Castle of Heart: Retold – Recenze
20 října, 2025Moc dobře si pamatuji na den, kdy jsem poprvé mohl na počítači v Praze na kriminálce, kde otec skoro celý život pracoval jako velitel výjezdu, zkusit 2D střílečku. Bohužel si již absolutně nedokážu vybavit její název, ale byla tam brokovnice, hororový zámek a nějaké ty zombie. To mi bylo asi sedm, osm let. Jednalo se o vůbec první zkušenost s videohrami. Výhoda policistů je, že se jim moc nechce dělat, takže PC určený pro práci byl nonstop volný. Míval jsem tedy pokaždé tak dvě až tři hodiny nepřerušované jízdy. Asi o rok později mě otec seznámil s jednou rodinou. Jejich dospívající dcera si mě oblíbila jako mladšího bráchu, ukázala mi svůj notebook (u nás na periferii neměl nikdo v devadesátých letech laptop, jednalo se o naprostý šok), na kterém mi pustila nějakou ninja hru. Schovávání se ve stínech, tichá likvidace, 2D zpracování. Pak jsem na ni bohužel ztratil kontakt, v deseti letech donutil matku mi ze své chabé výplaty koupit PlayStation 1, přešel na trojrozměrné prostředí a po Raymanovi 1 zcela zanevřel na 2D akční rubačky. Já se začal orientovat na špionážní žánr (Metal Gear Solid, Syphon Filter) či horory (Silent Hill 2, Resident Evil 3: Nemesis), na ony „staré časy na kriminálce nebo u kamarádky jsem zcela zapomněl a vypustil z hlavy. Vzpomněl jsem si na ně až teď při hraní Castle of Heart: Retold. Po více než dvaceti sedmi letech. Šéfredaktor zaslal kód, já tento titul stáhnul a ještě ten večer začal hrát. Vrátilo mě to zpátky do mého raného dětství, kdy člověk nemusel nic řešit, střílet zombie, užívat si každou minutu a vše následně komentovat s kamarády ve škole o přestávkách.
O čem to je…?
Hlavní zápor je v samotném příběhu. Ten je extrémně primitivní, jednoduchý, nudný. Kdyby nebyl, vlastně by se nic nestalo. Ve zkratce – jste rytíř, máte svoji slečnu, kterou unese zlý černokněžník a z vás udělá obří šutr. Vás následně oživí nadpřirozená síla, musíte zatnout zuby, nabrousit svůj meč a jít zabíjet zloduchy. Nic víc. To je všechno. Přes dvacet šest let téměř hraji na denní bázi videohry, takový děj jsem snad nikdy nezažil. Bez nutný hloubky, humoru, temna či hororové atmosféry se jedná o naprosto prázdnou výplň pro zápletku, která zde být vlastně ani nemusela. Motivace zapnout svou konzoli mám pokaždé, když se jedná o dechberoucí příběh či temnou, hutnou atmosféru. Kde brát sebezapření pro dokončení nového levelu, když vím, že v něm bude vlastně to stejné nic jako v tom předešlém. 2D mlátiček je navíc hodně, trh je doslova přesycen záplavou tisíců takových titulů ročně! Proč má hráč dát ze své kapsy těžce vydřené (či od svých rodičů vyškemrané) peníze za něco, co ani nemá žádný děj. S nezapomenutelnou zápletkou se dá hra opakovat dokola, aby se člověk mohl pokaždé hlouběji ponořit do příběhu a propojit si detaily, jež při posledním průběhu mohl minout. V Castle of Heart: Retold vlastně nic neminete, pokud budete po jejím zapnutí dávat pozor alespoň patnáct sekund v kuse. Pak už mi zbývá jen porazit čaroděje a získat zpět svoji slečnu, což už je dopředu jasné, jak to musí dopadnout. Žádný zvrat, napětí. Nic. Má vůbec cenu poprvé v dokončené úrovni pokračovat?
Bum ho!
Hratelnost je jeden z hlavních kladů titulu – je akční, svižná, rychlá, zábavná. Soubojový systém je trochu těžkopádný, ale základní mechanika funguje perfektně – musíte spěchat, jinak zemřete. Po celou hru vám totiž postupně ubývá zdraví, pokud jste pomalí, chodíte jak šneci, moc nezabíjíte nepřátele či nesbíráte léčebné lektvary, zemřete. Rychlost je tedy alfa omegou celého Castle of Heart: Retold. Mně tento styl vyhovoval, protože mám k recenzi celkem dost her, nemám čas v každé z nich trávit dvacet i více hodin. Zde? Šup a je konec. Mně celé dokončení trvalo zhruba maximálně pět hodin. Jedná se o „letní žánrovku“, kdy čekáte na velké AAA pecky, není moc co hrát a do starších titulů se vám moc nechce. K tomu je tato hra naprosto ideální. Máte jeden meč, jako sekundární zbraň si můžete vybrat jakoukoli po úrovních (sekery, meče, kuše, kopí, pochodeň). Jsou buď schované nebo padají z mrtvých nepřátel. Těch je hodně, dle mého pozorování je jich nekonečno – neustále přicházejí noví a noví. Pokud zůstanete na jednom místě, chodí další. Rytíři, mágové, různí husáci či kostlivci jsou základem. Kromě toho na vás budou čekat skryté chodby, kde lze najít sběratelské artefakty, zbraně nebo zdraví. Či smrt. Tento titul má nepřeberné množství nebezpečných, smrtících pastí. Stačí jediný nepozorný krok a rázem skončíte nabodnutí na ostny či vás převálcuje obrovský balvan. Ani se raději nebudu zmiňovat o pádech do propastí.
Nejedná se čistě o akční řežbu, ale především o skákačku. Je to přeci jen 2D hopsačka se vším všudy – padající i hýbající se plošiny, lana, po nichž se musíte zhoupnout na druhou stranu či všemožné zátarasy, skrz nichž si musíte prorazit cestu dál. Koncept je to zábavný, protože nesnáším, když se člověk někde musí dlouho zdržovat. Pokud se bojíte, že budete často umírat, mám pro vás moc dobrou zprávu – nebudete. I kdyby ano, všude jsou kontrolní body, odkud budete dále pokračovat. Jsou tak moc u sebe, až při těžších lokacích (nahání vás válečný stroj či utíkáte před záplavou od spodního patra k tomu nejvyššímu) si říkáte, jak jsou vývojáři ze 7LEVELS studio hodní. Titul je tedy určený pro děti od deseti let (odhaduji dle svého herního mládí), protože je přístupný i pro začínající či občasné hráče. Jediné, co musím vytknout, jsou až moc obtížní bossové. Na konci každého velkého celku (podhradí, les, zasněžená krajina či hradní ruiny) je větší souboj, který je neuvěřitelně obtížný. Resp. oproti zbytku průchodu.
Nemáte žádnou možnost se léčit, jen pokud jste v určité fázi boje, z nepřítele vypadnou tři menší lékárničky. Do toho všeho vám samozřejmě po celou dobu ubývá zdraví. Můžete se krýt, ale není to aplikovatelné na všechny útoky. Kotoul nebo přeskočení protivníka jsou tedy alternativou ke krytí. Vřele doporučuji kombinaci všeho. Laťka se zde nasadila možná až nepřiměřeně moc. Vývojářům bych do vydání Castle of Heart: Retold doporučil snížit obtížnost u bossů či tam dal takový záchytný bod alespoň v půlce souboje, když zdraví protivníka padne pod půlku. Pokud byste umřeli, zbývá vám již jen padesát procent jeho zdraví a vaše bude plné. Pak by se to už dalo. Tak, jak je to teď, bude titul dle mého názoru silně proklínaný. Já měl co dělat, abych vzteky nerozmlátil svůj ovladač. Ve třetím levelu (z celkových pěti) jsem už chtěl skončit, nakonec se mi povedlo podzemního démona asi na dvacátý pokus konečně pokořit. Autoři by měli opravdu snížit náročnost u těchto soubojů.
Je na co se dívat
Druhým velký kladem je pak audiovizuální zpracování. Krásná, kreslená grafika v plynulých šedesáti snímcích za sekundu je vlastně předností i důvodem, proč si hru koupit. Testována byla na PlayStation 5 PRO, není možnost si volit mezi výkonem a kvalitou. Fps ani jednou nepadly, jedná se o zcela plynulý zážitek. Každá z pěti hlavních oblastí má svých unikátních pět levelů, je vidět, že si s tím dali tvůrci práci. Nejvíc mohu vypíchnout druhou, lesní úroveň či třetí – zasněženou tundru. Úvodní krajina je sice fajn, ale ty další jsou opravdu malebné. Nepřátelé jsou originální, nápadití. Škoda, že autoři ze 7LEVELS studio do titulu nezakomponovalo počasí. Chybí zde déšť, vánice, bouřka či blesky. Pokud jsem si všiml správně, ani jedna oblast není v noci. Vše je za dne, což také sráží finální zážitek o něco dolů. Být tvůrci, určitě bych do vydání či v případném DLC dal nějakou oblast s podnebím či jinou denní dobou. Toto pozitivum by se rozhodně promítlo do finálního hodnocení, protože vizuál zaujme jen když je proměnlivý. Statické, nudné léto po pár hodinách prostě každého omrzí. Zvuky jsou ve výsledky standardní, průměrné. Dabingovaná část je jen v intru, zbytek jsou již jen psané dialogy před každým bossem. To také trochu zamrzí, ale u menšího projektu to asi jinak udělat nejde, aby se rozpočet nenavýšil do nereálných, likvidačních čísel. Hudbu jsem v tom shonu ani nevnímal, alespoň že moc neotravovala. Jak řekl jeden skladatel hudby: „kvalitní ozvučení je to, co vlastně ani nevnímáte.“ Asi měl i pravdu.
ZÁVĚREM
Castle of Heart: Retold je akční, rychlá, a především zběsilá 2D akční skákačka kombinovaná s akčními pasážemi. Pokud máte rádi tento žánr na způsob Rayman 1, budete jako doma a naprosto spokojeni. Vytknout se dá naprosto plytký příběh, krátká herní doba či žádná motivace si titul znovu zopakovat. Soubojový systém je sice primitivní, ale skákací pasáže výborné. Závěreční bossové zbytečně obtížní. Grafická stránka hry je velmi nadprůměrná. Krásná, kreslená, detailní. Šedesát snímků za sekundu je zcela stabilních, ani jednou mi nespadly. Kdyby vývojáři opravili zmíněné neduhy včetně chybějící bouřky, noci či jiných efektů, bylo by hodnocení o bod vyšší. Takto dávám stále milou, sympatickou známku, za kterou se nemusí stydět ani velké studio. Castle of Heart: Retold doporučuji ke koupi, nebudete litovat. Jednodenní zážitek za pár stovek korun (cena stále nebyla v den psaní recenze na PS Store uvedena, jedná se o můj odhad) za koupi rozhodně stojí.
6/10
Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 3. října 2025 / Potřebné místo: 3,6GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: NE
