Popkulturní svět je plný slavných výkvětů své doby, kolem nichž se tvořili silné komunity, které přetrvávají dodnes. Věřte, či ne, ale minulost nepatřila komiksovým hrdinům. Měli jsme tu takové ikony jako byl Vetřelec, první Star Wars filmy, Predátor, Návrat do Budoucnosti a tak dále. Mezi těmito ikonami se zjevil poměrně brutální snímek RoboCop z roku 1984, který nám představil dystopickou vizi budoucnosti zasazenou do města Detroit, kde kriminalita bují na každém rohu a ani policejní jednotky na to přestávají stačit. Na scénu tedy nastupují robotické jednotky, které mají policejním složkám pomoci. Nicméně původní stroje podobající se mechům byly poněkud nemotorné a neforemné. V pozadí se však rodí nápad společnosti OCP na kyborga, tedy napůl stroj a napůl člověka. Tím se nakonec stane důstojník Alex Murphy, jenž během své poslední akce přijde prakticky o život a je vzkříšen jako nový strážce pořádku zvaný RoboCop.
To byl hodně strohý popis toho, co film představuje a rozhodně vám doporučuji jen shlédnout, jelikož stojí za to. A ačkoliv se filmové společnosti pokoušeli o restart s filmem z roku 2014, tak dostát kvalitám originálu se nepodařilo. Co za tím stojí? Scénář? Nový film postrádal ono retrofuturistické kouzlo, kde vše působí jak PC z počátku své doby, ale zároveň tu máme pokročilé stroje jako vystřižené z budoucnosti. To nedokázal nejnovější počin zopakovat. Vraťme se ale do roku 1990 a 1993. V těchto letech se původní snímek dočkal hned dvou pokračováních, které už ale kvalitou rovněž nenavázaly, přestože byl druhý díl stále velmi kvalitním filmem. To už se o třetím říci příliš nedalo.
Jenže co se nestalo. Přišlo studio Teyon stojící za hrami jako Rambo: The Video Game, či Terminator Resistance s vidinou toho, že nám RoboCopa přivedou zpět a to skrze nový herní počin, který se mi v minulém týdnu dostal do rukou a který mě přes absolutně nulová očekávání naprosto neuvěřitelně překvapil a označil bych jej za největší překvapení letošního roku a to navzdory tomu, že se hra nejspíše o post Hry roku ucházet nebude. To ale neznamená, že by neměla stát za vaši pozornost. Je tomu přesně naopak a snad vám následující odstavce řeknou, proč tomu tak je.
RoboCop: Rogue City je časově zařazen mezi druhý a třetí film, což bych si možná jako časové rozmezí nevybral, ale tvůrci dokázali, že se mýlím. Ocitáme se totiž ve stále zuřící válce gangů skrze drogu zvanou Nuke, proti níž jsou nasazeni nejen místní policejní složky, ale také RoboCop aka Alex Murphy. Do toho se Detroit ocitá před volbou nového starosty, kde i na této frontě zuří boj a to mezi dvě muži, kdy jeden sní o přátelském sousedství a ten druhý by rád vybudoval z trosek staré čtvrti velkolepé Delta City, které je předmětem příběhu třetího filmu. Jelikož jde v zásadě o příběhovou hru, nemá smysl se v příběhu více vrtat. A dále než v detailech, se budeme bavit v pocitové rovině.
Příběh s sebou nese několik zásadních myšlenek, kdy tu máme osobní rovinu samotného RoboCopa/Alexe Murphyho, který tak trochu stále bojuje sám se sebou, tedy se svou lidskou částí a svou strojovou částí. Kromě toho jej tak trochu neustále stíhá vlastní minulost, to o co přišel, a to čím vlastně je a co to skutečně znamená. To je do hry krásně přeneseno a občas se dočkáme pasáží s až hororovým nádechem, což neskutečně osvěžovalo samotné plynutí děje. Ten je obecně dobře rozfázovaný a nabízí jak velmi akční pasáže, tak ty pomalé, kde na vás dýchá zejména dystopická atmosféra místního Detroitu, který je ve své podstatě v troskách ze stále nekončícího řádění gangů.
Máme tu také politickou rovinu dění, kdy tu máme zmíněné volby, kdy se v roli RoboCopa budeme muset ke všemu nějakým způsobem postavit, což následně bude měnit dialogy a lehce ovlivní průběh samotného dění. Tvůrci obecně zajímavě pracují s rozhovory a postavami a i když je dopad vašich rozhodnutí během nich spíše menšího rázu, tak se najdou klíčové momenty, které svůj dopad rozhodně mají.
Pochopitelně tu máme i klasická klišé, zejména spojená s korporacemi, které v podstatě mají “absolutní” moc, což je zde vedeno skrze OCP (Omni Consumer Products). Ta se na oko tváří jako spasitel místního města, ale pokud svět RoboCopa znáte, tak víte, že to není ani náhodou zalité sluncem a růžemi, a korporace slouží výhradně sama sobě a vlastním cílům, což hra ale v rámci děje vykresluje velmi dobře a vše se následně odráží v atmosféře příběhu, jenž má i zajímavé zvraty. A i já jsem se přistihl, že jsem myslel, že mám v hlavě vyřešeno, ale opak byl pravdou. Napětí a dramatická stránka je vystavěna skvěle a vy máte chuť jít neustále kupředu a všemu přijít na kloub. To byl hlavní důvod toho, proč jsem kolikrát po večerech ztratil pojem o čase.
Možná byste čekali, že bude RoboCop: Rogue City jen lineární akcí, ale to by nebylo zcela přesné. Tvůrci vytvořili jakousi menší část města, kde se budeme velmi často pohybovat a budeme mít možnost plnit i vedlejší aktivity, které zahrnují další menší případy. Některé dokonce doplňují děj hlavní linky a pomáhají vám budovat vztahy s dalšími postavami. Na vašich vztazích budou záviset jejich reakce. Můžete tak projevit jak svou lidskou stránku, tak ji zcela stáhnout a chovat se jen jak kalkulující stroj, který je veden zákony a ničím jiným.
Jelikož je RoboCop v zásadě policistou, tak máme možnost sem tam udělit nějakou tu pokutu, či napomenutí. Část hry budeme trávit i na policejní stanici a i zde budeme řešit sem tam nějakou rutinu, či plnit krátkou vedlejší misi. Tyto vedlejší aktivity, ale atmosféru nijak nenarušují, spíše jí skvěle doplňují a nijak jsem se necítil, že by mě do nich hra nějak násilím nutila. Vlastně jsem je rád plnil z vlastní iniciativy. Jak jsem zmínil. Doplňují příběhovou linku a dávají vám jasnější pohled na to, jak místní město funguje.
Hra ale není jen o policejní stanici a jedné části města. Zavítal jsem i do celé řady interiérů. Ať už jde o bytové domy, kanalizaci, soudní síň, věznici, či opuštěnou továrnu. Míst je ve hře několik a každé na vás dýchne jinou atmosférou. Rozhodně jsem neměl pocit toho, že je prostředí sterilní a prázdné. Vlastně i běžné obyvatelstvo, bezdomovci, pobudové, ti všichni pomáhají dotvářet atmosféru Detroitu jehož jsme součástí. Jsem tedy nesmírně rád, že si tvůrci zvolili směr jakýsi zvolili a že tu nemáme jen striktní koridor, kterým jdeme neustále kupředu a střílíme po všem, co se nám nelíbí.
Tady je velmi pěkně zpracované to, že RoboCop vytasí zbraň jen ve chvíli, kdy je to opravdu nutné. Tedy je on sám v ohrožení, či jsou o ohrožení ostatní. Není tedy možné jen tak vytáhnout vaší služební zbraň, jíž je dokonalá pistole Auto-9. Rovnou vám řeknu, že se můžete vykašlat na všechny ostatní zbraně ve hře. Auto-9 můžeme skrze čipy a různé obvody upravovat a ta tak může měnit své vlastnosti. Může být skvělá proti obrněným jednotkám, může být plně automatická. Může být přesná na velkou vzdálenost. Prostě univerzální zbraň. V mnoha hrách mám vždy pocit z toho, že je nudné používat jen jednu zbraň, ale tento pocit jsem v případě herního RoboCopa neměl.
Vedle zbraně můžete vylepšovat skrze zkušenostní body také samotného hrdinu. Máme zde několik poměrně jednoduchých barů jednotlivých dovedností, do nichž můžeme zmíněné body investovat a tím získat další dodatečné vlastnosti. Třeba možnost se léčit skrze rozvodné stanice, či otevírat trezory. Skrze vylepšenou dedukci můžeme odhalit alternativní cesty k případu, a tak podobně. Jsou tu ale i pro boj užitečné vlastnosti jako dash, zvýšení odolnosti brnění, zpomalení času skrze soustředění, či omráčení nepřátel výbojem. Všechny dovednosti nejsou ale jen aktivní. Najdeme zde i pasivní schopnosti jako je zvýšená odolnost vůči proti pancéřovým střelám, vyšší vnímavost a tak rychlejší označování nepřátel v hledí, a tak dále.
Asi vám to přijde, že je z vás pak nadstroj, který nemůže nic ohrozit. Ono to v pozdější fázi hry tak může skutečně působit, ale proč by nemělo, vy jste svým způsobem stojem, který se má se vším vypořádat a má být vysoce odolný. To ale neznamená, že vás někdo nemůže zabít. Na střední obtížnost jsem měl skutečně pocit, že jsem neporazitelný, byť se našli momenty, kdy jsem zamířil do křemíkového nebe. Pokud se ale pustíte do vyšších obtížností, tak vše zdaleka nebude tak snadné a rychle zjistíte, že je nejen důležité používat různé nabité dovednosti, ale také není příliš vhodné se nechat trefovat.
Ze samotného gun-playe jsem měl poměrně obavy a to zejména po zkušenostech s Terminátor Resistance, ale tady je vše diametrálně odlišné a akční části fungují naprosto skvěle. Místo klasického míření zde využíváte Robocopův zaměřovací systém, což je vedeno skrze stylovou animaci zaměřování nepřátel. Chvíli jsem z trailerů měl pocit, že to bude sloužit jako auto-aim, ale tak tomu není. Jde jen o zvýraznění nepřátel. Byť je pravda, že jistý chip-set může z Auto-9 udělat i lehce naváděnou zbraň.
Pokud jde o nepřátele asi bych tu možná čekal více nějakých klíčových střetů, jelikož boss fightů je skutečně poskrovnu. Hodně poskrovnu, ale naštěstí to vynahrazuje likvidace i těch nejběžnějších nepřátel. Ti vám úplně nechtějí běhat před hlaveň, byť i to se může stát, ale budou se i krýt. Což pro ně většinou neznamená kvůli zničitelnosti prostředí ochranu. Pro mě to ale znamenalo často zajímavé killy. Stručně řečeno akce má koule, čemuž pomáhá i to, že po vzoru filmů se hra nebojí krve a ustřelených, či dokonce do vzduchu vyhozených, částí těl.
Na to, že jde o hru, která stojí na nějakém vybudovaném světě, kde zhruba víte, proti čemu stojíte, mě překvapilo, že nepřátelé dokážou být poměrně variabilní a hra vás tak ve svém průběhu dokáže i překvapit a toho si cením. A než opustíme akční okénko naší recenze, je třeba zmínit, že během hraní je třeba počítat s tím, že RoboCop není příliš agilní a tedy je v chůzi, i té rychlejší, poměrně nemotorný a těžkopádný. Ale na druhou stranu není od věci nepřátele překvapit tím, že prorazíte zeď a pošlete je k pánu. Tady se mi opět líbí to, jak tvůrci pracovali s tím, čím RoboCop je a nenabídli nám tu onu šíleně agilní variantu z rebootu z roku 2014, která by klidně přeskočila budovu. Jen tak okrajově. RoboCop v této hře skákat neumí, ale zase mu nevadí pád z velké výšky
A jak je na tom hra po technické stránce? Dokáže velmi příjemně překvapit. Zejména jednotlivé lokace jsou zpracovány velmi detailně a co se týče samotného RoboCopa, i ten je plný detailů. Problém nastává zejména v případě některých animací a zejména v projevu během rozhovorů, jenž působí prkenně a zastarale. Bohužel je ze hry cítit, že nejde o tu vysoko rozpočtovou záležitost. Nicméně tvůrcům zvolený Unreal Engine 5 velmi pomohl a zejména díky Ray-Tracingu to dokáže být skutečně paráda. Ostatně se můžete podívat na screenshoty kolem.
Navíc žijeme v době, kdy jsou i na konzolích přítomny režimy zobrazení a ani aktuálně recenzovaný kousek není výjimkou. Nalezneme zde tak režim Kvality a režim Výkonu, kdy rozdíl je pouze ve zvoleném rozlišení. První tedy nabídne 4K a 30 fps a druhý pak 1080p a 60 fps. Tady je trochu nešťastné to, že režim pro 60 fps není úplně stabilní a frame rate lítá od 40 do 60, s tím, že zhruba na dvou místech jsem cítil propad k 30. Není to tragické ale není to ani skvělé. Technická stránka je tak něco, co ubírá hře ty chybějící bodíky.
Pokud bych měl brát nějaká další negativa. Tak to může být pohyb po otevřených částech hry, který je pomalejší a může působit zdlouhavě. Vzhledem k povaze RoboCopa je to pochopitelné a osobně jsem s tím problém neměl, ale tím neříkám, že bych neuvítal přeci jen trochu svižnější krok, než ten co nahrazuje “sprint”. Pokud jde o pokutování/varování lidí v otevřené části, asi by tento prvek stačil ve hře jednou, tedy ve chvíli, kdy se příběh teprve rozjíždí. Když je to tam ale podruhé a potřetí, už to tam je spíše do počtu.
ZÁVĚREM
RoboCop: Rogue City je asi největším překvapením letošního roku a jeho černým koněm. Hra, od které se mnoho nečekalo, dokázala překvapit a to jak svou hratelností, tak příběhem, atmosférou a svým pojetím. Na hře pokulhává zejména technická stránka, jenž občas působí zastarale zejména v případě některých animací. Pro fanoušky RoboCopa by tak aktuální počin měl být povinností a ostatním hru mohu také vřele doporučit. Navíc pokud bude kvalita her od Teyonu nadále stoupat, budu velmi zvědaví, co přinesou příště.
7/10
Datum vydání: 2. listopadu 2023 – Potřebné místo na disku: 43 GB
Distributor ČR: Playman.cz – Česká lokalizace: NE
3 thoughts on “RoboCop: Rogue City – Recenze”