Když vyšlo původní The Sinking City na konzole PS4 a XBOX ONE, dle rozboru Digital Foundry mělo příšernou optimalizaci. Mě lákal svým lovecraftovským zpracováním, hororovou atmosférou plnou mlhy a ucházející detektivní zápletkou. Já kvůli značným padajícím snímkům za sekundu, a také z časových důvodů na vyzkoušení tohoto nadějného titulu raději zcela rezignoval. Za šest let se tvůrci rozhodli udělat remaster, zlepšit ony neduhy, co recenzenti tehdy v roce 2019 vyčítali a vydat hru za rozumnou cenu. Vyšla před pár měsíci rovnou ve slevě, já bohužel měl na starosti jiné recenze, nebyl tak čas si ji zkusit. Pak sleva skončila, cena se zvedla rovnou na tisícovku, já opět musel čekat za zlevnění. Nyní přišla ta doba. Tři sta padesát korun je naprosto férová cena, bych byl blázen, kdybych si The Sinking City Remastered rovnou nešel pořídit. Má recenze tedy přichází o pár měsíců později, než by měla, avšak stále je to krátká doba na to, aby se již nejednalo o prošlou záležitost. Nebudu ji tedy srovnávat s původní verzí, kterou jsem před šesti lety raději vynechal, nesnáším v průchodu jakéhokoliv titulu padající fps. Do jaké podoby se to změnilo, posuďte sami. Za mě se vlastně jedná o milé překvapení, na čemž si však tvůrci z Frogwares mohli dát o trochu více času. Mohlo se to vypilovat k naprosté dokonalosti, každopádně stále se jedná o remaster hodný koupě.
Hlavní je pravidelně fetovat
Jako detektiv Charles Reed závislý na omamných látkách přijíždíte do Oakmontu ve státě Massachusetts kvůli pozvání od jednoho z klientů ohledně psychóz a halucinací, jež postihly celé město. Jednoho dne přišla záplava, jedna třetina je kompletně pod vodou, vynořily se záhadná monstra, lidé jsou na pokraji šílenství a váš úkol je vše řádně vyřešit. Sám má přeludy už nějakou dobu, neví, proč je má, mezitím ostatní ve Oakmontu jsou v naprostém chasu plného násilí, brutality, strachu, děsu či beznaděje. Atmosféra se dá nožem krájet jako skrz máslo – samotné vykreslení hnusu ve městě je téměř dokonalé, jen ty nejlepší momenty při průchodu města srážejí podivně tupé NPC v podobě mizerné umělé inteligence obyvatel. To je první zásadní zápor titulu, protože autoři The Sinking City si s tím mohli dát tu práci, zlepšit retardované chovaní postav. Zde je několik příkladů: žena jde po ulici, něco si pro sebe mluví a najednou se zasekne a jde opět zpátky. Jindy zase jeden muž stojí jakoby zamrzlý uprostřed ulice, nedělá vůbec nic. Jako kdyby tam ani nebyl. To se opravdu nedá přičíst oné psychóze, tohle jsou chyby v AI.
Obyvatelé trpí hladem, halucinacemi, strachem či násilím. To je zde vykresleno dokonale. Při průchodu obřího města, tvořícího několik velkých čtvrtí, máte pocit, že tam jste. Od té chudinské, přes průmyslovou až snobskou oblast vám bude trvat skutečně dlouho než je projdete. Sám jsem byl, při prvním otevření mapy na začátku hry, dost v šoku, jak až je celý Oakmont obrovský. Napadlo mě, že ho prostě projdu už v první hodině hry, abych viděl opravdu všechno. Jen chodit, nasávat tu dokonalou pochmurnou atmosféru, hlavní dějovou linku nechat na později. Kam spěchat? Nesmysl se hnát k závěrečným titulkům! Hlavní deviza celého The Sinking City Remastered je přeci v onom městě – hnusném, strašidelném, zalitém hutnou mlhou bez jejího konce. Samotní obyvatelé jsou zmatení, vystrašení hrůzou, agresivní, násilní. Nedá se s nimi vlastně vůbec komunikovat, ale to ostatně nevadí. Ty důležité postavy na vás budou mluvit, dávat vám úkoly jak hlavní, tak vedlejší či informace o městě. Dokumenty najdete i v různých bytech, opuštěných baráků plných všelijakých monster. K tomu, abyste přežili střet se zrůdami, máte do první půlky hry (určitě tak dvacet hodin čistého času) k dispozici zápalné láhve, bomby, pasti, revolver a pistoli. Moc toho není, ale na eliminaci všeho živého to bohatě stačí. Časem přibude jak samopal, tak brokovnice.
Atmosféra je tak temná, že ji s klidným svědomím mohu srovnat s Alone in the Dark 1 remake. Pokud rovnou chcete vědět, k čemu přirovnat The Sinking City remastered, pak právě k tomuto titulu. Jen si k tomu přidejte naprosto volný pohyb po celém městě. Jižanský nádech je zde prostě cítit všude, kam půjdete. Za mě se jedná o ten největší klad. Dalším pozitivem je hratelnost – jste detektiv, řešíte různé případy ať v rámci hlavní dějové linky, tak vedlejších úkolů. Mluvíte s postavami, posloucháte, co říkají, chodíte po místech trestných činů, hledáte stopy, důkazy i informace, jakým směrem se máte dál ubírat. Pokud nevíte, co a jak, stačí zajít do archivů místních úředních budov – vše potřebné najdete. Čeká vás policejní stanice, univerzita, obecní úřad či sanatorium. Jedná se o pomalou, piplavou práci, která určitě nebude pro fanoušky Gears of War. Zde se jedná o naprostý opak, i když k přestřelkám s monstry bude docházet poměrně často. Každopádně nepočítejte s neomezeným počtem munice, v této hře ji budete mít extrémně málo. Jak ji získat? Výrobou, nacházením či v rámci odměn za splněné mise. Často musíte procházet velmi nebezpečná místa plná zrůd, vyrabovat zásoby původních obyvatel, rychle vyrobit munici a hned začít střílet. Času budete mít k přežití pár sekund. Jsou monstra, co vás zabijí i na tři údery. Bez munice se prostě neobejdete, mlátit hnusáky svou lopatkou v batohu sice můžete, ale velké poškození jim tím moc neuděláte. Ve stromu dovedností si sice vše můžete vylepšit, ale zkušenostní body získáváte jen za řádně splněné zadání místních NPC či za jednotlivá zabitá monstra.
Remastered, co se moc nepředvedl
Původně jsem očekával, že když už si kupuji konzoli PlayStation 5 PRO, bude té ceně odpovídat i vizuální kvalita her. Pěkné prd. The Sinking City v režimu výkon má sice povětšinou stabilních šedesát snímků za sekundu, ale často dochází k menším zaškobrtnutím obrazu. Není to nic tragického, ale od titulu starého z roku 2019 na nejmodernější a zároveň nejdražší konzoli současnosti čekáte prostě víc. Navíc jedna z oblastí, kompletně pokrytá vodou, je z hlediska snímků a jejich propadů úplně nejhorší. Z plynulých šedesáti se obraz propadá na nějakých třicet, což je na Remastered verzi opravdu naprostá ostuda. Vývojáři měli přece šest let na nápravu optimalizace, namísto toho jen zvedli grafickou úroveň o něco výš, zvýšili počet fps, ale zbytek už nedotáhli do zdárného konce. Za tisíc korun (běžná prodejní cena na PS Store) je to neskutečný výsměch. Zvlášť když ještě utratíte dvacet tisíc za konzoli, která zase tak silná očividně není. Druhý největší zápor titulu je tedy odfláknutá optimalizace a lenost autorů z Frogwares. Já osobně bych takovou ostudu mít nechtěl. Ani se nedivím, že do redakce nepřišel žádný kód k recenzi. Kdo by si chtěl dobrovolně dělat špatnou vizitku. Má nevýhoda je, že jsem extrémní šťoura, co dává svoje zvědavé prsty úplně všude. Pokud The Sinking City Remastered srovnám s Days Gone Remastered, jednoznačně jde výhra k týmu zombie. Tam je snímkování zcela v pořádku.
Audiovizuální zpracování je každopádně nadprůměrně zvládnuté. To je plus. Celý Oakmont je hororově uvěřitelný, občané jsou vyděšení, zničení, psychotičtí, násilní či bezmocní. Všichni se snaží přežít za každou cenu. Jsou tam vzájemné etnické šarvátky i nevraživost. Odlišnost se prostě netoleruje. Tak jako ostatně v našem reálném světě. Město samo o sobě je tedy zcela uvěřitelné, na hráče bude dýchat ponurá, smradlavá, špinavá atmosféra místa, kam doopravdy nikdy nechcete vstoupit. Zde patří autorům velký obdiv. Poválečné období bylo vybráno parádně, po záplavě je jedna třetina zcela zatopená, zbytek je volně průchozí pěšky. Co nejde překročit suchou nohou, to se musí zdolat po člunu. Fps zde většinou drží na plných šedesáti kromě jedné již zmíněné větší lokaci. Plynulé střídání dne a noci nebo počasí je také velkým kladem. Ozvučení je de facto „zkopírované“ z Alone in the Dark 1 remake, což je další velké plus. Jižanská audiovizuální atmosféra se povedla na výbornou. Zde není vlastně co vytknout, jen neustále chválit a obdivovat.
ZÁVĚREM
The Sinking City Remastered je hororová, ponurá detektivka z poválečných dob z konce Velké války (První světová). Její pomalost je výhodou, většina herního času patří detailní kriminální činnosti, kdy občas musíte vystřílet všemožná monstra. Arzenál je dostatečný, nábojů zase dost málo. Plýtvat se nevyplácí. Oakmont je lovecraftovská hra, plná všeho, co všichni na temných hororech milujeme. Optimalizace nedopadla zrovna nejlépe i na PS5 PRO padají snímky, byť ne drasticky, avšak u konkurenčních her jako například Days Gone Remastered se to vůbec neděje. Za mě je to „pokračování“ Alone in the Dark 1 remake s otevřeným světem, kde nonstop nasáváte depresivní život ve městě, k tomu řešíte případy ať v hlavní dějové lince či ve vedlejších úkolech. Sem tam prohledáváte opuštěné byty plné monster, abyste nasbírali potřebné zásoby pro další své existenční přežití v tomto odporném místě. Za mě klady převažují nad zmíněnými zápory, jedná se tak o jeden z nejlepších hororů, co se dá na současnou konzoli pořídit. Byla by velká škoda ji vynechat. Já ji pořídil za tři sta padesát korun ve slevě na PS Store, vám vřele doporučuji udělat naprosto totéž. Nebudete vůbec litovat.
8/10
Testovaná verze: PlayStation 5 Pro / Datum vydání: 13. května 2025 / Potřebné místo: 50GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: ANO – titulky
