Konzolové války a co už je příliš?

Během letošního udílení cen The Game Awards 2018 nastala zajímavá situace, kde se na jednom podiu společně sešli nejvyšší šéfové tří rivalských společností na poli herních konzolí. Shawn Layden za Playstation, Phil Spencer za Xbox a Regie Fils-Aimé za Nintendo společně mluvili o tom, jak hry společně mají spojovat hráče a jsou určeny k tomu, aby nám přinášely jedinečné zážitky. Pokud jde o ty jedinečné zážitky, pak jde z větší části o pravdu, i když ne všichni mají z hraní her jedinečné zážitky, či dokonce dobré zážitky a někdy se ani k tomu samotnému hraní mnozí nestačí dostat. O sjednocené hráčské komunitě se pak snad nedá mluvit vůbec, nebo to minimálně při pohledu na všemožné herní weby, či youtube kanály, tak rozhodně nevypadá.

Pokud jste někdy slyšeli pojem konzolové války, pak vězte, že pojem války rozhodně není přehnaný. Stačí se podívat opravdu kamkoliv na český herní web a uvidíte, že se jednotlivé hráčské tábory do sebe pouští naprosto bez servítek a rozhodně nejde o žádné výrazy typu „Ty jsi cvok, že máš tuhle konzoli, tahle je lepší!“. Takový výraz by mezi takovými komentáři byl hodně slabým čajíčkem. Výrazy, které se tu objevují, by občas mohly hraničit s cyberšikanou a občas to opravdu zachází příliš daleko. Hry by měly spojovat. Hráči by se měli bavit o hrách jako takových a ne řešit, jestli má na té a té konzoli o 100 pixelů méně, či jestli tamta verze má o pár trsů trávy více. Pak je tu onu slavné tvrzení, že daná konzole nemá žádné hry, protože na ní nejsou skoro žádné exkluzivity. Je pochopitelně jasné, že jde o konzoli Xbox One. Jenže tvrdit o nějakém zařízení nejsou žádné hry je poměrně scestné. 90% vydaných her jsou dostupné na všech platformách, kde výjimkou je Nintendo, které razí povětšinou opačnou politiku, tedy více exkluzivních titulů, co se týče tří áčkové produkce.

To, že se právě vám nelíbí daná hra, neznamená, že někomu jinému hra nepřijde naopak velmi dobrá. A tvrzení, že je to špatné už jen proto, že to vyjde na jiné platformě, než je má oblíbená, je dětinské. Hráči by měli diskutovat o kvalitách hry, jako takových, říkat si důvody, co jim na hře vadí, nebo naopak líbí a ne ji odsuzovat jen proto, že vyšla na jiné platformě, co by exkluzivita. Každá z dostupných konzolí na trhu má své klady a má své zápory, ale rozhodně v žádném případě je nelze považovat za zbytečné.

Kapitolou samo o sobě jsou pak lidé z řad samotných vývojářů, producentů, šéfů, či komunitních managerů, kteří musí čelit útokům hráčské komunity a to jen proto, že údajně zradili svojí platformu a jak si vlastně mohou vůbec dovolit hrát na té konkurenční. Jejich vlastní důvody je pak vlastně vůbec nezajímají. Daná osoba mohla sáhnout po hře na jinou platformu prostě proto, že má přátele, se kterými si chce zahrát, na dané platformě. A to jednoduše z důvodu, že nějaká konzolová rivalita je pro ni pasé. Jde o to zahrát si oblíbenou hru s přáteli bez ohledu na to, na čem tu hru hrají. V nedávné době podobnému útoku čelil korporátní viceprezident Microsoftu Mike Ybarra, protože streamoval hru God of War pro Playstation 4 na službě Microsoftu Mixer. Tento stream pak byl označen fanoušky platformy od Microsoftu za zradu Xboxu a hráči to dali dost najevo řadou urážek a výhružek. Zkrátka co si to vlastně vůbec dovolil hrát hru od konkurence.

K dalšímu případu nemusíme jít ani příliš daleko, jelikož jde o velmi aktuální případ. Španělská komunitní manažerka Xboxu jménem Alejandra Pernías nasdílela na svém OSOBNÍM twitterovém účtu, že si jde zahrát hru Overwatch na platformě PS4 a už bylo zaděláno na průšvih. Opět došlo k tomu, že ultras Xboxové hráčské komunity se přes to nedokázali přenést a tak byl její příspěvek zasypán řadou nadávek, výhružek a narážek na zradu vlastní platformy. Došlo to tak daleko, že si Alejandra byla nucena svůj twitterový účet smazat. Hráči tedy dokážou být opravdu krutou sebrankou lidí, která pomocí sociálních sítí, prakticky dokáže bez lítosti na někoho útočit až do fáze, kdy z toho mohou vyplynout nějaké psychické problémy napadené osoby, například deprese.

Podobné útoky nemusí být jen součástí konzolových válek, ale obecně může jít jen o rivalitu konkurenčních herních sérií, kde to vše funguje obdobným způsobem. Občas s hrůzou musíme sledovat, co se to vlastně ve světě videoher děje. Spojená hráčská komunita, která by dokázala koexistovat společně bez toho, aby se vzájemně napadala, je pouhým utopickým snem. Není od věci se ale nad celou věcí zamyslet, než my hráči, začneme něco vypouštět z úst, či klávesnic na konto někoho jiného. Jde přeci jen o hry, nejde o nic vážného, nejde o nic, co by v nás mělo vzbuzovat agresi, a pokud toto v některém z hráčů hry opravdu vyvolávají, pak je nutné si položit otázku, jestli je vůbec psychicky způsobilí, aby hry hrál. Na masakr na americké škole, kdy si žák přišel, že je ve videohře, a pozabíjel nespočet docházejících této instituce, je v živé paměti černé strany herní historie. Nehledě na telefonáty na policii, kdy jeden hráč neunesl porážku, tak nahlásil druhého jako teroristu plánujícího útok. Podobných případů se děla a nejspíše i dít bude celá řada. Otázka je, jestli s tím dokážeme něco dělat.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Copyright © All rights reserved. | CoverNews by AF themes.