NHL 24 – Recenze
27 října, 2023Rok se s rokem sešel a s železnou pravidelností, jako že ráno vychází slunce a večer zase zapadá, tak i letos vyšlo pod hlavičkou EA Sports nové NHL 24. Jelikož hru jsme na recenzi dostali v den jejího vydání, tak jste jistě na internetu a ostatně i na jiných webech mohli vidět, či slyšet různorodé názory na aktuální ročník. Pokud tedy chcete, budu moc rád, když se začtete do těchto řádků, které Vám přinesou můj osobní pohled a zkušenosti s novým ročníkem.
Pokud bych nějakým krátkým způsobem měl nové NHL 24 definovat, tak to rozhodně bude změna v ovládání, která všechny mé myšlenky a pocity ovládá od prvního spuštění hry. Aktuální ročník se totiž uvedl jako ten, v němž chybí tzv “ovládání 94”, což určitě způsobí rozruch mezi námi, lehce staršími, hráči. Předpokládám, že ti, kteří jsou narození v devadesátých letech toto schéma velmi dobře znají. Hráči na ledové ploše byli ovládání pouze levou analogovou páčkou, která určovala pohyb do všech stran a zbytek obstarávala čtyři tlačítka. Ideální, přesné a rychlé ovládání, které bylo jednoduché na zapamatování. Ti, kteří nechtěli po novém miléniu přejít na ovládání pomocí schéma “skill stick”, tak každý rok volili tuto variantu 94.
Bohužel, letošní NHL od výše zmíněné možnosti upustilo a ponechalo pouze skill-stick variantu a nové schéma, které vývojáři nazvali jako “totální ovládnutí hráče”. Bohužel, u obojího se plně využívá možností obou analogových páček. Zřejmě to vypadá, jako by mě tato drobnost zasáhla více, než je zdrávo, když na úvod začínám ovládáním, a máte pravdu. Prakticky po celou dobu recenzování se potýkám se steskem po svém starém milovaném schématu. Jednoho večerního zápasu jsem si však řekl, že stesku bylo dost a když už se mám přeučit na nový styl, tak úplně. A tak jsem zvolil totální kontrolu.
Prvních několik zápasů to vyloženě, avšak nadneseně, bolelo. Před dvaceti lety jsem odmítal se naučit analogovým páčkám a nyní je to o poznání těžší. Vyhrát buly bylo pomalu nadlidským výkonem a sledovat dění na ledové ploše s novým stylem nahrávání mi přišlo nemožné. Pak však přišel zápas, ve kterém se to vše zlomilo, tedy skoro všechno, protože buly mi stále nešly, ale najednou jsem zjistil, že možnosti nového schématu jsou velmi, velmi výhodné. A tak jsem poprvé v životě v NHL zapnul trénink. V anglickém jazyce se tomu říká “start from the scratch” a tak jsem se znovu začal učit bruslit, přihrávat, střílet, prakticky nově tvořit hru. Když však si projdete peklem, tak zjistíte, že na konci všeho budete mít daného hráče pod absolutní kontrolou. Otázkou však zůstává, zda Vám to rychlost aktuálního ročníku dovolí.
NHL 24 totiž zůstává stále rychlým titulem, ve kterém jednotlivé pohyby hráčů, respektive jejich animace, na sebe navazují takovým bizarně rychlým způsobem, kdy stále poznáte, že i přes krásné grafické ztvárnění se stále jedná o videoherní titul. Nejvíce patrné je to u mužů/žen pod maskou. Brankáři a brankářky i když jsou v rámci svých sil v červeném označení, občas provedou kombinaci pohybů, které jsou rychlejší než Flash, což v konečném důsledku degraduje celý zážitek z hraní.
Nicméně pokud bych měl zmínit ovládání, tak v rámci ovládání daného hráče, respektive přepínání mezi jednotlivými hráči, jsem neměl žádný problém a vše fungovalo dobře. Samozřejmě, jako u ostatních sportů nebo i ročníků, tak se párkrát stalo, že mi hra vybrala jiného hráče, než toho, který by dle mého úsudku byl ideálnější, díky svému postavení, ale na to už jsem si tak nějak asi zvykl. Co mi ale vadilo, zvláště mezi jednotlivými přechody do útočného pásma, ale vlastně i v obraně, byla občas tvořící se halda celé lajny, která pomocí těl vytvořila neprostupnou zeď, kvůli čemuž jsem se nemohl dostat do pásma.
Vypadalo to zhruba tak, jako když si představíte malé začínající hokejisty, kdy puk je na jedné straně a samozřejmě všichni chtějí puk, tak celá pětka z jednoho týmu se u něj sjede. Nevím co tento problém způsobuje, ale v zápase jsem na něj kolikrát narazil. Jako by Vaši hráči nebyli těmi dospělými, těmi, kteří si na přihrávky najíždějí, ale naopak byli těmi malými bruslaři, kteří za každou cenu chtějí být na puku. Jinak ale jak říkám, v rámci ovládání postav v NHL 24 nevidím žádný problém. Když neberu v potaz onen styl ovládání, tak se mi líbilo, jak dobře se zde dávají bodyčeky, jak reaguje hůl na různé odskoky kotouče a další drobné nuance, které Vás vlastně opravdu mohou vtáhnout do zápasu.
Pokud bych pár větami měl zmínit grafickou stránku hry, tak i aktuální ročník běží na Frostbite enginu, ze kterého opravdu dostává maximum. Hráčské obličeje jsou tak ještě detailnější, ledová plocha má reálnou míru grafického a fyzického znázornění opotřebení a nebyl bych to já, kdybych si nekopl do generického ztvárnění fandů. Já vím, je to každý rok lepší a lepší a člověk pauzy mezi jednotlivými vhazováními přeskakuje, ale víte jak. Ani u Forzy tento neduh odfláknutých diváků být nenechám.
Novinkou pro letošní ročník je jinak posazená kamera v případě toho, když vstřelíte gól a upřímně, já jí moc rád nemám. Nejenom že se nedá přeskakovat, ale tak nějak nechápu, co tím autoři zamýšleli. Po vstřelení gólu totiž kamera sjede blíže k ledu tak, aby byl v co největším detailu skórující hráč, který může zažít tři vteřiny slávy, protože to je přesně doba, kdy můžete namačkat svůj oslavný taneček. Na mě to působí tak, že se z oslav gólů vytratil onen týmový duch, kdy zbytek lajny je tak nějak rozmazaný v povzdálí. Nevím, možná jsem staromódní, možná mi jenom vadí, že tato sekvence nejde přeskočit. V nějakém třetím nebo čtvrtém zápasu už mi tyto oslavy začaly celkem vadit.
Mezi další znatelné novinky, které nové NHL 24 nabízí je také systém tlaku v útočné třetině. Tady je potřeba hned na úvod zmínit, že se jedná o atribut, který se nachází i v reálném hokeji a já ho jistě vítám v plné parádě i když mám k němu výtku. Systém tlaku totiž spočívá v tom, že když doslova zamknete protihráče v jeho obranném pásmu, tak tím pádem je pod neustálým tlakem střel, jednotlivým hráčům dochází energie a chybují, čímž si útočící tým vytváří prostor pro vstřelení gólu. Jak říkám, tento aspekt hry se mi moc líbí, jenom mi přijde, že těch „zámků“, je přeci jen moc, jelikož v reálném hokeji dochází k takovému tlaku například 3x za třetinu, pokud nebudeme počítat přesilové hry, ale v této videoherní verzi můžete tlak utvořit prakticky při každé ofenzivní příležitosti.
Další velmi očekávanou novinkou je full cross platform multiplayer. Ano, trvalo to dlouho, ale je to tu. Konečně máme možnost si zahrát napříč platformami v rámci dané generace. Tím pádem dochází k rychlejšímu hledání soupeřů a připojování do hry. Na toto si troufnu říct, čekalo spousta lidi.
Pár změnami si také prošel hráči velmi oblíbený HUT, tedy Hockey Ultimate Team. Určitě stojí za zmínku to, že hra na Vás vytáhne hraní Momentů reálného hokeje a doplní je různými komentáři a fotografiemi. Za tyto odehrané zápasy budete sbírat různé odměny podle toho, jak se Vám je podaří zvládnout. Lehčí inovací si prošly také úkoly mimo Momenty HUT, kdy už nestačí jen střílet určitý počet gólů nebo rozdat daný počet bodychecků, ale nově jsou tyto úkony alokovány na různé hráče. V zásadě se však jedná o to stejné, co v minulém ročníku.
Marně přemýšlím, co dalšího z velkých novinek hra od EA Sports přináší. Kromě toho, že je zpět možnost rozbití plexiskla nebo zlomení hokejky na dvě části a aktualizované soupisky, tak víc toho zde není. Samozřejmostí jsou již módy jako World of CHEL či Be a Pro, ve kterém si vytvoříte vlastní postavu a snažíte se budovat svoji kariéru, ale to není nic, co by bylo nějak odlišné od předchozích ročníků. Vlastně ano, je tu jeden mód, který musím zmínit. Jedná se o hru 1 vs 1 vs 1, kdy jste na zamrzlém rybníce, jezeru a k dispozici máte pouze jednu třetinu kluziště. Pokud si z dětství pamatujete klasickou „obežíračku“, tak to je přesně ono. Tři hráči plus jeden brankář. Kdo dá více gólů, tak vyhrává. Musím říct, že v partě u jedné TV se jedná o zaručenou zábavu plnou napětí a různých zvratů.
ZÁVĚREM
Série NHL nutně potřebuje konkurenci nebo si dát pár let pauzu. I letošní NHL 24 je vlastně re-skin minulého ročníku s novými tabulkami. Ano, pár změn má za mě palec nahoru, ale ve zbytku obsahu moc novinek nehledejte. Jistě, tato série dělá většinu věcí dobře, fungují, ale je to stále to stejné. A upřímně, ač si nějakou kritiku dovolím, tak neumím říct, co by této herní sérii prospělo. Konkurence? Nepravidelné vydávání? Změna celého stylu prezentace? Skutečně nevím. Pro nové hráče se jedná o jedinou možnost, jak virtuálně řídit oblíbený tým, pro veterány ročník 2024 není žádnou povinností. Velký humbuk vyvolalo upuštění od ovládání 94, jinak si NHL jede ve svých vyjetých kolejích.
6/10
Datum vydání: 6. října 2023 – Potřebné místo na disku: 38,63GB
Distributor ČR: Also.com – Česká lokalizace: ANO – titulky
