Čas i technologie letí mílovými kroky kupředu, a herní scénu čeká další milník. Tím je vydání nové generace konzolí. Sony přijde s svou nextgen konzolí PlayStation 5 a Microsoft zase se svým Xbox Series X. Však málo herních nadšenců ví, jakou trnitou cestou si museli obě společnosti projít. PlayStation měl k mému srdci vždy blízko, proto bych vám rád, alespoň trošku nastínil jeho historii a začátky.
Vše začalo v roce 1986, kdy Sony úzce spolupracovalo se společností Nintendo. Nintendo již mělo bohaté zkušenosti na poli videoher, a proto chtělo posunout své herní konzole o kus dál. Z toho důvodu kontaktovali Sony. To mělo za úkol vyvinout kompaktní disky pro tehdy novou neoznámenou konzoli. Společnost Sony měla rovněž značné zkušenosti v tomto odvětví, proto bylo ono partnerství zcela logické. Nové disky měly být velkým krokem vpřed, hlavně díky kapacitě, kterou poskytovaly. Do té doby se masivně používaly cartridge, u nás spíše známé jako tzv. kazety. Ty bohužel nenabízely mnoho místa a vývoj her na ně nebyl lehký. Herní vývojáři byli v tomto směru značně omezeni při tvorbě nových her. Spolupráce těchto firem šla velice dobře, Sony dokonce vytvořilo novou optickou mechaniku pro Nintendo využívající tehdy pokrokových CD, a nejen to. Hlavní inženýr Sony, Ken Kutaragi, vytvořil naprosto revoluční procesor, kterým měla nová konzole disponovat.
V roce 1991 je na herním veletrhu v Chicagu představená nová konzole, která nese jméno Nintendo PlayStation. Tato nová herní konzole byla zcela výjimečná, jelikož kombinovala starou i novou technologii. Bylo na ní možné hrát hry jak z cartridgí, tak i z nových kompaktních disků navržených společností Sony. Pro ni to měl navíc být skvělý vstup na videoherní scénu. Bohužel, nebo spíše bohu dík, Sony dostalo velkou kudlu do zad. Společnost Nintendo potají uzavírá dohodu s evropskou firmou Philips, která jim nabízela výhodnější podmínky. Celá tato kauza následně putovala až k soudu. Z toho sporu Sony vyšlo jako vítěz, což pro Nintendo byla veliká rána, jejíž následky si neslo dlouho dobu.
Rok 1992, rok, který rozhoduje o celé budoucnosti PlayStationu. Ken Kutaragi, pomyslný otec této herní konzole, dostane na vlastní popud od vedení příležitost konzoli dokončit. Kutaragi neváhá a blesku rychle se pustí do vývoje. Stačilo jen pár měsíců, a na světlo světa přichází herní konzole s označením PlayStation X. Mezitím vzniká nová divize Sony Computer Entertainment, ta se má soustředit na vývoj konzolí. Ken Kutaragi se stane jejím předsedou. Tímto krokem, Sony oficiálně vstoupilo na světa videoher. Jenže jaksi nastal nemalý problém. Sony pro PlayStation nemělo žádnou hru, kterou by mohli lačným hráčům nabídnout. Kutaragi vše chytře vyřeší, kontaktuje zahraniční vývojářská studia a nabídne jim spolupráci. Ty neváhají a na nabídku kývnou. Sony následně zkládá divizi Sony Interactive Entertainment, jejímž úkolem je zásobovat PlayStation skvělými hrami.
Konzole je již hotova, hry jsou připravené. Tak je roku 1994 PlayStation X vypuštěn do světa. Stává se celosvětovým hitem! Netrvá dlouho a PlayStation se stává historicky první konzolí, jejíž prodeje překonají hranici stamilionů prodaných kusů. To je důkazem, že ona zrada ze strany společnosti Nintendo, byla tím nejlepším, co mohla Sony potkat.
Sony neusíná na vavřínech, a nadále pokračuje ve svém úsilí. V roce 2000 přichází zmenšená verze PlayStationu, s tou i zcela nový Dualshock zahrnující analogové páčky. Další zlom přišel v březnu téhož roku. Světlo světa spatřuje, dnes již legendární konzole PlayStation 2. Nové herní zařízení se nečekaně stává neprodávanější konzolí vůbec. Zásluhu na tom nesla dnes velmi probíraná zpětná kompatibilita a tehdy nová technologie optických mechanik DVD, která navíc vedle her přehrávala také filmy. S pomocí adaptéru se konzole dokonce dokázala připojit k internetu. Adaptér pochopitelně nebyl součástí balení, jelikož na trh přišel až déle. Další skvělou novinkou byla kamera Playstation Eye, kterou bylo možné připojit k samotné konzoli a fungovala na podobném principu jako zařízení Kinect konkurečního Xboxu. To ale přišlo až s další generací. Mnoho lidí se domnívá, že Microsoft a jejich Xbox s Kinectem, byl první konzolí umožňující hraní za pomoci vlastního těla. Omyl, bylo to právě Sony, které jako první přišlo s tou to technologii. Je však nutné si přiznat, že Microsoft tuto technologii dokázal během generace Xbox 360 daleké lépe uchopit a protlačit. Dalším velkým plusem tehdejší PS2 bylo hned několik her, jejíž pokračování, remastery, či remaky si můžete zahrát i na dnešních konzolích. Zmínit tak musím například série God of War, Ratchet and Clank, Jack & Daxter. S touto generací přišla celá řada inovací, ale také novinek. Ty pak určily směr vývoje budoucích konzolí.
Za další čtyři roky, úspěšně vychází PlayStation 2 Slim. Nový model přišel s kompaktnějšími rozměry a přitom neztratil nic z dosavadních schopností původní konzole Playstation 2, dokonce disponoval integrovaným ethernetovým adaptérem. Ještě téhož roku dochází k představení PlayStation Portable, které tehdy vyšlo pouze pro domovské Japonsko. O rok později se nový handheld dostal také do zbytku světa. Ken Kutaragi sám označil PSPčko jako „Walkman 21. století“. Konzole slaví úspěch především díky tomu, že umožňovala hrát prakticky kdekoli. S druhým modelem přichází novinka, ve formě podpory bezdrátové Wi-fi sítě. To umožnilo hraní přes WLAN kdekoli. Stačilo, aby se sešli majitelé PSP a mohli se vesele vrhnout do multiplayeru. Jediné, co hráče omezovalo, byla výdrž baterie. Ovšem ta i při náročném hraní vydržela poměrně dlouho. Celkově Sony prodala tohoto handheldu něco kolem 81 milionů kusů.
Květen 2005, v Los Angeles se koná herní veletrh Electronic Entetainment Expo, jinak známí jako E3. Přichází již sedmá generace konzolí a Sony představuje PLAYSTATION 3. Ano, tentokrát se název píše velkými písmeny. Ani zdaleka to není jedinou změnou. Jako vždy je představeno několik novinek a inovací. Mezi nimi vyčnívala zejména online služba PlayStation Network, která byla navíc zcela zdarma. Po několika letech ji však doplnila placená prémiová služba PlayStation Plus. PSN už tehdy fungovalo v podobě jakou známe dnes – slevy, přístup k herním betám, a v případě pozdějšího PS+ měsíčně několik her zdarma a další výhody. Další novinkou byla možnost připojení k internetu pomocí Wi-Fi, což doplnilo původní ethernetový port. Nová konzole také disponovala novým HDMi portem a opět tehdy novou Blu-ray mechanikou podporující disky s vysokou kapacitou a podporující rozlišení Full HD.
Herní gamepad Dualshock 3 prošel minimálními změnami. Tvarově se nijak nelišil od gamepadu pro Playstation 2. Zásadní změnoa spočívala v tom, že gamepad byl bezdrátový. Hráčům to nabízelo větší pohodlí, jelikož již nadále nebyli svázáni kabelem se samotnou konzolí. PS3 šlo navíc pomocí nového ovladače také zapnout a vypnout. Nikdo se nemusel zbytečně zvedat z pohodlí svého křesla, či gauče. Vše šlo udělat na dálku jako u televize. Trendem této generace bylo ovládání pohybem. Sony proti Kinectu nasadilo pohybové ovladače PlayStation Move, které byly vůči svému sokovi o něco přesnější. Kinect měl výhodu toho, že žádné ovladače nepotřeboval. Jenže každá věc má rub i líc. kde jsou plusy, musí být mínusy. Bohužel nepříjemnosti se nevyhnuli ani PLAYSTATION 3.
Konzole nadále nebyla zpětně kompatibilní s PS2 a PSX tituly, což bylo pro řadu hráčů zklamáním. Prodejní cena byla rovněž vyšší, než byli všichni zvyklí. (I když pohledem tehdejších výplat bylo nutné si přiznat, že PS2 byla v době svého vydání dražší). Sony také přišla, do té doby, s nezvyklým krokem. Rozhodla se prodávat dvě různé verze lišící se pouze cenou a velikostí interního úložiště. První měla interní úložiště o velikost 20GB za 499 dolarů a druhá měla 60GB za 599 dolarů. Vyšší cena a chybějící zpětná kompatibilita, zajisté napomohli k tomu, že PLAYSTATION 3 nebyl natolik úspěšný jako jeho starší bráškové. Kromě toho Sony v té době měla značnou konkurenci v podobě Microsoftu a Nintenda. Xbox 360 a Nintendo Wii bohužel konzoli PS3 překonali, což bylo pro Sony zároveň jistým impulzem k tomu se zlepšit.
Jak už to tak bývá, velká odhalení probíhají většinou na E3, ani teď tomu nebylo výjimkou. Sony se rozhodlo navázat na úspěch PlayStationu Portable a pro to je v roce 2011 oznámena nová handheldová konzole PlayStation Vita. Sony si s novým handheldem opravdu vyhrálo. Byla osazena pěti palcovým OLED dotykovým displejem. Na svých zádech měla poměrně veliký touchpad, který byl využit u některých her. Za mě osobně byly ale největším plusem dvě analogové páčky, na každé straně jedna. Ty poskytovaly větší komfort a hraní působilo stejně jako na televizních konzolích. V prosinci téhož roku byla Vita vypuštěna na trh a její prodeje byly z počátku velice slibné. V prvním týdnu bylo prodáno více než třistatisící kusů, úctyhodné číslo.
I přestože byl handheld velice pokrokový a k dispozici měl kvalitní tituly jako Assassin’s Creed III: Liberation, Uncharted: Golden Abyss, Killzone: Liberation, Resistance: Burning Skies nebo Call of Duty: Black Ops Declassified, tak její prodeje začaly celosvětově klesat. Nízké prodeje nutily vývojáře her k těžkým rozhodnutím zahrnujících i zastavení vývoje pro tuto platformu. Jednoduše se jim to nevyplatilo. Výhodnější byl vývoj na podstatně rozšířenější konkurenční handheld Nintendo 3DS. Nedostatek kvalitních herních titulů byl pochopitelně jedním z hřebíčků do rakve konzole PS Vita. Přece jen, proč si kupovat konzoli, na které nemám co hrát. V konečném výsledku se jí prodalo něco okolo 15 milionů kůsu, což z ní bohužel dělá nejméně úspěšnou konzoly, kterou kdy Sony vydalo.
Je to tu! Konečně se dostáváme k prozatím poslední vydané konzoli ze stáje Sony – PlayStation 4. Představení této konzole se neslo v trošku jiném duchu. Na samém začátku roku 2013 Sony oznámilo událost s názvem PlayStation Meeting 2013. Celá akce se konala v únoru zmíněného roku v New Yorku a jejím heslem bylo Future of PlayStation nebo-li budoucnost PlayStationu. Během této události Sony představilo svou novou konzoli PlayStation 4 a informovala o hardwaru, kterým bude konzole disponovat. Nechyběli ani ukázky z připravovaných her, které byly ve vývoji, z nichž dech tehdy vyrážel zejména Killzone: Shadow Fall od vývojářů z Guerrilla Games. Na další informace jsme ale museli počkat až do června na veletrh E3.
Velkým překvapením určitě bylo, že PS4 se neodstartovala své prodeje v rodném Japonsku, ale v USA a Kanadě. V Japonsku se konzole začala prodávat až s několikaměsíčním zpožděním. Nejspíše šlo o marketingoví tah ze strany Sony, aby mohla lépe konkurovat Microsoftu a jejich Xboxu One. Sony také uspíšilo výrobu a vydává PlayStation 4 dříve, než konkurence, která navíc zaspává a vydává své zařízení v prvním roce jen pro dvě desítky vybraných zemí. Ačkoliv to mělo svůj efekt, tak je třeba si přiznat, že to mělo i svou stinnou stránku. Následkem tohoto rozhodnutí a urychlením výroby měla spousta kusů problémy s hardwarem. Nejčastěji se fanoušci setkávali s problémem zvaným „red line of death“ červená čára smrti, nebo také jednoduše „Red Death“ – rudá smrt. Za normálních okolností, červeně svítící proužek signalizuje přehřátí konzole, ale v tomto případě tomu bylo jinak.
Při zapnutí konzole vše fungovalo tak jak má, ovšem při zobrazení úvodní obrazovky a přehrání znělky, se rozsvítil červený proužek a konzole se vypnula, pokaždé. To mělo za následek mnoho reklamací. Sony ale vše napravilo a po nějakém čase vychytala všechny mušky Problém měl i ovladač DualShock 4, kterému se rychle loupaly analogové páčky. Mínusem se pro mnohé hráče stala i nutnost placení prémiové služby PlayStation Plus pro hraní multiplayeru. Byť pár výjimek se našlo. Ve mě se to zprvu velmi kousalo, jelikož mi to přišlo, a stále přijde, jako další tahání peněz z našich kapes. Nový PlayStation 4 ale nebyl definicí problému, ale naopak obřího úspěchu. Dualshock se dočkal kompletního předělaní, jehož hlavní novinkou se stal touchpad, který se na něm nachází. Bohužel moc her jeho potenciál plně nevyužilo. Také tvar se od předchůdců liší. Nyní je elegantnější a ergonomičtější.
O další tři roky později, v roce 2016, vychází PlayStation 4 Slim a souběžně s ním také PlayStation 4 PRO. Poslední přírůstek PlayStation 4 PRO je podstatně výkonnější verzí základního modelu, která podporuje HDMI 2.0 a 4K rozlišení. Dokonce konzole podporuje virtuální realitu. Samo Sony přišlo se svou vlastní verzí známou jako Playstation VR a lze si jí bez problému dokoupit. Konzole má však několik neduhů. Jedním je přehřívání. Když se spustí ventilátor, tak vydává tak hlasitý zvuk, že máte pocit, jako by ve vašem pokoji startoval Boeing. Druhý je pak spojen s optickou mechanikou. Konzole PS4 PRO totiž postrádá 4K Ultra HD mechaniku, kterou konkurenční Xbox One X disponuje. Také vůči svému sokovy postrádá něco do výkonu. Exkluzivní hry v podobě God of War, Ghost of Tsushima, The Last of Us: Part II nebo Death Stranding jasně ukázali, že na tom vlastně vůbec nezáleží a že dobrá optimalizace a péče je základem.
Sony ušlo opravdu velký kus cesty, než se dostalo až sem. PlayStation se stal kulturní součástí našich životů. Už skoro nenajdete nikoho, kdo by o něm alespoň neslyšel. Myslím si, že nám, co jsme vyrůstali v devadesátých letech, se PlayStation, alespoň trošku, zapsal nejen do paměti, ale i do srdce. Já už nyní netrpělivě vyhlížím příchod konzole Playstation 5, která byla plnohodnotně představena během tohoto léta na speciálním eventu Playstation 5 Showcase – Future of Gaming. Nové zařízení se na trh dostane rovnou ve dvou variantách – Playstation 5 Standart a Playstation 5 Digital Edition, která bude postrádat optickou mechaniku. Velkou silou nové konzole má být její superrychlý SSD disk, ale také separátní audio procesor s novou technologií Tempest. Konzole bude mít k dispozici zcela nový ovaladač DualSense, který se zase může pochlubit adaptivními triggery, haptickou odezvou, či integrovaným mikrofonem. Konkurence ale tentokrát nehodlá zaspat, takže souboj bude během této generace nejspíše podstatně zajímavější.
1 thought on “Historie PlayStation a cesta na vrchol”