Téma etnických čistek, Organizace spojených národů (OSN) a jejich různých typů misí (Peace keeping – udržení míru, Peace enforcement – vynucení míru, Peace building – znovu vybudování míru či Peace making – vytvoření míru) ve videoherním průmyslu snad nikdy nebylo. Většinu času se pozornost směřovala čistě na CIA i další zpravodajské služby, zkorumpované vysoké vládní úředníky nebo jejich poradce. Války jsou dopodrobna zmapované např. v Battlefield 1 (1. světová válka), Call of duty, Medal of Honor (druhá světová válka, válka ve Vietnamu, v Afghánistánu). V neposlední řadě tu pak byl Metal Gear Solid, jenž kombinoval od každého něco. Jako první však, v pátém díle nazvaném prostě jako V, se dotkl tématu etnických čistek. Udělal to zajímavě, dost logicky i přesně. Ať je to vzájemná nenávist mezi Srby a bosenskými muslimy v Bosně a Hercegovině, která vedla až k osmi tisícům mrtvých civilistů v Srebrenici (srebrenický masakr). Masové hroby, znásilnění, mučení, popravy celých rodin bylo běžným standardem do takové míry, že Mezinárodní trestní soud toto období označil za genocidu. Hideo Kojima toto téma naznačil skrz vyhlazení různých jazyků. Když zanikne místní řeč, zmizí po čase i místní etnikum. Jedná se o násilné zkulturňování např. za doby evropského kolonialismu, kdy se jednotlivé evropské státy v čele s Anglií a Francií snažily „poevropštit“ Afriku i Asii (Indii a Indočínu snad nejvíce). Když byste se do těchto zemí jeli podívat, zjistíte, jak až moc se Vietnamská infrastruktura (domy) podobají těm u nás. Jejich kultura z velké části zanikla, byť si udržela jazyk. Mentalita kapitalismu, architektura se však do myšlení běžných obyvatel zažraly natolik, že se již nedá hovořit o svébytné původní kultuře. Co nejde změnit, musí se odstranit. Toto je jedna z myšlenek hry Hell is us.
Etnické čistky
Začátek je však velice klidný. Jste člen ON (doslova OSN), svou pozici však opustíte, abyste našli ve fiktivní zemi Hadea (značná podoba právě s Bosnou a Hercegovinou – stará auta, Peace keepingové jednotky ON v místě konfliktu, rozstřílené vesnice či bombardovaná města), kde proti sobě pravidelně vedou ozbrojený střet dvě dlouhodobě znesvářené strany – Sabinianové (podoba se Srby; anglicky Serbian) a Palomisté. V průběhu průchodu Hell is us se dozvídáte, že ani jedna strana není oběť – obě strany páchají stejná zvěrstva během vleklého konfliktu. Jednou mají navrch ti první, podruhé zase ti druzí. Tak to jde donekonečna. Přesně jako v Gaze, bývalé Jugoslávii, v Angole, ve Rwandě nebo třeba v Barmě. Téma nikdy nekončícího násilí je zde jasně vidět poté, co se dostanete z úvodní lokace a dorazíte do první hlavní vesnice. Samotná oblast je obrovská – nejedná se pouze o vyhlazenou vesnici, kde došlo k zastřelení civilistů u zdi, zajatého kněze, co má oprátku na krku a čeká na svůj konec, znásilněnou a následně zabitou ženu vojáky, zdevastované jednotky ON, které raději uprchly. Pokud se podíváte do vzdálenější části v lokaci, zjistíte, že to nejhorší vás čeká – oběšené malé děti na stromě. První téma autorů je tedy naprosto zřejmé. Ta se povedla na jedničku. Ještě během svých vysokoškolských studií jsem se zabýval dlouhé roky etnickými čistkami, vzájemnou nenávistí mezi skupinami lidí žijících v jednom státě či genocidami. Rogue Factor to zvládlo naprosto realisticky dle historicky dochovaných dokumentů či výpovědí přeživších. Atmosféra je dechberoucí v tom extrémně negativním smyslu. Všude na vás dýchá smrt, deprese, bezradnost, zoufalství nebo utrpení. Nepřijde žádný hrdina, nezachrání nikoho. Vy nejste hrdina. Jen se snažíte najít své rodiče a přežít. Do konfliktu nezasahujete, ten se vás vlastně nedotýká. Nikdy nebudete bojovat ani s jednou stranou konfliktu. Vývojáři naopak do Hell is us zařadili monstra.
Až časem zjistíte, proč tam jsou, co tam dělají a jaký je jejich účel. Nechci toho moc prozrazovat, ale navazuje to právě na ono utrpení duší z etnického vyhlazení. Pokud budete chtít, můžete se toulat světem ve větších uzavřených lokacích, číst knihy, materiály a postupně se dozvídat, co je to ta velká černá ostnatá koule, které se říká TimeLoop. Dále pak můžete pátrat po přeživších, pomáhat jim s jejich problémy (najít ztraceného syna, fotografii, hračku, dodat jídlo či obojek od ztraceného psa). Můžete jim pomoci nebo je ignorovat. Je to jen na vás, Rogue Factor nepenalizuje jakékoliv rozhodnutí. Mějte však na paměti, že když někomu nepomůžete, zemře. Oběsí ho, vyhladoví, je odvlečen na jiné stanoviště a následně zastřelen. Či se jen nesetká se svou rodinou. Lokací je hodně, některé jsou čistě koridorové (ty válečné, kde jste v budovách či v centru města, všude slyšíte padat bomby a vidíte to naprosté lidské utrpení) nebo více volné. V obou máte jak hlavní cíl (najít mystické klíče v jedné hrobce) či vedlejší (ty byly zmíněny v textu výše, plus různé hádanky, puzzle, za něž dostanete různé předměty k vylepšení zbraní). Abyste přežili, potřebujete zlepšovat svoje zbraně. Samotná postava levelovat nelze, ale meče, sekery, těžké meče či další jdou. Stačí procházet důkladně okolní krajinou, sbírat potřebné materiály a knihy pro kováře, u nějž si vše zlepšujete. Což mě přivádí k té horší části Hell is us – mizerný soubojový systém.
Bum ho!
Zde je bohužel až tristně primitivní soubojový systém, postavený na mačkání jen jednoho tlačítka, případně krytí, úhybu a včasném mačkání tlačítka R1 (hraji na PS5 PRO), abyste se mohli vyléčit, když několikrát v kuse bez zranění zasáhnete monstrum. První obrovský mínus je naprosto nevyvážená obtížnost. K prvnímu bossovi se šlo vlastně hladce, nebylo to nijak těžké. V jedné hrobce, ke konci první čtvrtiny Hell is us, se musíte probojovat skrz i deset monster najednou. Hra je však nastavena jeden na jednoho. Asi nemusím říkat, jak je to frustrující. Systém léčení jako v Dark Souls? Zapomeňte! Sem tam najdete lékárničku, která je funkční jako mrtvému zimník. Souboje se dají přirovnat ke Scars Above – průměrnému, ale nápaditému titulu. Boj je ale obdobně bolestivý. Nakonec jsem musel změnit obtížnost na lehkou, abych to psychicky zvládl dohrát. Jenže ona snadná obtížnost je zase až moc jednoduchá. Baví mě výzvy, ale ne soubojový systém, jenž je na úrovni podprůměrných her. Nedávno jsem dokončil a zde na Respawnu zrecenzoval Lost Soul Aside. Ten měl tak zábavný soubojový systém i bosse, že tohle je přesný opak. Hell is us má zase atmosféru, kterou ta druhá zase vůbec neměla. Kdyby se spojili, jednalo by se o vysoce kvalitní zážitek. Největší slabina jsou tedy boje s monstry – nudné, nepraktické, nervy drásající. Je jen jeden? Zvládnete. Většinou. Je jich 10? Budete chodit od poslední uložené pozice (něco jako bonfire v Dark Souls), umírat tak dlouho, než všechny pozabíjíte. Zábava? Vůbec. Naprostá otrava. Naštěstí je plus, že ta zabitá už neoživnou. Chcete si vyrobit lékárny? Ne, musíte si je najít po světě. Nenajdete? Máte smůlu!
Nevíte, kam jít? Jaký je váš cíl, přeslechli jste instrukce od vaší společnice? Opět: máte smůlu! Něco se dá dohledat v datapadu, ale z většiny času to, kam máte zrovna jít, vám bude sděleno v cut scéně. Chce to plnou soustředěnost, a i tak se mi stalo, že jsem musel několikrát googlovat, kam jít, co dělat. Vůbec jsem nevěděl. Puzzly jsou půl na půl – jedny opravdu super, druhé na luštění z YouTube, co se má vůbec dělat. Jako by autoři byli na půl cesty. Něco zvládli na jedničku a zbytek hry nedodělali, nedotáhli do konce. Pokud vás nebaví styl Hell is us, založený na udělej si sám, poraď si sám průzkumem a objevováním, dejte ruce pryč. Já to měl jako výzvu, po 24 hodinách čisté herní doby mám dokončeno. To znamená, že to dohrát bez nutnosti nonstop koukat na návodová videa lze. Na snadnou obtížnost. Musíte si jen pamatovat hodně věcí, nic nepodcenit a hlavně poslouchat, co vám, kdo v okolí řekne. Dialogy jsou naprosto stěžejní v dalším postupu. Nemáte mapu, jen kompas. Nemáte šipku, kam jít. Vše, co děláte, je vlastně založeno na metodě: risk je zisk. Hodně času se touláte krajinami, mluvíte s lidmi, zabíjíte monstra, řešíte puzzle i hádanky a snažíte se najít jakoukoliv cestu kupředu. Toulání krajinou je jeden z obrovských plusů, souboje jsou naprostá nudná bolest.
Ten svět!
Samotné audiovizuální zpracování je na špičkové úrovni. Já hraji na PlayStation 5 PRO v šedesáti snímcích (režim výkonu), vše je zcela plynulé. Fps nepadají, občas se lehce při načítání nové lokace na sekundu zaškubnou. Jinak nic. Vizuální zpracování, zobrazující masové hroby, utrpení, spálená těla, oběšené děti na stromě, je fascinující. Nikdy ve hře nebyla tak detailně, přesně i historicky reálně zpracováno utrpení civilního obyvatelstva, vláčeného nesmyslným střetem dvou naprosto znesvářených stran. Ať vyhrávají ti nebo tamti, běžní lidé umírají tak jako tak. ON je zde zpracování dle své předlohy v podobě OSN jedna ku jedné – obrněné vozy, modré přilby (znak jakékoliv Peace mise), nemožnost nijak výrazně do konfliktu zasáhnout. Vše do puntíku podle dvacátého století. Buď jste v lokaci již po masakru nebo se ocitáte v prostředí plné bombardování, strachu i děsu.
Jen pár lokací je naprosto klidných. Bez vojáků či monster. Jednou takovou (ne-li jedinou) je jezerní oblast. Zde každý může načerpat svou ztracenou psychickou odolnost než se vrátí opět tam, kde nikdo nechce být – do pekla válčení. Ozvučení monster, dopadající bomby, vyděšený dabing civilistů či příslušníků ON je na velmi solidní úrovni. Měl jsem pocit, jako bych tam doopravdy byl. O to větší radost je ta, že mi stačí kdykoliv vypnout hru a už tam nejsem. Jestli je to zátěž na psychiku, nechám na každém z vás. Pokud však hledáte nádhernou krajinu, ostré detaily či válečné běsnění, budete jako doma a naprosto spokojeni. Vypálené vesnice, zničené město, rozpadající se budovy, kobky, hrad či nádherná poklidná lesní krajina, kde jsou ukrytá monstra – vše funguje na jedničku. Každé prostředí je zcela unikátní, originální, neopakuje se. Nikdy nevstoupíte do toho stejného místa podruhé.
ZÁVĚREM
Hell is us vám při běžném průchodu vydrží na dvacet pět hodin čisté herní doby, připravte se však, že budete často tápat při řešení různých nesmyslných puzzlů či při hledání dalšího postupu v příběhu. Audiovizuálu se nedá cokoliv vytknout, děj je možná až moc primitivní, téma etnických čistek a posmrtné bolesti obětí je špičkové. Soubojový systém je až podprůměrně špatný. Pro mě se jednalo o výzvu – žádná šipka, kam máte jít, jediná navigace je kompas a lehká navigace skrz odpovědi různých NPC. Za čtrnáct stovek (opět prosím distributory o zasílání PS kódů, už nemám moc volných prostředků k nákupům her na recenze) to stálo. Hra mě bavila, je kvalitně zpracována a když odmyslím soubojový systém a jednu třetinu nesmyslně navržených hádanek (zbylé jsou zase až moc jednoduché), jedná se o hodně nadprůměrný titul, který rozhodně doporučuji. Pokud nevíte, co byste chtěli pod stromeček na Vánoce a lákají vás Mezinárodní vztahy i etnické čistky či posmrtný život, toulání nádhernou krajinou, Hell is us je přesně pro vás. Až na nudnější závěr jsem se (plus jeden povinný průzkum podzemní kobky) bavil na jedničku. Jsem na sebe i pyšný, neboť dokončit hru bez jediného ukazatele, kam jít nebo co dělat, je prostě dobrý pocit, co zahřeje u srdce.
8/10
Testovaná verze: PlayStation 5 Pro / Datum vydání: 4. září 2025 – Potřebné místo: 20GB / Distributor ČR: N/A – Česká lokalizace: NE
