Série Monster Hunter je tu s námi už 17 let. Za tu dobu hráči po celém světe ulovili doslova nespočet monster všech možných tvarů a velkostí. Je však úžasné sledovat evoluci, která celou sérii doprovází. Ačkoliv za své začátky série vděčí platformě Playstation, tak poslední léta své existence je jejím domovem zejména platforma Nintendo, byť je tu výjimka v podobě Monster Hunter: World, ale ta jen potvrzuje pravidlo. Nám koncem minulého týdne přistála v redakci fyzická kopie posledního kousku této série, Monster Hunter Rise, která přišla na svět rovněž v minulém týdnu. Nebudu vás dále napínat. Pojďme se společně vydat na lov těch nejobávanějších monster světa a věřte mi, že to bude pořádná jízda, která rozhodně stojí za to.
Monster Hunter Rise sleduje typický koncept předchozích dílů série. Hlavní principy se nemění a dá se říci, že si hry vytvořily svůj vlastní žánr. Styl vyprávění příběhu bych ale s klidným srdcem mohl připodobnit takovým „Soulsovkám“. I v případě Monster Hunter her je totiž spousta detailů, o místním světě a dění v něm, ukryta v propracovaném lore. Vývojáři z Capcom si jsou ale naštěstí vědomi toho, že čistokrevný způsob vyprávění ala Souls hry není pro každého a tak našli výtečný balanc. Ve hře se tak objevují i příběhové cut-scény a mnoho informací získáte také od okolních NPC pomocí rozhovorů. Tento způsob je rozhodně přátelštější a vy tak máte chuť si lore doplňovat sami.
Za normálních okolností bych zde plot příběhu nastínil, ale nyní to nepokládám za předmětné. Věřte mi, že objevovat tajemství světa Monster Hunter Rise je radostí a proč vás připravovat o cokoliv z toho. Podstatné je akorát to, že se váš hlavní hrdina na samém počátku stává jedním z lovců, kteří střeží svou domovinu před obávanými netvory. S tímto statusem přichází i varování ohledně signálů varující před událostí označované jako Rampage, která sebou před 50 lety přinesla obrovskou pohromu na vaši vesnici jménem Kamura. Mě velmi mile překvapila komplexnost s jakou si onoho hrdinu můžete vytvořit.
Editor postavy je na sérii nezvykle propracovaný a troufám si říci, že přesahuje i ten, který původně nabídl Monster Hunter World. Svého hrdinu si tak můžete vypiplat do nejmenších detailů a přizpůsobit ho k obrazu svému. To je prvek, který nám byl například v dříve dostupné demoverzi zcela zatajen. Editor ale nekončí pouze u samotné postavy. Přizpůsobit si v odlehčeném editoru můžeme také své parťáky a to kočička Palico a vlčího přítele Palamuta. Tyto dva inteligentní zvířecí kamarády budete později milovat, jelikož nejsou pouze vašimi společníky, ale jsou také velmi nápomocni během soubojů s monstry, či během samotného pohybu po mapě. Palamuta si totiž můžeme kdykoliv osedlat a tak se pohybovat po daných mapách daleko rychleji. Tuto možnost jsem velmi rád využíval, zvláště, když se lovené monstrum schovávalo na jejich opačných koncích.
Mluvím tu o mapách. Ty by za normálních okolností asi tvořili jeden celek jako v případě MH: World, ale toho nejspíše vzhledem k výkonu konzole Nintendo Switch nebylo možné dosáhnout, či ne v kvalitě, která by odpovídala tomu, co jsme ve finále dostali. Mapa v Monster Hunter Rise je rozdělana dle různých biomů, přičemž každý je unikátní a to nejen svou atmosférou, ale také level designem a monstry, jenž se v něm pohybují. Rozdělení do menších map mi nijak nevadilo, naopak mi to vyhovovalo. Člověk se nemusí za monstry honit několik desítek minut. Ostatně by to ani nebylo žádoucí, jelikož na lov máte v hlavních kontraktech vždy časový limit.
Kromě jednotlivých biomů je třeba zmínit i vesnici Kamura. Ta překypuje životem a rovněž vypadá k světu. Její design mě mile překvapil a byť je velmi členěná po jednotlivých sekcích, nemohu zde mluvit o rušivém elementu. Načítací časy se pohybují pod jednou sekundou. To samozřejmě neplatí o putování do jednotlivých biomů, ale i tak by se dalo říci, že jsou načítací časy velmi rychlé. Vesnice funguje jako centrální HUB – na tomto místě si vybíráme jednotlivé úkoly, zakázky, expedice, či vedlejšáky, ale zároveň zde najdeme obchodníky, kováře, či kuchaře – haha. Pokud se navíc na lov některých monster úplně necítíte, tak je možné se spojit i s ostatními hráči a vydat se plnit úkoly společně. To uvítáte zejména ve chvílích, kdy se dostanete k high rank monstrům a nemáte ještě dostatečný gear.
Ve hře se totiž na lov nevydáváte pouze kvůli trofejím a zvýšení vašeho ranku v Guildě. Herní mapy jsou plné celé řady surovin, které je nutné sbírat, abyste si mohli jednotlivé zbraně a zbroje vylepšovat. Asi je vám ale jasné, že hlavním zdrojem surovin jsou poražená monstra. Suroviny se nejlépe získávají během průzkumných misí, kdy nejste nijak omezeni, ani časem. To se to pak farmí jedna báseň. Může vás napadnout, že hra tímto upadá do stereotypu, ale není tomu tak. Lov monster je stále zábavný a to i v případě, že lovíte už jednou lovené potvory.
Monstra jsou ve hře rozdělena do dvou kategorií – na velká a malá. Malá vám poskytují takovou menší rozcvičku a jsou snadným zdrojem některých surovin. Nicméně i tihle záprtci vám dokážou značně znepříjemnit den a to zejména, když je lov velkého monstra v plném proudu a vás dělí od smrti jen škrábanec. To vás pak moment nepozornosti vůči malým stvůrám pořádně zamrzí.
Velká monstra by dala za celou kapitolu. Jejich design je naprosto úchvatný. I když jsme jejich podobu mohli vidět v minulosti několikrát, tak vám stále nepřestávají vyrážet dech. Podoba jednotlivců mnohdy vychází z nějakého živého, či bájného tvora, ale to neznamená, že by nešlo o originální práci. Naopak. Udivuje mě, jak si vývojáři dokázali při tvorbě těchto velkolepých „zvířat“ poradit s každým jejich detailem, vlastnostmi a také slabinami. Hledání slabin je pak klíčem k úspěšnému lovu. Jelikož přesně tato místa vám umožní „rychlou“ porážku takového monstra. Schválně dávám do uvozovek rychlou, jelikož takový rychlý souboj je zde brán na půl hodinu čistého času.
Soubojový systém je stejně jako způsob vyprávění, podobný souls hrám. Nicméně staminu zde spotřebováváte pouze během úskoků, běhu a šplhání. Jinak si vystačíte s dvěma typy základních útoků, jedním speciální, úhybem pomocí harpuny a blokováním. Pokud vám všechny tyto pohyby přijdou do krve, můžete na obrazovce vytvořit parádní podívanou. Souboj jako takový je založen na využívání správných příležitostí, o načasování, úderech na slabiny, také vhodných úskocích. Chyby se mnohdy trestají porážkou a neúspěchem. Chcete si to nějak shrnout? Ano, hra je jeden velký a neustálí boss fight . Bude vás to stále dokola bavit? Rozhodně.
Proč je vlastně lov tak zábavný? Jelikož musíte bojovat do posledního dechu. Monstra nad sebou nemají žádný health bar a tak vlastně nikdy nevíte, kdy jej porazíte. Jediným indikátorem toho, jestli je vaše kořist na pokraji sil je, že váš sok začne kulhat a u jeho ikonky na mapě se objeví modrá lebka. V tento moment víte, že se blíží konec boje, ale také je potřeba počítat s tím, že monstrum se více brání, útočí více nahodile a celkově bych řekl, že je v posledních chvilkách svého života nebezpečnější. To pak přidává na intenzitě celého boje. V jeden moment se totiž může stát, že se v poraženého tímto vliv změníte vy sami.
Ještě se pozastavím na oněmi ikonami. Jejich zpracování je v mnoha ohledech jedinečné. Tvůrci si vybrali vyobrazení za pomoci typických japonských kreseb, což má své nenahraditelné kouzlo. Do hry nám tak promlouvá i umění a to je třeba ocenit. Klidně bych si z těchto artových ikon dokázal představit i takovou uměleckou výstavu. Jednoznačně by šlo o skvělý zážitek. Když se ale vrátím ke hře, pak vězte, že vás občas potěší, když vidíte, že se k vám na mapě blíží jiné monstrum. To může značně ovlivnit váš souboj. Monstra se pustí do sebe a vy jste jako nebezpečí upozaděni. Pokud je jedno z monster dostatečně oslabeno, je možné jej na určitý čas osedlat a útočit s ním vůči druhému, což vám také v lovu může dosti pomoci. Jde o jeden z prvků, který je v rámci série naprostou novinkou. Velmi dobře, ale zapadá do její celkové koncepce.
Pro tvorbu Monster Hunter Rise si vývojáři vybrali poměrně nový RE Engine, který poháněl v posledních letech hry ze série Resident Evil, nebo třeba takové Devil May Cry V. Ze zcela pochopitelných důvodů hra nedosahuje vizuálních kvalit zmíněných her, ale to neznamená, že by vypadala druhořadě, či špatně. Naopak hra se má velmi k světu a rozhodně jde o nejlépe vypadající díl série, který se kdy objevil na přenosných zařízeních. Dozajista si v každém biomu najdete místa, kterými byste se mohli kochat. Všechny plusové body ale směřují k detailnosti jednotlivých monster, jenž je doslova maniakální.
Pokud jde o optimalizaci, tak ta byla zvládnuta na jedničku. Framerate je stabilní jak na handheld módu, tak v docku. Je možná výhodou, že já jsem se do hry dostal až po vydání s prvními updaty, které poslední neduhy poslaly do křemíkového nebe. Rozdíl v zobrazení mezi oběma režimy je pak pouze v rozlišení. Pro mě je velmi důležitým prvkem v handheld režimu spotřeba baterie. V plném zápřahu mi baterka vydržela kolem dvou hodin, což je poměrně úctyhodný čas. A i v tomto aspektu vývojáře chválím. Soundtrack pak jen vše dokonale podtrhuje a jest takovým sladkým bombónkem.
Je vlastně na Monster Hunter Rise něco špatně. Žádnou zásadní chybu zde nevidím. Jediný problém jsem měl s rozvržením ovládání. Osobně bych si jej představoval trochu jinak. Třeba takový sprint by měl být prostě na stisk páčky a nijak jinak. Také bych uvítal možnost stiskem druhé páčky zvolit zacílení na nepřítele. to je také něčím, co mi zde chybí. Jde prakticky jen o drobnosti na kvalitu hry jako takové nemající vliv.
ZÁVĚREM
Monster Hunter Rise dělá čest celé sérii. Jde bezesporu o nejlepší díl, který kdy vyšel na přenosných zařízeních. Ať už se na hru podíváte z jakéhokoliv úhlu, máte před sebou skvost, kterému v jeho ryzosti brání jen drobné škrábance. Pro veterány série jde o povinnost a pro nováčky může jít o příjemné překvapení.
Datum vydání: 26. března 2021
Distributor ČR: ConQuest Entertainment
5 thoughts on “Monster Hunter Rise – Recenze”