Resident Evil: Village – Recenze

Resident Evil: Village – Recenze

6 května, 2021 2 Od Jiří Hora

Uplynuly už čtyři roky od doby,kdy jsme se ponořili do hrůz pozemku Bakerových v regulérním sedmém pokračování série Resident Evil. Titul, který přinesl pro celou sérii řadu změn, byl nakonec tím nejlepším návratem ke kořenům série. Ubylo akce a přibylo děsivých momentů a puzzlů. Záměna kamery přes rameno za klasický pohled z vlastních očí, byla trefou do černého, což dosvědčily jak prodeje, tak recenze a reakce hráčů. O stejný úspěch se nyní CAPCOM snaží s hrou Resident Evil: Village, jenž je regulérním osmým dílem série a navazuje přímo na události Resident Evil 7: Biohazard.

Je skutečně pozoruhodné, kolik spekulací se na konto osmého dílu vyrojilo a ještě větším překvapením bylo, kolik se jich ukázalo jako pravdivých. Málokdo by věřil tomu, že vývojáři zkusí vsadit na klasické bytosti z legend jakými jsou upíři, vlkodlaci, či čarodějnice. Celkově lze novou sérii označit za inovativní a v mnoha směrech přepisující původní vizi série, které dlouhá léta vládly zombie. Ale všichni víme, že těch zombie her je skutečně mnoho a změna je občas třeba. Zafungovala nová koncepce z roku 2017, zvláště s nově nadsazeným tématem? Rozhodně a doufám, že odstavce níže vám dobře osvětlí proč.

Příběh Resident Evil: Village je zasazen 3 roky za události předchozího dílu. Hlavním hrdinou se opět stává Ethan Winters, který by nejraději zapomněl na vše, co se stalo na Bakerovic farmě. Jenže osud měl jiný názor a Ethan je tak uvržen do další noční můry poté, kdy je doma navštíven svým starým známým Chrisem Redfieldem. Já bych to vlastně dále nerozmazával. Děj je jednou z nejsilnějších stránek hry, takže si všechna jeho tajemství pěkně odhalte. Pokusím se vám však alespoň nastínit mé pocity z tohoto temného dramatu.

Dějové tempo je poměrně variabilní a každá jednotlivá část příběhové linky poskytuje trochu jiný zážitek. Samotný úvod na vás v čiré tmě hází všemožné hrůzu nahánějící pocity. Vesnice, v níž se část hry odehrává působí velice pochmurným dojmem a jakoby zamrzla v čase. Monumentem v dálí je pak hrad Dimitrescu, v němž se odehrává značná část hry. Překvapila mě velká míra zvratů, avšak s náležitým dávkováním. Nestalo se mi, že bych chtěl v nějaký moment hru vypnout, ba naopak, chtěl jsem neustále vědět, jak to celé dopadne. Protože nejen, že finále stojí skutečně za to, ale překvapí vás i skvělá implementace motivů z původních dílů točících se zejména kolem organizace Umbrella Corporation.

Jestli bych měl Resident Evil: Village k něčemu připodobnit, pak je to čtvrtý díl série. Zejména v části s přehradou se vám jedna scéna ze zmíněné hry okamžitě vyjeví, ale to poznáte sami. Já uvítal skvělou implementaci jednotlivých puzzlů a průzkumu prostředí.  V tomto směru jsem se skutečně vrátil ke kořenům série. Asi vás nepřekvapí, že jde o další silnou stránku hry. Kolikrát je třeba i zkoumat jednotlivé nalezené předměty, abyste z nich vytvořili “klíč”, jenž vám umožní pokračovat vpřed.

Mile jsem byl překvapen akční složkou. Střelba z každé zbraně má tu správnou kadenci a ačkoliv nejde o žádnou frenetickou akci, pak si každý střet s nepřáteli náležitě užijete, tedy pokud se nerozhodnete ke kradmějšímu postupu, či spíše útěku. Ten bude kolikrát jediným řešením, zvláště v souvislosti s hradem Dimitrescu, s nímž je spojená ikonická postava Lady Dimitrescu s jejími upířími dcerami. Munici naštěstí můžete nejen hledat, ale i aktivně vyrábět a určitě není na škodu sem tam nějakou tu zbraň vylepšit. Hlavně na vyšších obtížnostech není radno nic přehlížet a crafting je v tomto směru jedinou šancí na úspěch.

S touto stránkou hry je spjat také obrovitý obtloustlý chlapík jménem Duke. Ten vám poskytne návody na tvorbu různé munice, či vybavení, a pochopitelně u něj můžete vylepšit ony zbraně, či nakoupit munici, či medikity. Duke je ale ve hře i dobrým informátorem a rádcem a sehraje ve vyprávění poměrně důležitou roli. Místa s Dukem si dobře pamatujte, jelikož ačkoliv hra podporuje autosavy, tak není od věci si hru manuálně ukládat a to jde jen za pomoci ikonických psacích strojů, které se často vyskytují v savepointech se zmíněným obchodníkem, ačkoliv na ně můžete narazit i na dalších místech. Mě tento způsob ukládání nějak nevadil, ale věřím, že to je dosti individuální záležitost.

V rámci příběhu se potkáme s řadou zajímavých postav, byť většina z nich je spíše záporného charakteru, to ale neznamená, že by nebylo o co stát, ba naopak. Ačkoliv by se dalo říci, že Chrise Redfielda všichni známe, nová dvojice her ho vykresluje zcela jinak a upřímně? Jeho nová image a charakter se mi zatraceně líbí. Nejzásadnější roli ale hrají čtyři “Lordi”, (označení je dost scestné, jelikož jsou zde i ženy), kteří zároveň představují čtyři unikátní bosse s nimiž přijdete do křížku. Nejvíce vás potěší zejména atmosféra, která všem těchto střetům předchází. Vždy na vás dýchne jinak a nechybí ani typická nejděsivější dětská část v “Domečku pro panenky”.

Ačkoliv jsou bossové vrcholem všech střetů, jak už to tak bývá, tak za pozornost stojí i běžní nepřátelé. Proč? Jelikož jejich rozmanitost je pro podobnou hru poměrně nevídaná. Najdeme zde přisluhovačky, čerstvé lykany, dozrálé vlkodlaky, oživlé mrtvoly, létající zmutovaná cosi a tak dále. Některé skupiny nepřátel jsou navíc rozděleni do pár kategorií, nyní mám na mysli zejména lykantropy. Víte ale co je největším překvapením? Že se vás občas pokusí zabít i taková koza.

Vlastně si říkám, jestli vývojáři při tvorbě této hry někde udělali nějakou zásadní chybu. A vlastně mě nic nenapadá, když tedy opomenu fakt, že ona léčivá lahvička je v jeden moment snad kouzelná. Level design je fenomenální a to ať už se pohybujete ve zmíněném hradu, či v přilehlé vesnici a jejím okolí, které skýtá celou řadu zajímavých scenérií, či temných chodeb sklepení, či dávno zapomenutých dolů. Jak už to v původních dílech série bývalo zvykem, i zde si budete odemykat celou řadu zkratek, které vám usnadní následně přístup k celé řadě míst. Někde jste asi slyšeli, že mapa hry není open-worldem, to není zcela pravdou, jelikož herní mapa tvoří jeden celistvý kus, který se ale mění podle událostí, které se v něm postupem příběhu stávají. Na konzoli Xbox Series X jsem navíc neznamenal jedinou nahrávací obrazovku, což beru jako velké plus. Z dění tak nejste ani na moment odtrženi. Pokud náhodou zemřete, tak načtení trvá kolem 3 sekund a to samé platí o spuštění.

Nová generace konzolí toho slibovala hodně a Resident Evil: Village je jedním z milníků, který definici next-gen zážitku naprosto s přehledem splňuje. Děkovat za to můžeme zejména prostému faktu, tedy že verze pro dosluhující konzole začali vznikat až později a nebral se na ně žádný ohled a je to znát. Po vizuální stránce hra vypadá naprosto fenomenálně a důkazem toho jsou nejen úchvatné scenérie, ale také skvělá hra světla a stínů, a mnoho dalších efektů dotvářejících celkový pohled na hru. Tvůrci navíc odvedli obrovský kus práce na animacích a obličejové mimice. Výrazy v obličejích jsou věrohodné a vyčtete z nich jak emoce jednotlivých postav, tak do jisté míry jejich myšlenkové pochody.

Interní RE Engine neustále dokazuje, že se z něj může ve správných rukou stát poměrně silný hráč na poli vývojářských nástrojů. Minimálně nám to dokazuje sám CAPCOM. Ať už se podíváme aktuálně recenzovaný kousek, jeho předchůdce, remaky druhého a třetího dílu, či Devil May Cry V, vždy se jedná o skvěle vypadající tituly. Stabilních 60 snímků za sekundu, je jen pomyslnou třešničkou na dortu. A ještě jedna rada na závěr. Titul si nejvíce vychutnáte se sluchátky na uších, jelikož zvuková stránka je stejně jako zbytek hry jednoduše fenomenální.


ZÁVĚREM

Resident Evil: Village je bezesporu nejlepším dílem série od vydání čtvrtého dílu, který v některých ohledech s přehledem překonává. Hra má hutnou atmosféru, skvěle napsané postavy a úchvatné audiovizuální zpracování. Jste-li fanoušky série není nad čím přemýšlet. A co když jste nováčky? Pro vás platí to samé, jen si možná nejdříve zahrajte sedmý díl.

Datum vydání: 7. května 2021 – Potřebné místo na disku: 30 GB
Distributor ČR: Cenega Czech