Fallout 4: Anniversary Edition

K sérii Fallout jsem se dostal někdy během dvacátého roku života (možná i daleko dříve, jen už mi paměť neslouží tak perfektně jako kdysi), když jsem se jednou zastavil doma u svého spolužáka ze základní školy, aby mi ukázal něco z jeho PC sbírky. On hrál vždycky jen na počítači tyto tři hry: Mafia 1, Half-Life 2 a Fallout 2. Vášeň jsme spolu sdíleli již několik let ohledně druhé zmíněné, on mi chtěl „doplnit“ videoherní vzdělání o další kousek – o ten poslední vypsaný. Vypadal opravdu dobře, tvůrcům se povedlo precizně vystihnout postapokalyptickou atmosféru doby, kdy místo diplomacie fungovaly jaderné bomby. Nutno napsat, že se autoři celkem trefili do současného světa, kdy se atomovkami hrozí snad už ob den. Já byl z Fallout 2 dost unešený, ale nebyla na mé konzoli XBOX 360. Nezbývalo než si jít koupit do nejbližšího obchodu třetí díl. Ten byl však již zcela jiný – jako by mi tam něco prostě nesedělo. Aby ne – původní tvůrci dokončili dvojku a šli zase o dům dál. Dlouho se přemýšlelo, kam tuto sérii posunout, nakonec se toho zhostila Bethesda. Má jediná zkušenost s RPG žánrem byl tehdy Dragon Age 1, který jsem dohrál několikrát po sobě a povedlo se mi otevřít i černou magii. Pak samozřejmě přišel Mass Effect 2 a změnil mi pohled na tento druh videoher. Ten mě natolik pohltil, že cokoliv se označilo jako RPG, jsem musel mít doma. Tím pádem i Fallout 3, o němž mi mluvil neustále dokola zase jiný spolužák. Nechtěl mi předem nic spoilerovat, jen mi řekl jedinou větu: „hlavně neodpaluj to město atomovkou.“ Inu, co se mi nestalo, po několika hodinách v průchodu se mi omylem povedlo shodit na ono město jadernou bombu a celé jej kompletně zničit. Včetně NPC postav, jež by mi měli dát nepovinné questy či obchody, kde se dá nakupovat či prodávat.

Ve výsledku se jednalo de facto o restart. Do toho se mi moc nechtělo, takže jsem pokračoval dál, ale nakonec mě ubil jeden z úkolů – najít karavanu v noci na určité lokaci. Bez ukazatele, kam mám vlastně jít. Graficky se sice jednalo o klenot na konzoli XBOX 360, hratelnostně zase o pořádnou nudu. Po pár dnech mi došlo, že nemá cenu trávit čas u něčeho, co více nudí než dává zábavu. Konec. Od té doby jsem na Fallout sérii zanevřel natolik, že jsem nehrál již žádný další díl. Čtyřka mě lákala už před oněmi deseti lety, kdy vyšla, ale její optimalizace byla naprosto kritická. Na XBOX ONE měla dokonce jeden snímek za sekundu. Jednalo se o pasáž u hlavní brány do Diamond City. Celý jeden snímek. To byl naprostý výsměch pro vývojáře, z nichž si zahraniční recenzenti dělali v jejich videích na YouTube značnou srandu. Já si ji chtěl zkusit, vypadala skutečně dobře. Jenže zkuste si to hrát na jednom fps. To nechcete. Až konzole PS4 PRO dokázala udržet standardních třicet snímků v průběhu celého průchodu. Upgrade v podobě 60 fps dostala až PS5, já si tehdy řekl: to je má šance. Jenže! Přišly pecky jako Judgment, Lost Judgment, Yakuza: Like a Dragon, Marvel´s Spider-man (celá trilogie) či nedávno recenzovaný Dragon Quest remake. Nebyl prostě čas. Byl jsem už dost naštvaný, že si stále nedokážu najít ten čas, abych si Fallout 4 zkusil. Před pár dny to však konečně přišlo – z redakce přišel kód. Standardně vstávám většinou v poledne (bohémský styl života), zde již někdy v šest ráno a pustil se následně do toho. Po naprostém nadšení se však dostavilo tvrdé vystřízlivění. Nejedná se totiž ani o remaster, ani o remake. Na to si dávejte pozor. Fallout 4: Anniversary Edition je totiž původní hra, doplněná o všechny DLC včetně různých doplňků nebo modů. Je to ta deset let stará, původní hra, postavená na starých herních základech. Co fungovalo tehdy, není aplikovatelné na dnešní dobu. Proto třeba i zmíněný Dragon Quest 1-3 Remake prošel nutnými úpravami (různé nastavení obtížnosti, volba nesmrtelnosti při soubojích atp.). Co bylo rozdělané či nedotažené v původním Fallout 4 je i zde. To je velká škoda.

Všude zombie, munice však není

To, co dle mého názoru dělá z téhle série tak populárním artiklem mezi hráči, je postapokalyptická krajina, kde chodíte, zabíjíte a sbíráte různé předměty, které následně někde i dost nevýhodně prodáte. U trojky to tak fungovalo velmi dobře. Jen jsem nevěděl, kam vlastně jít. Čtyřka mi oproti předešlému dílu dokázala sdělit, kam mám vlastně jít, jen zapomněla na jedno – munice. Svět je nádherný, rád bych v něm trávil desítky hodin času, ale všude jsou nepřátelé, které vlastně nemůžete zabít. Jednoho či dva ano, každopádně deset nemrtvých najednou nelze. Není čím střílet. To mě dost šokovalo. Napadlo mě se podívat na různá diskuzní fóra, hodně hráčů s tím mělo stejné problémy. Jiní jim radili, ať prohledávají mrtvá těla zabitých nepřátel. Z nich mají padat jak zbraně, tak střelivo. Oboje padá, ale v každé zbrani jsem nakonec měl tak čtyři náboje. Zbraní asi dvacet. Zabít dva psy, to je v pohodě. Zabít ozbrojenou skupinu o deseti lidech, kteří se kryjí, mají přesnou mušku a přemisťují se, to je zase jiná. Tím, že titul není založen na akční stránce typu Borderlands, se jedná o značně nefunkční záležitost. Pokud má být hra méně o přestřelkách, nemělo by na vás naběhnout uprostřed ničeho deset zombie, na kterých si vyplýtváte munici. Následně si ji cestou k úkolu nasbíráte, jenže daná mise je opět o přestřelkách. Takže zase nemáte nic. Jdete si pro další zadání a opět, světe div se – další střelba. I to jsem zvládl. Takhle dokola několikrát. Poctivě jsem sbíral vše, co z mrtvol padalo, ale nestačilo to. Na ovladači se navíc v té rychlosti nedá přesně mířit, hodně kulek letí mimo a přes zpomalovací – zaměřovací systém letí také značná část munice zcela mimo cíl.

Stejný problém jsem měl u Metro Exodus, kde na mnoha částech misí nebyla absolutně žádná munice a já tedy musel dané úrovně jen rychle proběhnout. Chtělo se mi prozkoumávat okolí, ale nebylo čím zabíjet. Zajímavé, že jednička i dvojka tohle neměly, tam vše šlapalo, jak mělo. Další mínus Fallout 4 je, že nedokáže hráčovi vysvětlit jednotlivé mechaniky. Jedná se třeba o jeden úkol, kde musím (opět) vystřílet, zajistit danou oblast, kde musím postavit nějakou rádiovou stanici. Jak? To nikdo neřekl. Ukazatel mise mě jen navede k Workbenchi. Nic víc. Žádný potřebný tutorial, nic.  Nedávno jsem recenzoval například Hell is us, kde si na všechno hráč musí přijít sám. Já si přišel a dohrál až po závěrečné titulky. Zde? Nedá se. Asi patnáct let se mi nestalo, že bych musel jít na diskuzní fóra hledat odpověď, kde je v akčně pojaté hře munice. Načež se mi dostane odpověď: „sbírej z mrtvol a časem najdi obchody, kde se dá za větší peníze koupit.“ Z těl však padá naprosté minimum, může je mlátit pěstmi, ale když na mě letí ze všech stran kulky i granáty či na mě střílí strážní věže, jde se bránit či rovnou přežít jen velmi těžko. Za mě se jedná o vývojáři nedotažený aspekt, protože pokud se Fallout 4 koncipuje do akčně pojatého žánru, měla by tomu odpovídat munice. Když odbočím, Resident Evil 2 remake jsem na hardcore dokončil asi desetkrát a nikdy se mi nestalo, že bych neměl čím střílet. Jedná se o čistý horor, kde důraz není na střelbu jako v Resident Evil 4. Co s tím? Kdyby vývojáři přidali více střeliva, jednalo by se ve výsledku o pecku. Avšak abych byl fér – tohle je jediný zápor, co jsem našel. Pokud s municí nemáte problémy (redakce to hrála a prý neměla), máte po všech problémech. Žádné další už nejsou.

Update: Hru jsem vzteky po pár hodinách odinstaloval, po poradě s šéfredaktorem, ať nemám horkou hlavu, jsem Fallout 4 opět nainstaloval. Najednou byla munice v inventáři zastoupena v hojném počtu (předtím mi zbyly všehovšudy jen čtyři náboje!). Přitom se po opětovné instalaci načetla poslední uložená pozice, v níž o pár hodin předtím došlo k onomu rage quitu z nedostatku střeliva. Jak se do inventáře dostalo, je mi naprostou záhadou. Asi ve Fallout 4 doopravdy straší. Vše je zatím tak, jak má být. Text o nedostatku munice přesto v recenzi nechávám, kdyby se vám něco podobného stalo, zkuste hru prostě odinstalovat a znovu nainstalovat. Poslední tip za závěr odstavce – vždycky sbírejte z gangsterů i jejich zbraně. Každá z nich má plný zásobník, „nasyslíte“ si tak enormní množství střeliva. Pokud vše vystřílíte, prodejte např. pistole u nějakého prodejce a rovnou si u něj kupte náboje. Rozhodně neudělejte tu chybu, abyste si vše vystříleli na Ghoulech, z nichž padá leda tak úplné prd. Těm se ze začátku hry, kdy máte malý level, určitě vyhněte. Následně pak budete jen zoufale mlátit tyčí do enormně silného škorpiona tak jako já.

Perky

Levelování je jednou z hlavních částí celého Fallout 4. V samotném úvodu hry, kdy hlavního hrdinu navštíví jakési NPC a nechá si ho vybrat, jak chce svůj styl pojmout, si nastavíte hlavní, primární statistiky pro základní atributy jako je: síla, výdrž, charisma, inteligence, obratnost, štěstí či vnímání. Následně si po každé další získané úrovni vyberete z následujících mnoha rozšiřujících: vykrádač kapes, sběratel peněz, střelec, hledač pokladů, medik, komando, specialista na pušku, plížení, hacker, zámečník, expert na demolice, zvířecí přítel, vědec, politik, odolnost vůči radiaci, pařmen, chemik, ninja, expert na roboty, kanibal, odstřelovač, jaderný fyzik. To je jen drobný výčet všech dostupných. Jakým stylem chcete strávit zbytek hry, je jen plně ve vašich rukách. Vývojáři dávají vybrat opravdu každému. Někdo chce maximálně zlepšit vztah se psy, být vynikající střelec buď s pistolemi či puškami, mít odolnost vůči radiaci, být nenápadný anebo umět vykrádat trezory. Základní verze Fallout 4 zabere až osmdesát hodin čisté herní doby, takže si každý vyhraje tak jako sám potřebuje a zároveň i chce. Je každého volba si danou jednu statistiku vylepšit až po její maximum nebo se rozhodnout své těžce nadřené body vložit zase někam jinam. Já si vše dávám do schopnosti lépe střílet, mít co nejvyšší zdraví nebo umět přemlouvat lidi, aby dělali to, co já po nich chci. Zdarma. Jde to. Nemusíte pak zbytečně uplácet zkorumpované městské úředníky, abyste získali nutný klíč v jedné z hlavních misí. Kreativitě se meze nekladou.

Kámoši ve zbrani

Na svých cestách máte osm pomocníků. Jedná se např. o: psa Dogmeata, detektiva Nicka Valentinea, protivládní reportérku Piper. Každý má své unikátní vlastnosti. Pes je skvělý stopař, Piper zvyšuje levelování, detektiv mi pomohl v jedné misi s roboty. Prvně po asi půl hodině hraní po úvodní sekvenci potkáte na ulici před benzínovou stanicí (snad si to ještě dobře pamatuji) Dogmeata. Můžete ho rovnou minout nebo se s ním spřátelit. Nikdo vás nenutí ho nabírat k sobě do party. Není nijak úžasný bojovník třeba jako Nick, ale dokáže předem vycítit nebezpečí, poradit si s otravnými radioaktivními brouky či i s jedním Ghoulem. Na Piper narazíte před hlavní, uzavřenou bránou do prvního velkého města Diamond City. Ochranka ji nechce pustit, protože její protivládní novinařina není zrovna to, co by někdo chtěl pouštět k sobě domů. Tak tam stojí jak hromádka neštěstí a v moment, kdy na ni narazíte, se na hlavního hrdinu přilepí. Využije jeho důvěřivosti i zoufalství (stále hledá svého uneseného syna), ochrance nalže, že její nový přítel (tedy vy) má bohaté zásoby potravin. Pokud je oba nevpustí dovnitř, starosta města rupne vzteky. Následně ji můžete vyměnit právě za Dogmeata a jeho poslat pryč do předem vybrané lokality.

Po několika hodinách hraní narazíte na trochu životem zdecimovaného detektivního androida Nicka. Ten vás zavede na jednu větší výpravu a opět je na vás, jestli si necháte Piper nebo vyberete Valentinea. Obecně jsou vaši pomocníci celkem chytří i schopní. Cíl dokážou zlikvidovat sami, vaše povely poslouchají, nestojí jako kůl v plotě. Pokud je nepřátelé stihnout zlikvidovat, máte dvě varianty, co dál. První je poskytnout jim léčení (pokud ho však máte), druhá varianta je více snesitelná – čekat, než se jim obnoví zdraví. Většinou se tak děje až poté, co pozabijete zbývající gangstery nebo roboty. Či kohokoliv dalšího. Pokud vás časem jakákoliv postava omrzí, vyberte si jakoukoliv jinou, jež máte již zpřístupněnou.

PPK – Proklatě prošlé kuře

Sněz, co můžeš. Základní pravidlo, jež vás bude provázet po celou dobu hry. Asi vás zajímá, jak funguje léčení. Pokud bych to chtěl urychlit, napsal bych, že úplně opačně než třeba v Borderlands 4. Kdybych to měl rozepsat více, musím zmínit tři písmena v názvu odstavce. Ano – termín jsem si půjčil od Jana Tuny a jeho tuny reportáží o jednom fastfoodovém řetězci. Každopádně toto pojmenování nejlépe odpovídá realitě v radioaktivním světě. Ve výsledku se nabízejí tři možnosti, jak vyléčit svou zraněnou postavu: 1. lékárničky, kterých ale není během samotného průchodu zrovna moc. 2. nezkažené, kvalitní potraviny, ukryté v bunkrech, rozpadlých barácích. 3. prošlé, radiací prolezlé maso či další jídlo. Ta poslední volba je bohužel tak nejvíce dostupná, ale zároveň tak nejhorší. Každá taková potravina je doslova promořena skrz na skrz právě radioaktivitou. Logicky – jedná se o dost závadnou surovinu, která vám snižuje maximální počet vašeho zdraví. Čím více takového jídla pozřete, tím méně z celkového HP budete mít. Co s tím? Musíte k doktorovi. Máte na něj peníze? Ne? Tak to máte smůlu. Tenhle škrt dělá jen za prachy. Dokáže buď uzdravit nebo odebrat úroveň poškození radiací. Pracuje pouze za dne v Diamond City (pak se v průběhu dějové linky přesouvá jinam).  Jak v reálném životě, tak i ve videohře – dávejte si bedlivě pozor na to, co jíte. Abyste se z toho náhodou totálně nepo*rali…

Soubojový systém

Střílet se dá buď úplně běžně, klasicky nebo lze využívat metodu zvanou V.A.T.S. Ta jde použít jen pokud jí máte alespoň z určité části naplněnou. Pokud je maximální, stačí zmáčknout na ovladači tlačítko L1, vybrat si pravou páčkou cíl, u něhož opět musíte zvážit, kam chcete vlastně, aby se střílelo. Máte na výběr z celého těla, od hlavy, trupu až po končetiny. Každá je předem stanovena procenty, jež ukazují potenciální zásah. Při třiceti procentech tak moc kulek nepřítele nezasáhne. Jste prostě od něj moc daleko nebo je ukrytý za sloupem či se skrývá v nepřehledné krajině. Nejistější volbou se tak stává hrudník gangstera (či jiného protivníka), pokud jste daleko, použijte pušku. V těsné blízkosti si zase vyberte dvouhlavňovou brokovnici. V moment, kdy se vám V.A.T.S. vybije, musíte se spolehnout na klasický styl ala Call of Duty – střílet jako smyslů zbavený. Rozhodně mířit pečlivě, jinak si během pár sekund můžete vystřílet vše, co jste pracně sbírali. Tento soubojový systém je založen za zpomalení času, kdy vidíte, kam hlavní postava střílí, onen zásah (či minutí) a pokud máte vyloženě štěstí, ukáže se i kulka, letící po své trajektorii jako v Sniper Elite 5. Za mě se jedná o skvělý přídavek, jež celkový zážitek dokáže osvěžit, zpříjemnit i ulehčit. Mnohokrát se mi stalo jako výhodné se výhradně spoléhat jen a pouze na V.A.T.S. Zachránit dokáže jak zdraví, tak i munici.

Kutil Tim

Pokud neznáte proslulý americký komediální seriál z devadesátých let, rychle to běžte napravit. Jedná se o lehce vtipně nemotorného stavitele, který všechno ví, všechno zná. Takový náš český Brouk Pytlík. Vy máte možnost v rámci jednoho z DLC si projít tím, co si diváci po celém světě zažívali z pohodlí svých gaučů. V úvodní periferní oblasti se totiž po splnění jednoho z příběhových úkolů usadí menší skupina lidí, kteří vás poprosí o následnou rekonstrukci. Doslova kompletní výstavby. Od elektráren, plodin, dodávek vody, osvětlení, nábytku. Začínáte tvorbou pěti postelí, pak se přesouváte k vodním pumpám (ty při použití postupně doplňují hlavnímu hrdinovi opětovně zdraví, nemusíte tak draze kupovat u obchodníků lékárničky. Jak funguje stavění? Na cokoliv v nabídce (pozor, na PS5 vás na otevření menu vybízí pravá strana dotykové plochy uprostřed ovladače, ale po jejím zmáčknutí se jen přepnete z pohledu první do třetí osoby. Musíte to držet alespoň dlouhých pět sekund než se něco začne dít) potřebujete materiál. Ten získáte právě sbíráním/rozkládáním různých starých nábytků, infrastruktury či dopravních prostředků.

Klidně můžete takto sešrotovat celý rodinný dům najednou. Jakmile dokážete sesbírat potřebné suroviny, můžete následně začít stavět. Cokoliv v nabídce lze umístit po celé periferii. V závěru vašeho stavitelského snu tak můžete celou oblast obrnit strážními věžemi, které budou tamní obyvatele chránit před zákeřnými nájezdníky. Meze vaší fantazii se nekladou. Za mě se jedná o skvělý odpočinek po skutečném, náročném pracovním dni na planetě Zemi. Přijít domů z práce, vyhnout se v MHD větám podivných existencí typu: „hej, kámo, nemáš nějaký drobný“, usednout do křesla, pustit si Fallout a začít budovat svůj sen.

Postapokalyptický svět

Hlavní deviza je audiovizuální zpracování. Už na začátku, kdy vylezete z protiatomového krytu, všem musí spadnout čelist. Já hraji na PS5 PRO, režim vizuál v šedesáti snímcích za sekundu. Snímky nepadají, jsou stabilní. Grafika je ostrá, temná, pochmurná. Je to nádhera. Naprosto zničená krajina po jaderných bombách je úžasně dechberoucí, doslova cítíte ten spád. Monstra jsou nápaditá, od psů, přes lidi až po různé zmutované kreatury. Jednou jsem narazil i na obrovského škorpiona, který se zničehonic vynořil ze země a zabil mě na tři rány. Bonton, město, kde se odehrává Fallout 4: Anniversary Edition obsahuje jak centrum, kam se dostanete při plnění hlavních úkolů, tak i periferie v podobě lesů. Můžete prozkoumat jakoukoli chatku, zříceninu či budovu, která se vám namane. Jen pozor – všude číhá nebezpečí. Sbírat se dá cokoliv – od plechovek s jídlem, přes radioaktivní maso až po potřebné součástky k vylepšení zbroje, zbraní či dalších potřebných mechanik. Touláte se tedy krajinou, vykrádáte baráky, snažíte se přežít, vyhnout se nebezpečným oblastem plných až moc silných mutantů. To je za mě ta hlavní deviza celé hry. Grafika, byť deset let stará, je stále oslnivá, protože i když nemá update na PRO, stále je designově reálným vykreslením toho, co by se stalo po zásahu jaderné bomby. V polorozpadlých domech nacházíte buď menší skupiny přeživších nebo různé bandy, jež vás chtějí okrást i zabít. Většinou v opačném pořadí. Častokrát se mi stalo, že jsem šel krajinou, kochal se v místních lesích a ani si nevšiml, že kousek ode mě je skupina nemrtvých, která na mě již delší dobu pokukuje. Jak to dopadlo, asi sami tušíte.

Doporučuji tedy v menu používat možnost rychlého uložení, to šetří čas i práci. Načítací doby mezi vstupem nebo výstupem do či z budovy jsou rychlá, zaberou sotva pár sekund. Pravidelné střídání denní doby je také dalším plusem, protože je super pocit jít nepřátelskou krajinou po úspěšně splněném úkolu zpátky do centrály, mít uloženo a jen se kochat místní zdevastovanou oblastí. V noci můžete sledovat i hvězdy, obloha má i po deseti letech starý Fallout 4 stále co nabídnout. Co se týká počasí, zažil jsem zatím „jen“ vydatný déšť, který mne mile potěšil. Právě on přidává samotné hře o to více ponurou atmosféru. Audiovizuální stránka je tedy za mě největším plusem, protože jako jedna z mála her dokázala tak precizně vykreslit postapokalyptickou atmosféru po jaderném vyhlazení. Aby toho nebylo málo, když procházíte městem, stále někde v dálce slyšíte výstřely. Říkáte si: „je to na mě nebo tam někdo potřebuje pomoct?“ Pokaždé jsem se zastavil, následně přemýšlel, jestli se tam nezajít podívat. Zvuk ve sluchátkách dobře vykreslí střelbu někde za dvěma bloky o pár ulic dál. Pak slyšíte řev a následuje ticho. Tím pádem tam už vlastně nemusíte. Pokud hledáte hru, která dokáže graficky i zvukově bravurně podat postatomovou atmosféru, je Fallout 4: Anniversary Edition jasná volba.

Příběh

U jiných RPG máte přesně stanovený vzhled či dané jméno. Zde si vše vybíráte sami. Možností, z jakých je si třeba vybrat, je nepřeberné množství. Nejsnazší výběr je barva pleti, ta nejtěžší je detail vašeho obočí. Pokud se s tím nechcete piplat, můžete si nechat vygenerovat náhodný vzhled. Já to udělal a vyšel mi podobný týpek jako je Shepard z Mass Effectu, takže se za mě jedná o naprostou spokojenost. Samozřejmě můžete hrát i za ženu. O čem vlastně čtvrtý Fallout je? Jste muž, žijící na periferii (předměstí) Bostonu, máte rodinu – ženu a dítě. K tomu sluhu: robota. Po pár minutách strávených v domě, kde se po návštěvě NPC (u ní si vybíráte jednotlivé dovednosti) ozve rádio. Tam se mluví o nutnosti se evakuovat do nejbližšího bunkru. To samozřejmě udělá celá rodina, projde vojenskou kontrolou, která je jako jediné pustí dál. Proč? Mají dítě. To je zde totiž velmi ceněná komodita. Při cestě výtahem do krytu to však přijde – na Boston v dálce dopadne první atomovka. Vidíte onen typický hřib, načež následuje tlaková vlna. Ta vás jen tak tak mine. Doktoři všechny přeživší dají doslova k ledu. Ano, jsou zmraženi. Během hibernace se hlavní hrdina na chvíli probudí a vidí, jak otevírají komoru jeho ženy s dítětem. To následně kradou, manželku mu střelí do hlavy.

Vy se za čas probíráte a cíl je tedy jediný – najít svého syna. Musíte tedy chodit po světě, ptát se lidí, plnit úkoly, dělat si s nimi vazby. To vás bude posouvat blíže k vašemu cíli. Samotné interakce s NPC jsou super v tom, že je můžete vašimi odpověďmi potěšit nebo naštvat. Je jen na hráči, jak se k nim bude chovat. Je samozřejmě lepší si k nim budovat pevné, kvalitní vazby, ale kdo by chtěl neustále být v roli kladného hrdiny. V reálném životě jen tak někoho přede všemi do háje nepošlete, zde můžete dle libosti. Pokud si vylepšíte charisma, můžete snadno přemlouvat lidi třeba k tomu, aby vám dali za splnění úkolu více peněz. Když daný atribut nemáte dostatečně zlepšený, naštvete dané NPC, které si to bude pamatovat. Dávejte si tedy pozor, jakým stylem s okolním světem jednáte. Hodně věcí má zpětný dopad. Časem se při postupu příběhovými úkoly dozvídáte, kdo vlastně zaútočil na USA. Uběhlo 10 let od vydání Falloutu, takže to mohu prozradit. Byla to Čínská lidová republika.

Závěr

Fallout 4: Anniversary Edition není ani remake, ani remaster. I tak jeho audiovizuální zpracování je na vysoké úrovni na to, že je hra stará již deset let! Na PlayStation 5 PRO v režimu vizuálu titul běží na stabilních šedesáti snímcích za sekundu po celou dobu mého průchodu. Co musím vytknout je značný nedostatek munice, který mi znemožňoval hraní. Bez střílení se prostě ve Fallout 4 moc daleko nedostanete. I když sbíráte zbraně a munici, nakonec to dopadne tak, že v inventáři máte dvacet zbraní a v každé maximálně čtyři kulky. Jak s tím chcete zabít po zuby ozbrojený gang, to je mi opravdu záhadou. To je jediný zápor. Po odinstalování a opětovném nainstalování hry tento problém následně zcela zmizel. Ze stejné poslední uložené pozice, kdy jsem měl u každé zbraně sotva čtyři střely, jsem jich měl najednou i tři sta! Hratelnostně se jinak titul drží ověřené, funkční klasiky RPG v postapokalyptickém světě, kde se touláte noční i denní, lesní či městskou krajinou a zástavbou, hledáte suroviny, plníte povinné i nepovinné questy a to hlavní – užíváte si onu atmosféru něčeho, co nám ve střední Evropě hrozí skoro ob den. Buďme všichni rádi, že si tento temný scénář můžeme zatím tak maximálně jen zahrát. Za mě se jedná o naprostou povinnost pro všechny fanoušky či lidi sérií absolutně nepolíbenou. Fallout 4: Anniversary Edition nabízí jak základní hru, tak i všechny DLC i různé mody. Máte tak o zábavu postaráno. Odhadem na sto padesát hodin čistého času. Ideální čas, jak strávit Vánoce.

Finální hodnocení: 9/10