Po „menší“ několikadenní pauze, kdy jsem si poctivě načetl a zrecenzoval Spider-mana: Falešného hrdinu, je opět čas na mou nejoblíbenější postavu z celého Marvelu – Venoma. Po standardní jedničce a sociálně vztahové dvojce s několika náznaky, kudy se děj bude ubírat, mě třetí díl s podtitulem Nespoutaný mírně zklamal. To byl také důvod, proč jsem Rexovi dal známku 8/10, abych měl možnost s hodnocením pokračování ještě stoupat či klesat. Propast byla vynikající, nastavila laťku hodně vysoko. Oba tituly se dokázaly soustředit na jednu hlavní příběhovou linku, kde byl jediným charakterem (logicky) Eddie Brock a jeho symbiont. Tyto komiksy samozřejmě obsahovaly vedlejší uličky, ale spíše to bylo „fanouškovské porno“ (až budete číst, pochopíte) než vypravěčská schizofrenie, která nastoupila v Nespoustaném. Přišlo mi, že původní autoři šli lehce stranou těm novým, kteří se chtěli zviditelnit na úrok kvalitě a jednosti příběhu. Každý svazek by měl mít úvod, kde si nastíní hlavní témata, jež se následně proberou v navazujících sešitek. Pak závěr, v němž se ukončí dění v konkrétním díle, probírané na těch cca sto třiceti stranách. Může (někdy dokonce i musí) obsahovat náznaky otevřeného konce s šokujícím momentem nebo odhalením. To jsou základy scenáristiky a postupného vedení vyprávění. Nesmí to být zmatené, komplikované či fragmentované. Čtenář nejen že často při čtení „špatně odbočí“, ale musí se poté složitě vracet zpět tam, kde se původně ztratil. Špatného scénáristu poznáte podle těchto defektních kritérií. Rexe i Propast jsem přečetl na jeden zátah, aniž bych se musel o několik stránek (či rovnou desítek) vracet zpět, abych si to v hlavě dokázal vše srovnat a pochopit. Nespoutaný byl v tomto bohužel ten komiks, o kterém píšu tento úvodník.
Kde jsi, Eddie?
Abych nemusel vše z předešlých dvou dílů prozrazovat, zkusím být opět co nejvíce všeobecný, co to jen půjde. Rex i Propast na sebe logicky navazovaly. To, jak končila jednička, tím začínala dvojka a dále tyto události rozvíjela. Logicky navazovala. Oba komiksy se daly pochopit i těmi, jež ve výsledku žádné nečetli, ale minimálně znali Spider-manův svět. Už se očekávalo, že se ví, jak vznikl Venom, jaké jsou jeho motivace i cíle. Prostě ten nutný základ, který (myslím si) snad každý zná. Pak jsou tu tuny odboček všemožných spin-off titulů, které ne každý četl. Filmy se tím vůbec nezabývaly, seriály také ne. Jedinou možností je číst dané komiksy. I kdybych si chtěl doplnit potřebné znalosti, jsou beznadějně vyprodané. Očekávám tedy, že scénáristé povedou děj buď v tom, co začali v jedničce, vytvoří nové postavy zcela od začátku nebo budou pokračovat s nějakými zavedenými, ale určitě je nehodí rovnou do děje a už je na konzumentovi, aby si s tím vlastně poradil sám. Jakou možnost zvolili autoři? Ani jednu. Jako paranoidní schizofrenici hlavní postavu Eddiho Brocka dali úplně stranou. Čím končila Propast, se zde zcela ignoruje, dále nerozebírá. Namísto toho se rozhodlo rozdělit Nespoutaného do tří menších příběhových linek: válku ve Vietnamu v šedesátých letech, znovuzrození jednoho z předních záporáků a pak ještě pokračování v postavě jedné slečny, o které se do teď vůbec nikdo nezmínil. Jak byste to jinak definovali než jako paranoidní scénáristická schizofrenie. Já záměrně nepíšu, o jaké charaktery se vlastně jedná, abyste si nezkazili zážitek z komiksu.
Samotné vyprávění z Vietnamu je super, o to nejde. Máte tam vojáky, stal se tam průšvih a jeden z X-menů to musí jít fyzicky vyřešit. Zároveň se tam odhalí „vznik“ předního záporáka celé série Venom. Resp. jeho symbionta. Jedná se o extrémně krvavou kapitolu, která je ve výsledku postavená na filmech jako Predátor 1, Rambo 2 nebo jim další podobná „béčka“. Na nich jsem vyrůstal, přesně tohle je můj styl, ale jak to chcete dát do logické posloupnosti se závěrem Propasti? No, nijak. Nedává to absolutně žádný smysl. O to jde – jako samostatné vyprávění mimo hlavní sérii Venom se jedná o velmi dobrý počin, ale jako začátek třetího dílu, v němž čekáte postupné rozebírání toho, co se událo v Rexovi i v Propasti, to je dost velký průšvih. To stejné platí i o znovuzrození jednoho z antagonistů Spider-mana, které je opět působivé, dramatické i dechberoucí. Ale – nepatří do hlavní dějové linky, kde má mít prim právě Eddie Brock. Třetí část Nespoutaného je nejvíce matoucí. Tam se probírá jedna dívčí postava, o níž jsem nikdy neslyšel (a to jsem hrál skoro všechny hry, sledoval seriály i filmy!), uvedenou jedním krátkým odstavcem a poté se již pokračovalo v novém vyprávění. Je to něco, jako kdybyste přišli do restaurace a namísto předkrmu a hlavního chodu dostali rovnou jen dezert a účet. Zákusek je vynikající, ale nečekáte na svou ženu tak dlouho, než se hodí do gala, abyste si mohli dát jen závěrečný chod. Byť dechberoucí. Tento styl vyprávění i rozdělení příběhu na tři samostatné celky je optimální jedině v případě spin-offu, nikoliv v hlavní sérii. Za mě se jedná o extrémní zklamání, já chtěl pokračovat v tom, co započal Rex a následně Propast. To jsou přece základy scenáristiky – stanovit si začátek, průběh i cíl. Podle toho postupovat. Něco podobného vlastně zažila nová trilogie Star Wars. Po sedmém díle se šlo úplně jinou cestou, aniž by se pokračovalo v tom, jak končil Poslední Jedi.
Stylizace
Nyní přejdu k absolutnímu kladu, kvůli kterému se finálního hodnocení nezasekne na tom průměrném. Vizuální stránka je snad ještě lepší než v Rexovi či Propasti. Jedná se o něco vlastně nepopsatelného – nádherné, drsné, poutavé, fascinující. I moje sestra, která vůbec komiksy nemusí (byť chodila jen s klukama, co je hltali…), koukala na grafické zpracování Nespoutaného. Div jí nevypadly obě oči. Pokud někdo, kdo tento druh literatury vůbec nemusí a sám smekne pomyslný klobouk, mise je naprosto splněna. Jedná se zatím o nejlepší vizuál, který zatím v této sérii je. Hodně krve, vynikající výrazy v obličejích, depresivní, špinavé prostředí plné hnusu, temna i smrti. Tohle není ten klasický dětský Spider-man. Vůbec ne. Uchopení série Venom je dospělá, nekompromisní a nesnaží se zavděčit všem věkovým skupinám. Chcete svému dítěti, kterému je osm let, koupit nový komiks? No, tak tohle rozhodně vynechte. To raději kupte Simpsonovi. Zde opět teče krev na litry, končetiny se utrhávají (ať někým či nášlapnou minou). Detailní papání lidí vás také nemine. Pokud budete mít už přečteno, určitě se budete vracet na předchozí stránky jenom proto, abyste se mohli znovu kochat naprosto fenomenální stylizací, která nemá obdoby. Barevnost tomu dodává tu správnou hloubku, která třeba chyběla v manze Falešný hrdina. Právě vizuál naprosto zachránil Nespoutaného. Každý ze tří mini příběhů je vedený v jiném prostředí, s jinými postavami. Dostáváte tak vlastně tři za cenu jednoho v kompletním balení. Pokud hrajete videohry (proč jinak byste chodili na RespawnPoint, že?), asi mi dáte za pravdu, že možnost výběru více postav než jedné jediné, dělá z konkrétního titulu o to víc atraktivní záležitost.
Závěr
Venom 3: Nespoutaný je příběhově paranoidně scénáristicky schizofrenní. Namísto, aby pokračoval ve vyprávění příběhu Eddieho Brocka, soustředí se na úplně jiné dějové linky, které jsou v předchozích dílech buď načrtnuty jako vedlejší nebo zde vůbec nejsou. Probírá se tedy válka ve Vietnamu šedesátých let dvacátého století, znovuzrození jednoho z předních záporáků Spider-manova univerza a také jedné mladé slečny, trpící halucinacemi, které varují před nadcházejícím nebezpečím. Jako pokračování Propasti se jedná o fatální selhání scénáristů, jako samostatný spin-off se třemi separátními příběhy se jedná o skvělý zážitek. To by ale nesměl tento komiks být označen číslovkou 3 – čili oficiální pokračování. Stylizace je perfektní, není jí co vytknout. Krev, násilí, deprese, hnus – to vše si užijete na maximální možnou úroveň. Právě grafická vizualizace vynáší Nespoutaného do nebes. Bez ní by se jednalo o obyčejný průměr, takto se jedná o vysoký standard, který je povinnost mít doma.
Finální hodnocení: 7/10
