Historie herní série Halo – od počátku dodnes
6 prosince, 2021Během naší bohaté videoherní historie vzniklo spoustu zajímavých a ikonických titulů, na které asi nikdy nezapomeneme. Mezi jednu takovou patří například série Halo, jenž je bezpochyby srdcová záležitost mnohých. Řadíme ji mezi vědecko-fantastické FPS, které se zapsali do herní historie a především do srdcí hráčů používající konzole Xbox. Halo je dílem vývojářů ze studia Bungie, které později předalo otěže studiu 343 Industries, které na sérii pracuje dodnes. Od vydání prvního dílu Halo: Combat Evolved uběhlo již 20 let, a tudíž spuštění otevřené bety pro multiplayer nového Halo: Infinite můžeme brát, jako jistou formu oslavy krásného, kulatého výročí. Není tedy lepší čas než tento, abychom se spolu ohlédli za historií celé série a připomněli si, proč ji vlastně tolik z nás miluje.
Celým tématem série je válka proti alianci mimozemšťanů, takzvaného ‚Covenantu‘, který žene do války náboženské přesvědčení. Hlavními postavami jsou lidský supervoják, Master Chief John 117, jenž je členem elitní jednotky zvané Spartans a umělá inteligence Cortana. Původní myšlenka vývojářů ze studia Bungie byla vydat Halo: Combat Evolved na PC, ale vzhledem k problémům, které v tu dobu studio zažívalo se svojí hrou Myth, se dohodli se společností Microsoft Game Studios ke koupi, čímž se plány pro Halo změnily a to začalo vycházet primárně na Xbox konzole. Právě pro Xbox hráče byla hra považována za obrovskou pecku, ale bohužel její PC verze neměla tak dobrý ohlas jako její originál. I tak se však tisíce fanoušků nemohlo nabažit skvělým dějem a propracovaným příběhovým pozadím. První i druhý díl vyšel vedle konzole Xbox také na PC, ale s příchodem Halo 3 v roce 2007, což je jedna z nejoblíbenějších her z celé série, se s tím přestalo a hra se stala čistě exkluzivní. Po vydání Halo 3, Halo 3: ODST a Halo: Reach studio Bungie předalo pomyslné herní otěže studiu 343 Industries z důvodu odchodu od společnosti Microsoft Game Studios. 343 Industries už v minulosti se studiem Bungie spolupracovali a podíleli se na hrách Halo: Combat Evolved Anniversary a Halo: Reach nebo také na vzniku animované série Halo: Legends. Toto studio stojí za tituly Halo 4, Halo 5: Guardians a dlouho očekávaným Halo: Infinite, jehož recenzi vypouštíme do světa.
Halo: Combat Evolved
První díl se nazývá Halo: Combat Evolved a vyšel před dvaceti lety, tedy v roce 2001. Hra je hraná z první osoby a přepíná na pohled z třetí osoby pouze v případě jízdy v tanku či v jiných vozidlech, které se ve hře nacházejí. Svoji obrovskou popularitu si hra získala primárně svým příběhem, ale zároveň také herními mechanikami. Především šlo o vybalancované zbraně a zbroj, či velmi dobře vyvedenou umělou inteligenci všech nepřátel, kteří reagují na každý náš útok pokud možno autenticky, například uskakují před granáty. Velkou chválu hra obdržela i za její multiplayer, jenž sice ještě neběžel přes Xbox Live, jelikož Halo: CE vyšel dříve, ale i tak dokázal pořádně zapůsobit. Lehká kritika však pramenila převážně z nepraktičnosti, která provázela LAN připojení, které pokrylo pouze lokální oblast. I přesto měl multiplayer dost kladných ohlasů, znovu, díky skvělé balanci zbraní, výbavy a hlavně proto, že byl opravdu férový a dodnes je označován za nejlepší multiplayer všech dob.
Samozřejmě hra měla i svoje mínusy, obzvláště se jednalo o řízení tanků a dalších vozidel, které z nějakého důvodu neměli pořádně propracovanou fyziku nebo to si alespoň většina hráčů myslela. V případě, že se vám vaše vozidlo přetočilo a vy jste se ho rozhodli otočit zpátky do původního stavu, často se stávalo, že dopravní prostředek spadl rovnou na vás a tím vás instantně zabil. Jestliže jste zrovna byli v části hry, kde se dlouho nenacházel žádný checkpoint, asi si dovedete představit, jak moc by vás něco takového frustrovalo. Podobný problém pak zažívali i hráči multiplayeru, jelikož sebemenší ťuknutí vašeho vozidla do jiného hráče způsobí jeho smrt. Podobně se to může přihodit i nabíháním k turretám na mele range, kde vás její otočení může také instantně zabít. Chtěla jsem se tomuto problému podívat na zoubek a ukázalo se, že se nejednalo o problém s fyzikou, ale jednoduše přehnaně nastavený damage, který jste obdrželi z kolize s jakýmkoliv vozidlem.
Halo 2
První pokračování série, Halo 2, vyšlo v roce 2004 a společně s Xbox Live umožnilo první online multiplayer v rámci celé série. V příběhu jsme se tentokrát mohli dozvědět více o příběhu Covenantu z pohledu jednoho z jejich elitních bojovníků. V tuto chvíli se tento elitní bojovník jménem Arbiter stává jakousi druhou hlavní postavou a střídá se s Master Chiefem. Stejně jako u prvního dílu se hraje v první osobě a do třetí osoby se obraz mění pouze v případě řízení různých vozidel. Vzhledem k úspěchu prvního dílu byl na vývojáře vytvářen značný tlak. Aby studio všechno stihlo včas, urychlili i finále příběhu, a tak se může zdát konec hry poněkud nedokončený a uspěchaný. I to však nezastavilo pozitivní ohlasy, které hra obdržela vzhledem ke všemu ostatnímu. Zbraně byli pořád skvěle vybalancovány a umělá inteligence u nepřátel byla pořád ve slušném stavu. Vývojáři upravili ovládání vozidel, aby nedocházelo k problémům z prvního dílu, ale hlavně upravili combat. Ten byl oproti prvnímu dílu podstatně těžší, což nebylo ani tak způsobeno sílou nepřátel, ale sníženou odolností Master Chiefa. Štíty a životy se snížily, a tak jste se stali mnohem zranitelnější obzvláště proti jednotkám ‚brutes‘ nebo parazitům zvaných ‚flood‘.
Halo 2 tyto parazity využilo podstatně lépe, než Halo: CE, protože byli schopni použít mrtvá těla padlých vojáků proti nám a také na vás nenabíhali ve vlnách, ale nahodile. Bojovat s nimi bez štítů nebo s málo životy rozhodně nebyla procházka růžovým sadem. Brutes byli smrtící převážně tím, že ve chvíli kdy měli málo životů, začali zuřit a chargeovat vás dokud jste neskončili buďto v koutě nebo mrtví. Combat nepůsobil jako v prvním díle, ale přidal dost nových nepřátel a funkcí, které vše udržovali čerstvé a zajímavé. Kromě starých známých zbraní z Halo: CE přibylo také několik nových a taktéž nově přibyla možnost držet a střílet ze dvou zbraní naráz dle vašeho výběru.
Multiplayer fungoval stejně jako v Halo: CE, akorát se tentokrát dalo připojit i online. V době kdy vyšlo Halo 2, bylo běžné, že se do her pro více hráčů muselo připojovat ručně. Halo 2, na rozdíl od ostatních her, využívalo automatický matchmaking. Hráči si pouze zvolili typ hry, který chtěli, zbytek za ně udělala hra sama, jako je tomu dnes u každé jiné hry. S čím se multiplayer hodně potýkal hned po vydání, bylo podvádění v rámci tzv. standbying‘ nebo ‚lag killing‘. Jednalo se o úmyslné pozastavování modemu hráčem, který celou lobby hostoval. Tím všem členům lobby zamrzla hra, a tak měli podvodníci dost času na to, vykonat co potřebovali. Pro oběti to vypadalo asi tak, že pokračovali v pohybu tím směrem, kterým běželi před pozastavením, ale po obnovení spojení se hráči teleportovali na místo, kde je viděl hostující hráč. To bylo ve velké míře využíváno při zabíjení či respawnech. Studio Bungie to tehdy řešilo tak, že vytvořilo automatický banovací systém, který pomocí herních statistik vyhledával podvodníky. Kromě klasického multiplayeru byla do hry přidána možnost využít kooperaci při plnění hlavní kampaně. Halo 2 slavilo obrovský úspěch, i když ne tak velký jako původní díl, stejně bylo prodáno více kusů než Halo: CE.
Halo 3, Halo 3: ODST, Halo: Reach
Třetí díl ze série slavil asi největší úspěch ze všech a dodnes je považován za nejlepší titul z celé Halo franšízy. Halo 3 byl vydán v roce 2007 na novou konzoli Xbox 360, což byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč Microsoft přestal vydávat i pro PC. Tvůrci využili nápady, které nestihli implementovat, vzhledem k časovému presu během vytváření druhého dílu. K těm patří grafické vylepšení, které do hry přišlo ve správnou chvíli s novým enginem a zároveň i konzolí. Stejně jako tomu bylo u všech předchozích dílů, se pokračování prodávalo stále víc a víc. Třetí díl a jeho multiplayer se považoval za vrchol celé trilogie a mnozí ho označovali za perfektní v každém ohledu, stinnou stránkou věci však byl pro některé singleplayer, který oproti zbytku série trochu strádal.
Největší kritiku obdržela převážně délka kampaně, která byla mnohem kratší v případě, že jste příběh hráli na lehkou obtížnost nebo v kooperaci s jinými hráči. Na druhou stranu, combat v Halo 3 byl velice zábavný a i když ve všem můžeme najít nějaké ty chybičky, převážně jde o to, zda vás hra baví hrát, což Halo 3 určitě pro spousty hráčů splňovalo. Halo 3 nabízí něco pro každého fanouška série, protože kombinuje prvky z předchozích titulů a vytváří tím ideální střed. Halo: CE obsahovalo méně bojování, ale více oblastí k prozkoumání a Halo 2 zase naopak, Halo 3 obojí spojuje do ideální kombinace. Umělá inteligence ovládající nepřátele je mnohem lepší než v předchozích dílech, ale bohužel, AI co ovládá vaše spojence, už za moc nestojí. Na výběr máte z mnohem většího množství zbraní a vozidel, nově se ke zbraním připojily zbraně s vysokou ráží aka heavy weapons, které při používání přepínají pohled do třetí osoby.
Halo 3 pro členy studia Bungie zakončilo sérii o Master Chiefovi, k vyprávění příběhu z tohoto světa se však ještě vrátili, a to dokonce dvakrát. Na mysli mám tituly Halo 3: ODST a Halo: Reach, které se staly jakýmsi mostem mezi ságami série. Halo 3: ODST bylo vydáno v roce 2009, tedy dva roky po vydání Halo 3. Největším rozdílem mezi trilogií a tímto titulem byli hlavní protagonisté, v této hře totiž nehrajeme za jednotku Spartans, ale za normální skvadru vojáků. Příběh časově zapadá do událostí během jedné z misí v Halo 2, konkrétně ve městě Mombasa v jižní Keni. Vyprávění není lineární, ale je prezentováno retrospektivně formou vzpomínek. Halo 3: ODST je úplně první hra z franšízy, která byla vytvořena jako open-world a odehrává se pouze v noci. Celá kampaň není příliš dlouhá, zhruba na 3-4 hodiny hraní a hra také jako jediná neobsahuje klasický multiplayer, ale mód zvaný firefights. V podstatě se jedná o kooperační mód, ve kterém bojujete proti vlnám nepřátel ovládaných hrou.
Halo: Reach vyšlo hned rok po ODST a znovu zabrousilo k jednotkám Spartans, což bylo poprvé, co nám vývojáři představili titul o Spartnas bez Master Chiefa. Tým protagonistů se skládá z šesti vojáků, kteří si říkají Noble team. Hlavními postavami jsou voják Noble Six a zbytek jeho jednotky. Oproti Master Chiefovi jsou všichni členové Noble týmu ve hře vidět bez helem, čímž je jednoduší se k jejich charakterům citově navázat. Každý z nich má svoje unikátní schopnosti a jedinečnou osobnost. Halo: Reach nabízí úplně jiný prožitek než předchozí trilogie, hra se odehrává na nové, lidmi obývané, planetě zvané Reach, která je pod útokem Covenantu. Je nám představena doposud nevídaná jednotka z nepřátelské linie, nové zbraně, schopnosti a útoky.
Vzhledem k mnoha změnám by se dalo očekávat, že hra nebude přijata pozitivně, ale téměř den po vydání se s hromadou kladných ohlasů roztrhl pytel. Kromě skvělé kampaně se hra také pyšní skvělým multiplayerem, jenž nabízí klasický pvp multiplayer a pve firefights. Oba spin-off tituly se atmosférou velice liší od hlavní trilogie, především svojí negativitou, beznadějí a obecně temnějším příběhem. Jelikož je ale postava Master Chiefa výjimečná i mezi členy elitní jednotky Spartans, tento jiný pohled na svět, ve kterém se pohybujeme, je ta pravá třešnička na dortu, která dává smysl. Z pohledu supervojáka se všechny konfrontace zdají snazší oproti obyčejným vojenským jednotkám, tudíž by logicky i jejich příběh měl působit drsněji.
Halo 4, Halo 5: Guardians
Hra Halo 4 vyšla v roce 2012, jelikož se změnilo studio, které na pokračování série pracovalo, změnilo se i všechno ostatní. Halo 4 se příběhově více zaměřilo na Forerunners, což jsou mimozemšťané, které Covenant uctívá jako bohy. Covenant tentokrát ustoupil do pozadí a příběh se více věnoval Forerunners. Kampaň se studiu velice povedla, obzvláště proto, že se více zaměřuje na vztah Master Chiefa a Cortany, která v průběhu celé hry pomalu přichází o rozum. Ač příběh zapůsobil skvěle, možná i lépe než zápletky předchozí trilogie, je pravda, že lehce odpoutává pozornost od hlavního děje, i přesto že se jedná o sidestory. Jestliže nejste naprosto hardcore fanoušek série, pak jste pravděpodobně nečetli knihy, které lore o něco obohacují a navíc vysvětlují, co se dělo mezi třetím a čtvrtým dílem. Vzhledem k tomu, že se tyto události popsali v knize, ve hře nebyly ani zmíněny, tudíž pro čisté hráče her zůstanou tajemstvím, což je z příběhového hlediska trochu mínus.
Oproti původní trilogii, se Halo 4 liší převážně combatem. Nepřátele spolu nyní aktivně spolupracují aby vás dostali do úzkých, tudíž nechat počet nepřátelských jednotek narůst příliš je rozsudek smrti. Největší změna však padla na zbraně, které nyní fungují jinak, než tomu bylo doposud. Zbraně v Halo měly vždy určité výhody či nevýhody proti různým nepřátelům a jejich slabinám, což se tentokrát naprosto vynechalo. Nepřátele nemají slabiny, ale je potřeba je pouze co nejrychleji rozstřílet. Nezáleží tedy tolik na strategii, jakou zbraň použít, ale spíše na množství damage, který jste schopni udělat. S tím vším se i omezilo množství zbraní a výbavy, které můžete použít. Hra však měla obrovský úspěch a je považovaná za kvalitní pokračování série a debut studia 343 Industries.
Halo 5: Guardians je posledním velkým titulem před Halo: Infinite, který přichází tento rok jako vánoční dárek. Studio hru uveřejnilo v roce 2015, tedy rok po vydání The Master Chief Collection, jenž obsahovala Halo: CE remaster, Halo 2 remaster, Halo 3, Halo 3: ODST, Halo: Reach a Halo 4. Tento díl je ze všech dílů asi nejvíce kontroverzní, ale k tomu se vrátím trochu později. Halo 5: Guardians mělo přilákat více nových hráčů, a tak je přirozeně plný nových nápadů. Z gameplayového hlediska je pátý díl mnohem lepší než čtvrtý, a to hlavně proto, že jejich předchozí chyby byly napraveny. Například různorodost nepřátel či navrácení jednotek Covenantu a jejich následná kombinace s Forerunners, kteří společně dobře fungovali.
Zbraně byly pořádně vybalancovány a hráč si mohl vybrat, jakou zbraň chce, aniž by riskoval, že přijde o damage. Některým nepřátelům se navrátily jejich slabiny, a používání výbavy a zbraní znovu působilo uspokojivě a zábavně. Z toho důvodu byl i multiplayer mnohokrát nominován na nejlepší herní multiplayer a dvakrát také vyhrál. Co, ale stálo za ohromnou vlnou kritiky, byla především singleplayer kampaň. Vzhledem ke smrti Cortany na konci čtvrtého Halo, příběh měl být zaměřený na to, jak se Master Chief s její smrtí vypořádává. To však bylo rychle smeteno ze stolu, jelikož její postava přežila. Hlavní dějová linka předkládá spousty zajímavých nápadů, které však nikdy nebyly pořádně dotaženy do konce. V době jejího vydání byla kampaň hodnocena, jako krok vzad v porovnání s ostatními kampaněmi v minulých titulech. Pořádné vysvětlení toho, co se ve hře vlastně děje sice trvalo nějakou chvíli a během čekání na nějaké rozzuzlení byla kampaň poněkud zmatená, ale nakonec byla myšlenka celkem zajímavá. Co celé Halo 5 vyzdvihuje je právě gameplay, který se vývojářům z 343 Industries opravdu vyvedl a finální myšlenka kampaně má rozhodně velký potenciál, který jak doufám bude v Halo: Infinite dál rozvinut.
Finální shrnutí
Ač jsem se k sérii Halo pořádně neměla šanci dostat po dlouhou dobu, jelikož nepoužívám konzole Xbox, musím říct, že mi při psaní tohoto článku narostla chuť si všechny díly zahrát hezky od začátku až do konce. Celá série byla bohužel velkou část své existence exkluzivní, a tak minula spoustu hráčů, kteří by si ji jinak určitě oblíbili. Můj osobní a subjektivní názor je nejspíš takový, že pokud si mohu pořádně zastřílet, užít zajímavý a poutavý příběh a ještě k tomu ve sci-fi prostředí, nemám si na co stěžovat. Nejnovější díl, Halo: Infinite, vychází 8. prosince a mnozí z nás se už pořádně těší s čím se studiu 343 Industries pochlubí tentokrát. Jaký máte k sérii Halo postoj vy? Jste spíše hráči jejího singleplayeru nebo hru zapínáte převážně na pár kol v multiplayeru? Či vás tato ikonická Xbox pecka minula úplně? Jestliže ano, pak mohu říci jenom toto, nikdy není pozdě začít s jakoukoliv sérií. Zrovna Halo za to podlé mého stojí.