Monster Hunter Wilds – Recenze
25 února, 2025První díl dnes již nesmírně populární série Monster Hunter vyšel v roce 2004 na konzoli PlayStation 2. Od té doby se celá série může pyšnit mnoha dalšími díly a lovení monster si tak získalo srdce milionů hráčů po celém světě. Dnes tato série je tím hlavním klenotem, který společnost Capcom ve svém portfoliu má. Po průlomovém Monster Hunter World a jeho modernizujícím přístupu, který sérii otevřel novým hráčům, přichází Monster Hunter Wilds s ambicí posunout hranice ještě dál. S více než 100 miliony prodaných kopií v sérii je laťka nastavena vysoko, a očekávání jsou obrovská. Podařilo se Capcomu naplnit naděje a přinést zážitek, který uspokojí jak veterány, tak i nováčky? To si povíme v mé recenzi.
Jádrem Monster Hunter Wilds zůstává osvědčená a návyková smyčka: lov monster, získávání surovin, výroba lepšího vybavení a opakování celého procesu. Tato základní mechanika, která definuje sérii již od prvního dílu, je opět klíčem k úspěchu. Co však Wilds přináší nového, je výraznější důraz na příběh a jeho prezentaci. Hra působí mnohem filmovějším a velkolepějším dojmem, což je patrné od úvodních scén až po epické souboje s monstry. Příběh vás zavede do Forbidden Lands, neprobádaného regionu, kam se vydáváte hledat ztracenou expedici. Hned na začátku hry potkáte malého chlapce jménem Nata, který sám bez cizí pomoci přešel rozsáhlou poušť poté, co jeho vesnici napadl záhadný tvor. Nata sám netuší, co za jeho útokem stojí, neví ani jak dopadli jeho blízcí a díky tomu se před vámi otevře velké a napínavé dobrodružství, kdy se chlapce pokusíte dovést zpět a odhalit, co se v jeho vesnici a vlastně i celém světě děje.
I když se příběh může zdát jako typické japonské klišé, které jsme tady již viděli nespočetněkrát, slouží dle mého názoru dobře pro potřeby celé hry. Nemá smysl si namlouvat něco, co hra nepřinese. Monster Hunter nikdy nebyl o nějakém zásadním poselství, ale oproti Monster Hunter World je rozhodně vidět obrovský posun v tom, jak vývojáři celý příběh prezentují. Samotná kampaň obsahuje zajímavé postavy, dobře napsané dialogy a skvěle zrežírované filmečky, které vás vtáhnou do děje. Projít celým příběhem by vám mělo zabrat nějakých 20 hodin. To se může zdát docela málo a přiznám se, že i já jsem na to trochu nadával, ale jak se ukázalo, už mi moc neslouží paměť. Ani předchozí díl nebyl nijak dlouhý, dokonce si myslím, že k titulkům jste se propracovali ještě rychleji, ale každý znalec série vám řekne, že dohráním příběhu hra teprve začíná. Já s tím tak trochu nesouhlasím, podle mě hra končí v momentě, kdy dovypráví svůj příběh a je důležité to zmínit, aby někdo, kdo hru nezná a pořídil jí hlavně s vidinou zajímavého příběhu, nebyl potom překvapen.
Je ale nutno přiznat, že ty největší zážitky si odnesete hlavně z hraní endgame části, ke které se ještě dostanu. Ale ještě jednu věc musím zmínit. Překvapilo mě, jak je hra jednoduchá. Nepovažuji se za nijak výjimečně nadaného hráče, moje reflexy již také nejsou stejné jako za mlada, ale přesto mě poněkud překvapilo, že jsem celý příběh dohrál bez větších problému, bez jediného fatálního zaváhání a vystačil jsem si prakticky jen s léčivými lektvary. Vývojáři se evidentně snaží oslovit co největší publikum a nastavená úroveň obtížnosti společně s novými herními mechanikami tomu jde evidentně na ruku. Berte to proto jako další varování, pokud od hry čekáte ultimátní výzvu, dočkáte se jí pravděpodobně až po mnoha desítkách hodin hraní.
Monster Hunter Wilds se odehrává v polo otevřeném světě, který je rozdělen do několika odlišných lokací s unikátními biomy a monstry. Začátek hry nás zavede do pouštního prostředí Windward Plains, ale brzy se podíváte i do džungle Scarlet Forest nebo Iceshard Cliffs. Problém trochu je v tom, že zde prakticky není co prozkoumávat. Za prvé, hra vás v rámci příběhu provede defacto celou hrou. V jednotlivých lokacích tak není mnoho míst, která byste nenavštívili. Navíc hned od začátku vidíte celou mapu odkrytou, nemusíte nijak objevovat dosud nenavštívená místa. Když už jsme u té mapy, ta je nově komplet ve 3D, dá se s ní otáčet a přibližovat. V každé lokaci pak máte svůj centrální kemp a různě jinde si pak můžete stavět dočasné kempy, které pak slouží jako předsunuté základny a místa, kam se dá rychle cestovat. K rychlému cestování pak slouží i váš nový nejlepší přítel, dvounohý wyvern Seikret.
Ten slouží k mnoha účelům. Tím hlavním je samozřejmě to, že bude fungovat jako vás dopravní prostředek s plným autopilotem. Moc nechápu, proč se vývojáři v rámci zjednodušení hry rozhodli ulehčit jí v podstatě na všech herních mechanikách. Ve hře zkrátka stačí označit v podstatě cokoliv a Seikret vás tam automaticky doveze, vy se budete jen kochat krajinkou. Jde to dokonce tak daleko, že na mapě můžete označit i jakýkoliv předmět a opět se nemusíte o nic starat, jen po příjezdu na místo předmět seberete. Hlavně v pozdějších fázích hry, kdy se dostanete i k celkem pochopitelnému grindu materiálu je tohle až do očí bijící. Často jsem si ve hře připadal jak bohatý zákazník na safari. O monstrech víte dávno předem, vidíte je totiž na mapě. Odpadá i nutnost stopování, ta ve hře chybí úplně. Vy si zkrátka jen označíte monstrum, zmáčknete tlačítko pro přivolání Seikreta, ten vás doveze na místo kde monstrum zabijete a následuje teleport do kempu a pak si celé toto kolečko dáte znovu. Sice to skvěle slouží k urychlení pro někoho nudných činností, ale trochu se z toho vytrácí pocit, že vy jste lovec, který si svou kořist musí umět i najít. Abych ale Seikreta jen nekritizoval, slouží samozřejmě i jako pojízdný inventář a hlavně na něm můžete vozit druhou zbraň. To je v sérii další novinka a oceňuji, že tvůrci hry takto dávají hráčům větší svobodu a možnost vyzkoušet si v rámci jednoho souboje více způsobů a možností, jak monstrum skolit.
Svět hry, jednotlivé lokace a různé jejich varianty jsou skvěle vytvořeny. Vývojáři naštěstí již hru nevydávají na minulou generaci a vyšší výkon jim tak dovolil zobrazit daleko větší míru detailů, než tomu dříve v sérii bylo zvykem. Nečekejte tu nejkrásnější hru na světě, ale každý biom hry je plný života, budete potkávat stáda dinosaurům podobným tvorům, sledovat můžete i různý hmyz a jiné menší tvory. Chybět nemohou ani různé rozmary přírody a když v poušti na vrcholku duny, za zvuku bouře a s blesky bijícími všude kolem vás uvidíte dvě siluety obrovských monster, které se navzájem chtějí zabít, věřím, že budete nadšeni. A když už jsme u těch monster…
Asi nikoho příliš nepřekvapí, že právě monstra jsou tím největším tahounem celé hry. Autoři určitě stáli před rozhodnutím, zda do hry přivést staré dobré známe z předchozích dílů, ale naštěstí se rozhodli zcela jinak. Během svého putování po Forbidden Lands tak potkáte desítky zcela nových příšer a rovnou prozradím, že jedna je lepší jak druhá. Hned to první monstrum, které potkáte se stalo jedním z mých nejoblíbenějších. Jde o obrovskou žábu Chatacabru. Jedná se sice o menší potvoru, ale možná díky tomu jsem naplno ocenil, s jak velkou péčí k monstrům vývojáři přistoupili. Každé z nich již na dálku poznáte, každé má zcela unikátní pohyby a souboj s každým z nich je i po několikátém opakování stále velkým zážitkem. Pokud jste hráli Monster Hunter World, určitě mi dáte za pravdu, že chování monster bylo jedním z nejlepších aspektů hry. U Monster Hunter Wilds šli autoři myslím ještě o kus dál.
Monstra během soubojů prochází mnoha změnami. Po majestátním nástupu a potom, co okusí údery vašich zbraní se na nich začnou objevovat první zranění, monstra se dostávají do stavu zuřivosti, na řadu přichází jiné útoky a postupně si všimnete, jak se z dříve silného jedince stává unavený a mnohdy třeba i kulhající tvor. Souboje jako takové jsou i dost časově náročné, není výjimkou, že zaberou klidně i deset minut. Monstrum prochází několika fázemi až do té poslední, kdy se s vypětím posledních sil snaží uprchnout na místo, kde běžně odpočívá. To pak často bývá i místem jeho skonu, ale můžete si vybrat, zda zvíře dorazíte, nebo ho chytnete do pasti. Během soubojů je důležité si všímat, zda monstrum neutrpělo nějaké větší zranění. To poznáte díky nové mechanice, jmenuje se Focus Mode. Díky ní můžete nově relativně přesně zaměřovat své útoky na přesná místa a pokud se vám takto podaří trefit čerstvě otevřenou ránu, může se stát, že zvíře na chvíli ztratí kontrolu, padne k zemi a umožní vám tak naložit mu co to jen jde.
Nechybí samozřejmě ani Turf Wars, kdy se do sebe pustí dvě monstra najednou, což se s oblibou stává zrovna ve chvíli, kdy s jedním z monstrem bojujete. Jde to ale samozřejmě využít ve váš prospěch. Stojí určitě za to zmínit i některá další monstra, která na vás čekají. Zatím jsem jich skolil okolo 30 a věřím, že jsem jich pár ještě ani nepotkal. Hodně jsem si oblíbil Quematrice, které říkám „slepice“, skvělý je i Arjakan, který mi trochu připomíná Godzillu, potkáte nespočet drakům podobných tvorů, ať už jde o Gypcerose, Rey Dau, vrací se samozřejmě i Rathalos. Fantastická je pouští Balahara, pavoukovité zastupují Lala Barina a Nerscylla. Autoři si myslím i díky tomu, jak pojali příběhové pozadí pro endgame docela dobře připravili půdu na to, aby se do hry mohla později podívat i další monstra a stále si hra zachovala určitou logiku. Už teď se těším, co si na nás autoři připravili.
Rubat do monster holýma rukama je samozřejmě nesmysl a tak si můžete vybrat hned ze 14 druhů zbraní. Vyloženě nová zbraň ve hře není, což je myslím trochu škoda. Autoři to ale vynahradili tím, že snad každá zbraň má nějakou tu novinku v tom, co se s ní dá dělat. Já hrál kupříkladu drtivou většinu času s Long Swordem. Ten má nyní k dispozici nový Spirit Gauge, který se dá nabít na ještě silnější variantu. Great Sword má zas nová komba, Dual Blades zas Demon Dodge, který se aktivuje pokud se vám povede perfektně uskočit úderu. K dispozici máte i několik střelných zbraní, které si mě ale moc nezískaly, kromě luku, který mě naopak bavil hodně. Na každé monstrum se samozřejmě hodí jiná zbraň, u některých oceníte co největší poškození, vykoupené pomalostí, u jiných potvor naopak využijete něco rychlejšího. Zbraně jsou ale dobře vyvážené a myslím, že pokud si najdete tu, která vám sedne nejvíce, můžete jí s klidem používat po celou dobu hraní.
Samozřejmostí je i vylepšování a vyrábění nových kousků vašeho arzenálu. K tomu je potřeba sbírat z monster materiál a logicky se tak nevyhnete grindu, který ale není nijak otravný. Materiál je potřebný i k výrobě brnění. Jakmile zabijete nové monstrum, otevře se vám možnost vyrobit si zbroj, která jím je inspirovaná a to vždy ve variantě pro obě pohlaví. Často jde o nádherné kousky, ale víc vás samozřejmě budou zajímat jejich statistiky. Pokud byste ale i tak dali přednost vzhledu před kvalitou, lze si navolit, že na oko budete vypadat vždy jak v brnění od Rathalose nehledě na to, co skutečně budete mít na sobě. Poslední součástí vaší výbavy pak budou desítky předmětů, které buď seberete někde po cestě, nebo si je vyrobíte. Nezapomeňte se před bojem i posilnit. Sice už vám jídlo nebude vařit kočičí kuchař, jídlo si musíte připravit sami, ale zas to můžete dělat prakticky kdekoliv díky malému přenosnému grilu. A když jme u těch koček, Palico je zpět, nebojte se. Tento kočičí parťák s vámi bude na každém kroku a v boji vám mnohdy dokáže pomoct. K vaší výbavě pak bude patřit i nepostradatelná kotvička, díky které si můžete přitáhnout cokoliv co uvidíte, případně se dá využít i k tomu, abyste na monstrum v boji shodili třeba kus skály.
Po dohrání základní příběhové linky se před vámi otevře poměrně robustní endgame. Ten je ostatně kořením každého dílu série. Má svůj vlastní, i když o dost slabší příběh, ale ten otevírá nové možnosti a hlavně dává tvůrcům volnou ruku do budoucna. Plnit tak můžete plno vedlejších úkolů, ale co si budeme povídat, tady už to bude zkrátka hlavně o grindu materiálu. Nově se vám totiž otevře tzv. High Rank, který umožní jednak zabíjet daleko silnější monstra, ale hlavně i zcela novou úroveň brnění. Novinkou jsou pak Artian zbraně, u kterých si můžete vyrábět specifické kousky a navíc máte možnost sami ovlivnit jejich vlastnosti podle zvoleného materiálu, který k výrobě použijete. Vrací se i Tempered a Frenzy monstra, která jsou silnější a mají unikátní útoky. Endgame je zkrátka tou hlavní částí hry a možná právě tady oceníte možnost spolupráce s ostatními hráči. Kooperace sice není nutností, ale jde o nejzábavnější možnost, jak hru hrát. Hra podporuje cross-play mezi všemi platformami. V rámci recenzování to samozřejmě s vyhledáváním ostatních hráčů bylo trochu složitější, ale vše fungovalo bez problému. Uvidíme, jak to bude krátce po vydání hry. Novinkou je, že hru můžete hrát i v offline režimu a přesto si na pomoc pomocí SOS signálu zavolat pomocníky. Spokojit se ale budete muset s lovci, o které se stará umělá inteligence. Musím ale uznat, že je poměrně chytrá a lovci byli v boji k užitku. Dokázali na monstra utočit z několika směrů, sem tam jim skočili na záda a hlavně se mi nijak nepletli do cesty. Jde určitě o dobrou novinku, kterou plno hráčů ocení.
Monster Hunter Wilds běží stejně jako plno her od Capcomu na RE Enginu. Vývojáři z něho dostali asi maximum, svět vypadá nádherně, má výborné nasvícení, kvalitní textury i modely postav. Největší péče byla samozřejmě věnována monstrům a o jejich kvalitách jsem toho již napsal dost. Skvěle vypadají i efekty počasí, ať už jde o písečné bouřen nebo průtrže mračen. Na konzoli Xbox Series X, kde jsem hru testoval, je na výběr mezi třemi režimy zobrazení. Resolution (30 fps), Framerate (60 fps) a Balanced (40 fps) určený pro televizory s podporou 120Hz. Abych pravdu řekl, spokojený jsem nakonec nebyl ani s jedním z nich. V 30fps dle mého názoru hru hrát nejde. Souboje jsou dost rychlé a je potřeba mít hru plynulou. Hned od začátku jsem tedy zvolil režim Framerate, který se zdál být tou nejlepší volbou až do chvíle, kdy jsem dorazil do pralesa. Tam jsem si okamžitě všiml absolutně otřesné vizuální kvality. Hra totiž používá hodně agresivní upscaling, který obraz absolutně ničí. Všude něco bliká, vše působí neostře a po chvíli mě z toho, co jsem viděl na TV boleli oči. Nakonec jsem tedy zvolil režim Balanced, který sice není tolik plynulý, ale obraz má daleko kvalitnější. Navíc, pokud máte TV s podporou 120Hz, můžete si v menu odemknout framerate a hra tak bude ještě o něco plynulejší. Je to ale škoda, co se technické stránky týče, je to o kompromisech. Hra má moc pěkný hudební podkres plný silných melodií, které skvěle doplňují souboje a rovněž i kvalitní ozvučení, potěšil mě i dabing všech hlavních postav.
ZÁVĚREM
Jsem na konci. Asi jste z textu pochopili, že jsem si Monster Hunter Wilds skvěle užil a nechal v něm v rámci testování bezmála 50 hodin a vím, že mě ještě několik dalších stovek hodin pravděpodobně čeká. Pro fanoušky je myslím hra absolutní povinností a pokud se mezi ně zatím nepočítáte, je možná čas to přehodnotit. I vám přinese Monster Hunter Wilds skvělou akční hru s dobrým příběhem a epickými souboji s úžasnými monstry. Mě osobně trochu mrzí někdy až příliš zjednodušené mechaniky a ne úplně přesvědčivá technická stránka, ale to nejsou nijak zásadní nedostatky. Lovu zdar!
8/10
Datum vydání: 28. února 2025 – Potřebné místo: 75GB
Distributor ČR: CENEGA Czech – Česká lokalizace: NE
