DOOM: The Dark Ages – Recenze
6 června, 2025Uplynulo již více než šest let od doby, kdy jsme v kůži DOOM Slayera likvidovali hordy monster z hlubin pekelných na povrchu naší drahé matičky Zemi. Byla to jízda, byť nějaké ty výhrady by se našli, tedy, že tvůrci z id Software ze hry udělali tak nějak částečně plošinovku. Nyní se DOOM Slayer vrací oděn do zbroje středověkého stylu, aby opět čelil zplozenci pekelným a to v rámci prequelu DOOM: The Dark Ages.
Nebudu vám lhát mrzí mě, že tyto řádky čtete až nyní, ale bohužel pracovní vytížení mi nedovolilo napsat recenzi dříve a to navzdory tomu, že jsem ji do rukou dostal ještě před datem vydání. Obecně jsou to nyní pro web temné časy, což trochu koresponduje i s podtitulem hry v této recenzi, ale nepřišli jste číst o mém omezeném čase, ale o tom, co si myslím o novém DOOMovi a rovnou vám prozradím, že v některých ohledech z toho mám smíšené pocity.
Ty pramení hlavně z toho, že mi v některých ohledech přijde, že tvůrci si třeba v rámci finisherů ušetřili práci s animacemi. Likvidace pomocí finisherů jsem v předchozích dílech měl opravdu rám a byly opravdu stylové. Rozumím, že z hlediska „realismu“ je logičtější udělat jeden rychlý úder, ale přišlo mi, že hra ztratila trochu ze svého kouzla a těch pár zakončovaček ze vzduchu, kdy jsou nepřátele rozřezání stylovým štítem s motorovou pilou, mi to nedokázali vynahradit. Tady jsem byl skutečně zklamán.
Podobné rozpoložení ve mně vyvolal i level design. Někdy jsem byl skutečně ohromen, zejména z otevřenějších a větších lokací, které měli nápad a někdy jsem si přišel, že brázdím dokola stále ty samé chodby. Když by se člověk zamyslel, řekl by, že podobný neduh měly i předchozí díly a ano, bylo tomu tak, ale nějak jsem to v euforii hratelnosti nevnímal, čímž bych se obratem vrátil k odstavci výše. Nicméně tady bych asi nějaká ta negativa mohl uzavřít. Obecně jsem s level designem spokojen, ostatně jsem to opět neměl moc čas vnímat, čest výjimkám, jelikož jsem se oddával opět strhujícímu gameplayi.
Zajímavým překvapením pro mě bylo, že se tvůrci z id Software rozhodli, že do nového DOOMa naroubují trochu více příběhu a to v rámci slušně provedených cut-scén. Zvláště když si vzpomenete, že Romero s Carmakem kdysi zmínili, že příběh u her je důležitý jako příběh v pornu. No jistě doba se změnila a i já miluji příběhové hry, ale upřímně nečekejte srdceryvný příběh. Je to poměrně přímočaré, temné a krvavé. Ale přejete si od DOOM: The Dark Ages něco více? Já ne. Děj je zde spíše výplní mezi mezi masakrováním démonů a zase masakrováním démonů. To je přeci to, co od takové hry čekáme a i já čekám. Ale rozhodně to potěšilo.
Hra se skládá z dva a dvaceti kapitol, kdy každá nás vezme na trochu jiné místo, takže se ocitneme v obřím městě a jeho okolí, vesmírné lodi, v bažinách, v lesích a tak dále. Nicméně i přes onu poměrnou variabilitu jsem měl pocity, popsané již výše. Každopádně pokud důkladně sledujete scénu, pak vás dokáže zaujmout pohled na obří démony bojující s obřími mechy vytaženými z Pacific Rim. Je tu stále spousta fajn momentů, které vám v paměti dokáží utkvět a to je rovněž důležité.
Rozhodně si užijete i osvěžení v podobě kapitol, kde se právě chopíte řízení zmíněných obřích mechů, či si osedláte po zuby ozbrojeného draka. Pro mě tyto mise byly opravdu spíše takovým osvěžením, jelikož mi přišlo, že v nich vysloveně asi nelze ani selhat. Otázkou mohou být nejvyšší obtížnosti, ale k takovému šílenství jsem se během své pouti Temným věkem nepouštěl.
Nejlepší částí celé hry je bezesporu samotný gameplay a likvidace nepřátel pomocí různých druhů zbraní. Těch sice není tolik, ale k dispozici máte vždy nějakou tu modifikaci dané zbraně, která kompletně, či výrazně, mění její vlastnosti. Já si stejně nejvíce oblíbil plasmový dvourotačák a dvouhlavňovou brokovnici, ostatně co je v rámci série DOOM více, než dvouhlavňovka. Střelba v kombinaci s ozubeným štítem vykouzlili na obrazovce vždy úžasný tanec krve, létajících končetin a dalších různých efektů. On ten štít je kapitolou lehce samou o sobě. Štítem nejen odrážíte nepřátelské útoky, ale můžete jím i útočit a třeba jej i vrhat. Kolikrát vám bude nápomocen i k cestě kupředu. Do toho všeho tu máte možnost ještě útoků na blízko, ty ale vyžadují rovněž „munici“ kdy najednou můžete takto zaútočit jen třikrát a pak najít potřebnou „munici“. Tady jsem si oblíbil zase řemdih.
Všechny tyto hračky pak využijete na krájení démonů nejrůznějších druhů. Ty prakticky kopírují to, co jsme už viděli v předchozích dílech. Sem tam mají tito nepřátelé nové schopnosti a sem tam se narazíte i na nějaké nováčky jako jsou pekelní jezdci, či obří démoni, kteří jsou tu poměrně „běžní“ přičemž v DOOM Eternal šlo o finálního bosse kupříkladu. Všichni nepřátelé pak doznali upgradu z hlediska vizuálu a je nutno říci, že démoni docela prokoukli a vypadají zase o něco více hrozivěji.
Než opustíme bojovou sekci, je třeba se pozastavit ještě nad upgrady. Každá zbraň může být ještě vylepšena skrze speciální svatyni, k níž potřebujete buďto zlato, či krystaly v závislosti na úrovni updatu. Zlato i krystaly nejsou úplně na každém rohu, takže není od věci si říci, na co se chcete soustředit. Podobná rozšíření mají i zbraně na blízko a samotný štít. Upgrady jsme tu měli i v minulosti, jen zde mám pocit, že například první novodobí DOOM to měl zpracované přeci jen o něco lépe.
Tvůrci nezapomněli ani na lovce různých kolektiblů, takže ani zde nechybí různé skryté sošky a obecně skrytá místa, která ukrývají nějaký ten poklad, zmíněnou sošku, zlato, krystaly, či třeba nějaký ten život navíc. Ve hře totiž můžete mít až tři oživovací orby v případě, že tu pekelnou přesilu nezvládáte. Po jejich použití pak máte pár vteřin nesmrtelnost, abyste například mohli uniknout z chřtánu smrti.
Po technické stránce asi tvůrcům z id Software nemám co vytknout, jelikož tak nějak standardně odvedli skvělou práci v rámci optimalizace a hra běží jak perfektně navržený hodinový strojek. Snímkovací frekvence nikde nedrhne, obraz je ostrý, byť nějaká ta horší textura se taky najde. Obecně ale nový DOOM: The Dark Ages vypadá skvěle a obraz je plynulost sama. Možná je paleta barev až příliš mdlá, ale to je věc vkusu.
ZÁVĚREM
DOOM: The Dark Ages vám dá opět pořádnou injekci testosteronu a pocitu nepřemožitelnosti, když budete v “osamění” čelit hordám démonů a jiných zplozenců pekelných. Do třetice dostává frenetické fps, které na trhu jen těžko hledá konkurenci, byť tu tentokrát mám nějaké ty výtky nejde o nic, co by mělo nějaký výrazný vliv na herní zážitek. Jestli jste fanoušci této série, nemáte nad čím váhat. Jestli nejste, pak je tento prequel ideálním startem.
9/10
Datum vydání: 15. května 2025 – 78,6GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
