste si mohli naplno užít příběhové sekvence v jednotlivých regionech. Každopádně i bez znalosti jazyka si každý vychutná kouzelný svět plný nádherných scenérií i roztomilosti.
Reimagined za všechny peníze
Sedmičku bych bez jakýkoliv výčitek dokázal označit za tu nejlepší remake z celé série Dragon Quest. Bavíme se však jen o audiovizuálním zpracování. To je nejvíce roztomilé, plynulé, moderní i atmosférické. Dříve se při soubojích monstra pohybovala záměrně na nějakých 20 snímků za sekundu kvůli retro stylu. Od toho se již naštěstí upustilo, vše se hýbe v šedesáti fps bez jediného zaseknutí. Samotná úroveň grafické stránky je fenomenální. Už od prvního traileru jsem si říkal: „no, páni, to je krása.“ Je. Úplně se hodí do tohoto tématu dětského fantasy světa plného monster, darebáků i hrdinných náčelníků. Jedná se o dětskou, roztomilou, kreslenou výtvarnou úroveň, která se přesně sem hodí. Co mohu vytknout jako zápor (tento titul jich má pouhé dva, druhým se stává chybějící primární příběh) je rozostření obrazu u vzdálenějších objektů. Čím jste od něčeho dále, tím více to vidíte rozmazaně. Na PS5 PRO to tak vypadá dost komicky. Pokud někdo utratí dvacet tisíc za konzoli, nečeká, že to bude mít na okrajích obrazovky nonstop rozmazané. Tím, že titul vychází i na Switch, se vývojáři asi museli omezit na tuto podobu grafického zpracování při zachování ostrého, detailního rozlišení. Každopádně mohli udělat pro PlayStation 5 PRO odlišnou verzi, kde by toto prostě nebylo. Tohle nemá jednička, dvojka ani trojka. Je to škoda, protože to celkem hyzdí finální dojem. I přes tento zápor se jedná o nádhernou hru, za kterou se nikdo nemusí vůbec stydět. Naopak – já, kdybych byl její vývojář, bych byl na sebe hrdý za tu dřinu, která se na tom nechala. Další plus je dabing. Oproti původní trilogii je většina sekvencí, kde probíhají dialogy, zcela dabovaná. Někdy britskou angličtinou od rodilých mluvčích, jindy zase s orientálním (menší poznámka pod čarou – tento termín je dnes celkem již politicky nekorektní, proto je lepší napsat blízkovýchodním nebo východoasijským) přízvukem. Dle mého odhadu je jen třicet procent dialogů bez namluvení. Menší část tedy hráči budou muset číst, ale to se oproti oné původní trilogii, kde skoro všechno bylo bez dabingu, muselo složitě načítat. Ozvučení je příjemné, hudba se sice opakuje, ale je milá, do tématu skvěle zapadá.
ZÁVĚREM
Dragon Quest VII Reimagined je fantastická tahová RPG hra, která je vhodná pro všechny věkové skupiny, pro nováčky i pro ostřílené fanoušky. Sice jí chybí nějaký celistvý, primární příběh, ale to se vynahrazuje sekundárními, lokálními zápletkami, které jsou skvělé i originální. Soubojový systém oproti původní trilogii prošel výraznou změnou. Nyní je rychlejší, svižnější, není brutálně obtížný. Nepřátelé jsou na mapě vidět, k náhodným střetům tedy již naštěstí nedochází. Dají se buď obejít či zezadu jednou ranou seknout, aniž by začal souboj. Audiovizuální zpracování je na perfektní úrovni, kdy má tento díl nejhezčí grafiku. Běží na stabilních šedesáti snímcích za sekundu, jediný zápor spočívá v rozmazanosti nejvzdálenějších objektů v rohu obrazovky televize. Ozvučení je skvělé, většina dialogových rozprav je plně dabovaná, část se musí pročítat. Hudba je milá, perfektně zapadá do tohoto fantasy světa. Ke hře mám tedy dva zápory (rozmazanost vzdálených objektů a chybějící primární děj), za něž strhávám dohromady jeden bod. Sedmička je tak z mého úhlu pohledu nejlepším dílem po jedničce, který prošel kompletním přepracováním. První díl však není pro běžné hráče, ale hardcore fanoušky, takže Dragon Quest VII Reimagined je vhodná pro ty, jež se chtějí do této série hlouběji ponořit, ale bojí se vysoké obtížnosti první trilogie. Jako startovací díl je vhodný a vřele ho všem doporučuji.
9/10
Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 6. února 2026 / Potřebné místo: 8GB / Distributor ČR: CENEGA Czech / Česká lokalizace: NE
