Indiana Jones and the Great Circle – Recenze
5 prosince, 2024Teorie Velkého kruhu vydaná v roce 1995 Jimem Alisonem mluví o tom, že velké množství starověkých struktur po celém světě tvoří téměř dokonalý kruh. Jde o taková místa jako Velikonoční ostrovy s jejich monumenty, Ollantaytambo, Machupicchu, pyramidy v Gíze a další. To že jde o místa plná tajemství a nezodpovězených otázek není pochyb a přesně toto téma si vzali k srdci tvůrci z Machinegames a postavili na něm svůj příběh pro jejich nejnovější herní počin, kterým není nic jiného než Indiana Jones and the Great Circle.
Na tuto hru jsme čekali opravdu mnoho let a jsem rád, že se mi koncem minulého týdne dostala do rukou, jelikož se vám rovnou přiznám, že jsem se od ní nedokázal odtrhnout. Tedy jsem úplně zapomněl brát v potaz nějaký čas a zase si zkrátil spánek pod únosnou hranici na několik dní. Je tedy hra skutečně tak dobrá? Dobrá otázka a já doufám, že vám následující řádky odpoví. Byť se přiznám, že nejde být lehce nezaujatý, když je Indiana Jones jednou z mých srdcových filmových sérií.
Nebudeme si nic nalhávat každý film Indiana Jones stavěl na příběhu podepřeném nějakým tím mýtem, který jsme následně společně s Indym rozplétali. Ději nikdy nechyběl drive, akce, nadsázka, mysterium a také humor. Ano, v posledních dvou filmech sem tam něco haprovalo, ale i tak jsem si je náležitě užil. Jsem proto rád, že příběh novinky od autorů série Wolfenstein překonal má očekávání a držel mě v napětí v podstatě po celou dobu a blíží se svým pojetím původní trilogii. Ostatně sám příběh se odehrává mezi Dobyvateli ztracené archy a poslední křížovou výpravou. Dokonce ikonická úvodní sekvence prvního filmu je skrze noční můru zahrnuta ve hře, což byl opravdu příjemný úvod.
Příběh vezme Indyho na pouť doslova po celém světě, kdy navštívíte postupně Vatikán, Gízu v Egyptě, Shanghai v Číně, chrámy Sukhothai v Thajsku a podíváte se dokonce do Himalájí. V každé lokalitě na vás čekají velmi dobře napsané charaktery, které přesně zapadají do kánonu série a fungují na výbornou, přičemž k srdci mi přirostla také reportérka Gina Lombardi, jenž je přesně tím ženským elementem, který byl v každém Indyho filmu přítomen a byl jeho nedílnou součástí. Svou roli na jedničku splnil Emmerich Voss, jenž zde zastupuje nacistickou posedlost po světové nadvládě. (jak jinak).
Asi nebudete překvapení, že ve hře je také spousta dopisů a jiných sběratelských aktivit. Ty ale krásně dokreslují celý lore příběhu. Veškeré nalezené tiskoviny jsem tak poctivě četl. Velmi mě potěšil i fakt, že tvůrci nešetřili cut-scénami a tak hře nechybí ani ten kýžený filmový zážitek, který umocňuje i možnost zapnutí širokoúhlého zobrazení, který na běžné LED TV vytváří černé pruhy, ale ty jsem postupem hraní odignoroval a užíval si veškeré krásy hry naplno.
V rámci výše zmíněného stěžejního pilíře tedy herní Indy funguje na výbornou a jsem tedy rád, že je tento příběh také oficiálním kánonem celé série. Poněkud skeptičtější jsem byl u hry v případě využití first-person perspektivy, která je v rámci šplhání, houpání na biči a několika dalších aktivit nahrazena kamerou třetí osoby. Upřímně jsem byl překvapen jak dobře to funguje a tvůrci našli ten ideální balanc mezi využitím obou přítomných pohledů a náležitě je tak využívají tam, kde je třeba. Dokonce si myslím, že by hra mohla být připravena na kompletní pohled z třetí osoby, pokud by jej tvůrci chtěli zahrnout.
Už výše jsem zmínil, že se podíváme do několika lokalit, které jsou situovány do různých koutů světa. Každá lokace je ve své podstatě otevřená s tím, že vám herní mapa nijak nebrání v průzkumu. Ostatně se v každé herní lokalitě nachází různé vedlejší aktivity a tajemství, která rádi odhalíte. Pokud jde ale o hlavní příběh jako takový, hra je poměrně lineární, byť k některým místům může vést více cest, což platí zejména pro ta, která se nachází v části s otevřeným “světem”. Hrobky jako takové už jsou čistě lineární, což ale není výtka. Během hraní jsem to nijak negativně nevnímal. Naopak. Drží vás to tímto pořád uprostřed dění a to je zde to hlavní.
S hrobkami se pojí také různé puzzly. Ty ve své podstatě nejsou nijak zásadně obtížné, byť jsem se kolikrát i na nějakou tu desítku minut dokázal zaseknout. Jsou postavené zejména na vaší pozornosti a důvtipu. Což je ostatně něco, co člověk v případě podobné hry očekává. Nebudeme si nalhávat. Hlavolamy v podobných hrách nikdy nebyly, ať už zavzpomínáme na sérii Tomb Raider, či Uncharted. V tomto směru je hra nastavena zcela adekvátně, byť je možné si hádanky ještě více usnadnit a to skrze volbu obtížnosti hádanek před samotným startem. Jak tato jednodušší varianta funguje netuším a upřímně nevidím k jejímu využití žádný důvod. Proč se ochudit o jeden ze stěžejních prvků hratelnosti.
Kolikrát ve hře navíc nejde o to, vyřešit nějaký hlavolam, ale třeba jen prostě najít cestu, což nemusí být na první pohled úplně zřejmé. Zvláště když je hra i poměrně vertikální. Indyho věrný bič je skutečně důležitým nástrojem a je nápomocen nejen v akčních pasážích, k nimž se brzy dostanu, ale zejména k přístupu do jinak nepřístupných míst. Sem tam je třeba někam vyšplhat, sešplhat, přehoupnout, nebo i stáhnout. Ano, bič je zde pro vás takový malý nástroj osudu.
Když jsem tedy nakousl tu akční složku, tak si ji pojďme rovnou probrat. Akce k sérii Indiana Jones patří a jak jistě víte, nikdy to není o zběsilých přestřelkách a revolver jsem použil skutečně opravdu zřídka. Většinou jsem se snažil přímé konfrontaci vyhnout, ale když už to bylo nevyhnutelné, tak přišli ke slovu pěsti. Musím uznat, že soubojový systém tváří v tvář se autorům povedl na výbornou a cítíte z něj ten správný, nerad používám to prokleté slovo, vibe. Hlavně Indy zde působí opravdu jako člověk, takže pěstní souboj s více soupeři už na střední obtížnosti je poměrně problém. Byť neříkám, že nezvládnete třeba i pět chlapů v řadě, podstatné je to slovo v řadě. Jelikož nepřátelé budou využívat každého prostoru k tomu vás dostat, takže v rámci obklíčení je to poměrně prekérka.
Když tedy ne přímá konfrontace, tak tichý postup může být řešením. Tady je výhodou, že není problém vzít vedle vás ležící láhev a tou nepřítele přetáhnout po hlavě. Obecně lze ve hře využívat celé řady předmětů. To je skutečně potěšující, jelikož máte najednou vícero možností jak vyřešit nastalé situace. Předměty můžete nepřátele také odlákat, což se také hodí, ale využil jsem to výhradně na místech, kde to jinak projít nešlo. Problém je zde totiž lehce umělá inteligence, která je dost nekonzistentní, tím ale neříkám, že je vyloženě špatná. Spíše jde o takový standard, který neurazí ale ani nepřekvapí.
Příjemně překvapila přítomnost převleků. Zde jsem se občas cítil jako v Hitmanovi, jelikož mechanika převleků zde funguje velmi podobně. Tedy máte zde osoby, kolem kterých projdete bez povšimnutí, ale vyšším hodnostem z řad vojáků budete podezřelí a hrozí vám tak odhalení. Jsem rád, že tvůrci na něco takového mysleli, jelikož i převleky a infiltrace na různá místa k sérii Indiana Jones patří a zde na to bylo myšleno.
Myslíte si, že by v dnešní době nějaká hra unikla prvkům RPG? Pokud ano, tak Indiana Jones and the Great Circle k nim rozhodně nepatří. I Indymu můžete zlepšovat atributy, ale je třeba dodat, že tvůrci na to šli chytře a dodali mechanismus, který hře sedí jako poklice na správný hrnec. Atributy si tedy vylepšujete knihami, přičemž k nim je třeba ještě dobrodružných bodů. Ty lze získat jak hledáním artefaktů, tak třeba fotografováním různých míst, objektů, či osob. To vás pak lehce nutí k tomu, abyste ve hře více zkoumali své okolí. Nicméně v mém případě jsem šel hlavně po příběhu jako takovém a jeho lince a i tak jsem vždy dostatek bodů posbíral. Samozřejmě jsem všechny knihy neobjevil.
Tvůrci mysleli na řadu detailů a tak celé menu, ať už jde o poznámky k misím, či herní mapu, je vedeno formou listování v deníku, který získáte po úvodní sekvenci z Dobyvatelů ztracené archy. Na mapu pak musíte ještě nahlížet tak, jako by skutečně byla v knize, tedy k jejímu lepšímu čtení je třeba se do ní podívat, tedy doslova sklonit pohled dolů. Jistě jde o detail, ale u podobné hry to potěší.
Naposledy se vrátím k jednotlivým lokacím. Nejen, že tvůrci dokázali do hry vložit spoustu rozmanitých prostředích, se zapamatovatelnými lokacemi a skvěle navrženými hrobkami, ale zvládli vše zabalit do zatraceně líbivého kabátku. Jistě lze namítat, že jsou tu i vícefotorealistické hry, ale záležtí na tom, když dostanete komplexně skvěle vypadající hru, která navíc běží stabilních 60 snímků na konzolí Xbox Series X. Na ty cílí i Xbox Series S, ale zde nedokážu potvrdit, jak na tom z hlediska stability hra je. Hra umí skvěle pracovat se stíny i světlem. A tvůrci pak s designem, kdy nikdy nevíte, jaká scéna vás překvapí příště.
Nový Indy tedy takto působí i jako audiovizuálně velmi povedený zážitek a tak tomu také je, ale technicky sem tam narazíte na nějaký ten bug, někdy to pobaví, jindy to naštve, když kvůli bugu nelze jít hrou dál a tak si její část je třeba zopakovat. Druhá zmíněná varianta se mi tedy nestala kvůli bugu, ale kvůli pádu hry, který se jednou stal. To sice naštve, ale na druhou stranu je třeba si říci, že toho není tolik, aby mi to dokázalo zážitek ze hry zkazit. Mohu tedy říci, že poslední odstavec je důvodem ztráty jednoho klobouku.
ZÁVĚREM
Na hru Indiana Jones and the Great Circle jsem se skutečně těšil, ale zároveň byl plný obav, jak to celé dopadne. Nakonec jsem mohl nechat všechny své obavy v zapomnění, jelikož z herního Indyho se vyklubala jedna z nejlepších her, kterou jsem letos mohl hrát a pokud jde o samotný žánr, tak i o jednu z obecně těch nejlepších. Jistě může ze mě mluvit nostalgie a vztah k sérii jako takové, ale fakta jsou fakta a ta hovoří jasně. Tvůrci vzali legendární značku a udělali s ní to nejlepší co mohli a dali nám hru, která je hodna nejen svého jména, ale také místa v našich herních knihovnách.
9/10
Datum vydání: 9. prosince 2024 – Potřebné místo: 130GB
Distributor ČR: Xbox ČR/SK – Česká lokalizace: NE
