Syberia: Remastered – Recenze

Série Syberia mě provázela posledních téměř dvacet pět let. Bohužel ne tak, jak bych si přál. Na Vánoce roku 2002 mi matka po ročním nepřetržitém přemlouvání koupila v nově otevřeném Electro Worldu na Zličíně za zaváděcí cenu 6 999 korun mou vysněnou konzoli PlayStation 2. Jenže nebyly peníze na hry. Mohl jsem mít tři ročně, takže výběr padl na Silent Hill 2, GTA Vice City a další. Syberii jsem měl vždycky vyhlédnutou, ale pokaždé mi utekla o těsný kousek. Na PC mě časem také minula, protože tehdy v roce 2005 vyšla pecka F.E.A.R. Přitom právě Syberia je jeden z mých srdcových žánrů. Dodnes si pamatuji, jak naše parta v deseti letech smažila Posla Bohů u Petra M. (to je ten diplomat na MZV ČR, o kterém byla v mých textech již řeč). On měl jak konzoli SEGA, tak i počítač. Mohlo se tak libovolně přecházet od Želv Ninja až ke klikajícím adventurám ve stylu Broken Sword. Právě Posel Bohů mě naprosto fascinoval, ale v deseti letech, kdy mě začal pomalu zajímat Tekken 3 mi můj mozek nesloužil tak dobře, abych si tu hru adekvátně mohl užít. U série Tomb Raider o následující rok jsem ztratil hodně svých nervů, neustále se radil s kamarády, jak postupovat dál a volal se žádostí o pomoc na HotLine linku redakce OPSM1. Na Syberii jsem však nikdy nezanevřel, stále si ji nechával ve své hlavě jako titul, který si jednou rozhodně zahraji i náramně užiji. Bez shonu, stresu či nutnosti postupovat rychle, abych byl v pondělí ráno v postupu dále než moji spolužáci (tehdy jsme soutěžili, kdo dřív během Vánoc 2002 dokáže dokončit GTA: Vice City).

Syberia je tak pro mě velká porce nostalgie. Nyní, v roce 2025, nastal onen čas. Kluci v redakci jsou zcela pracovně vytíženi, s mým bohémským stylem života týpka, co i ve svých čtyřiceti pěti letech bydlí u své mámy (to se mě naštěstí netýká) a má tak hodně času neustále hrát, padla volba právě na mě. Naštěstí! Konečně, po více než dvaceti letech, tak mám možnosti si důkladně vyzkoušet sérii, na níž jsem se díval do zamčené vitríny (v Presto u Café Imperial v Praze) se zavíraly kvůli častým krádežím, doufal, že jednoho dne si ji budu moci odnést domů. Na tyto Vánoce se tak i stalo. Předvánoční hektické období zastihlo i mě v neplánované, nutné rekonstrukci části bytu (nějaký chytrák položil před deseti lety špatně podlahu a začali jsme se do ní pomalu v některých částech propadat…). Do malé garsonky se tak navalili tři uřvaní dělníci a mě nezbylo než hrát od jedenácti večer do tří do rána, abych měl alespoň chvíli klid. Bojové podmínky mě neodradily, k Syberii jsem přistupoval jako k diamantu, na nějž se nesmí spěchat a určitě ji nepojmout jako speedrun. Zde byla nutnost absolutně nespěchat, užívat si atmosféru, netlačit na pilu. Právě ona pomalost titulu je její velkou devízou. Když chce někdo rychlost, ať si zkusí nové formule. Určitě ne atmosférickou adventuru.  

Jak to tedy je?

Ujímáte se postavy Katy Walker, právničky z New Yorku, která přijíždí do fiktivní francouzské vesničky Valadilène, aby úspěšně dokončila kontrakt na odkoupení továrny na automaty. Jedná se o lepší verzi klasických robotů, obyvatelé jsou vysoce hákliví na špatné označení jejich místní chlouby. Zakázku měla původně uzavřít s Annou Voralberg, ale ta, než Kate stihla dojet, zemřela. Bez žádného dědice továrny na automaty není moc možností uzavřít její odkoupení velkou hračkářskou firmou. Nebo tu nějaký další dědic je? Pokud ano, kde je a hlavně – kdo to je? To je ve zkratce celá zápletka Syberie – Remastered. Více prozrazovat nechci, ať si nezkazíte tyto Vánoce (menší spoiler alert – tu hru si rozhodně přejte pod stromeček!) Mně příběh sedl, je klidný, s pomalým i postupně gradujícím tempem. Kromě hlavního děje tu máte i menší zápletky s vedlejšími postavami, jež postupně také rozplétáte. Jedná se např. o mentálně opožděného chlapce Moma či o tajnou palírnu na prestižní univerzitě. Svět tam celkem žije, i když samotných postav tam nejsou desítky, nýbrž jednotky. Mně to nevadilo, protože se herní design nezaměřuje na vedlejší charaktery a neodvádí tak hráče od primárního příběhu. Zažil jsem tituly, kde sekundární mise tvořily větší část z celkového příběhu než ty hlavní. To je špatně. U Syberia Remastered se detektivní atmosféra dávkuje postupně, neodvádí od toho podstatného, což je hledání potencionálního dědice, který by podepsal prodej továrny na automaty.

Staré, dobré retro

Tím, že je Syberia „pouhý remaster“, se celková hratelnost absolutně nezměnila. Jedná se tedy o onu původní jedničku z dob PlayStation 2. Když to řeknu pejorativně, pamětníci si porochňají. Právě tento typ podžánru adventur z trhu zcela zmizel. Dá se najít, ale musí se složitě hledat (ano, Broken Sword vychází stále, ale kolik podobných v dnešní době znáte). Nostalgici si rovnou vzpomenou na éru Poslů Bohů či jemu podobných. Noví hráči se zase seznámí s tím, jak se videohry hrály před dvaceti pěti lety. U trilogie Dragon Quest remake to fungovalo na jedničku. Já měl to štěstí recenzovat všechny tři díly. Syberia remastered je vlastně krok směrem, kde se nic pokazit nemůže. Atmosféra je založena na pomalém, detektivním postupu, kdy chodíte po jedné ze čtyř větších lokací, hledáte klíčové předměty, které někde musíte použít, abyste se dostali zase o kousek dál či mluvíte s postavami, u nichž je vysloveně nutnost od nich získávat skrz konverzace stěžejní informace. Postupně se tak dozvíte, co znamená název Syberia a menší poznámka pod čarou – Sibiř to není. Pokud jste nikdy nehráli pecky jako Broken Sword nebo Posla Bohů, jedná se o hratelnost založenou na pátrání, průzkumu terénu bez jediného výstřelu. Žádné Call of Duty! Zde musíte používat svou šedou kůru mozkovou (pro mladší generaci se jedná o hlášku ze seriálu Hercule Poirot). Bez logického uvažování se moc daleko nedostanete. Výhoda Syberie je však taková, že hádanky nejsou nijak těžké nebo náročné. Zasekl jsem se asi dvakrát, jeden puzzle byl dost nelogický (uvolnění části vodního průtoku, aby mohla projet loď), nápověda se sdělila jen jednou a znovu ji herní design již nezopakoval. Pokud bych si to nezapamatoval, musel bych si kód najít na netu.

Pamětníci, posedlí hádankami, si Syberii – Remastered naprosto užijí, noví hráči budou mile překvapeni. Možná i poprvé za svůj život nebudou řešit nastalou situaci brokovnicí, nýbrž svým logickým uvažováním. Obecně jsou jednotlivé puzzle lepší jak třeba v Broken Swordu 2. Nejsou v žádném případě nervy drásajícím, nelidským peklem, ale jsou postaveny na nutném, detailním zkoumání jednotlivých lokací. Pokud jste zvyklí tituly dokončovat co nejrychleji, zde by to bylo naprosto na škodu. Právě pomalý postup je alfou i omegou celé Syberie. Každá lokace z celkových čtyř je unikátní, nápaditá. Neprocházíte tedy stejným, repetitivním prostředím jenom proto, aby si vývojáři ulehčili svou práci. Vše je unikátní. Vždycky jsem se ke konci každé lokace těšil na další. Zajímalo mě, jak bude vypadat, jaký obsah bude mít i co tam bude nutno udělat, abych mohl postoupit zase o kousek dál. Když byste nevěděli, co máte dělat, kudy jít, vždycky si musíte projít celé prostředí, zkoušet, na co jde kliknout, aktivovat či zprovoznit. Zbrklé jednání je zde více ke škodě než k užitku. I na dnešní dobu dokáže původní první Syberia konkurovat moderním hrám, které se vyvíjejí čtyři roky a šedesát hodin děláte to stejné, neustále dokola. To u ní nenastane. Nestalo se mi, že bych si řekl: „Ach jo, zase si musím zahrát tu Syberiu, která je neustále o tom stejném, abych konečně napsal recenzi.“ Nic takového. Původní vývojáři i současný tým, co remaster udělal, odvedli velký kus práce, využili maximálně svou kreativitu i logické myšlení. Je to opravdu titul ze staré školy, kdy se vyvíjelo srdcem a ne marketingovým oddělením, který videohry ani nehraje, ale má magistra (v ČR inženýra) ve financích či byznyse.

Moderní kabát, původní styl

Audiovizuální zpracování je zpracováním zcela původním, kdy chodíte s postavou ve statickém prostředí, kamera je v různých rozích a přepíná se. Změnou je (já původní verzi nehrál, jen odhaduji), že nyní s Kate kamera postupně kráčí, prostředí je živé – stromy se hýbou, voda teče a vše dýchá životem. Je to vlastně na půl cesty – Syberia – Remastered obsahuje jak původní nádech, který je zcela ikonický, tak i moderní přepracování, jež ale nezasahuje do designu nijak zásadně. Vývojáři naprosto správně zvolili metodu 50:50. Část se zachovala z originální jedničky, zbytek se udělal do podoby současné doby. Stejnou cestou šel i tým (spíše týmy), které stojí za remake trilogií Dragon Quest – určitá část grafického zpracování je původní, zbytek tvořený pro moderní hráče. A povedlo se. Když totiž pracujete s retro materiálem, nesmíte mu sahat na duši, ta musí zůstat nedotčena. Původní srdce s novým tělem. To je sázka na jistotu. Audiovizuál je téměř v perfektním stavu. Má hlavní i zároveň jediná výtka spočívá v občasném klesajícím počtu fps v režimu výkonu. V některých lokacích na chvíli spadnou snímky i na PS5 PRO, což by se dít absolutně nemělo. Když odmyslím toto, jedná se o dechberoucí záležitost, která dokáže nabídnout naprosto živý svět, ze kterého se vám nechce moc odcházet. Samotný design lokací musel tvořit enormní talent, protože vše drží pohromadě, má nádech jak futuristické éry, tak ale i té z devatenáctého století. Tento mix funguje na jedničku. Ve sluchátkách JBL však zvuk sem tam přeskočí, ale nijak mě to během hraní nerušilo ani moc nevadilo. Nevím, jestli je to výběrem designu či jen záležitostí, jež se dá vyřešit několika opravnými patchy. Padající snímky se však takto dají rozhodně napravit.

---

ZÁVĚREM

Syberia – Remastered je pro mě trefa do černého. Jedná se o pomalou, temnou detektivní atmosféru plnou hádanek, puzzlů či průzkumu prostředí. Hledáte klíčové předměty a následně je musíte použít na předem daných místech, abyste se mohli dostat v příběhu dál. Audiovizuálně se jedná o vysoce kvalitně odvedenou práci, kterou kazí jen občasné padání snímků v režimu výkonu i na konzoli PS5 PRO, což je za mě dost tristní. Ve svém finálním hodnocení tedy strhávám právě za problémy s fps jeden bod z celkového hodnocení. Pokud jste rodič, sourozenec či partner a nevíte, jak na Vánoce obdarovat svého člena rodiny, Syberia – remastered je zcela vhodný dárek. Za mě je to kandidát na hru roku (spolu s Dragon Quest 1-2 remake, Cronosem či s pirátskou Yakuzou ze začátku roku 2025). Za mě se jedná o kvalitní umělecké dílo s precizně přepracovaným remasterem. Je pro všechny věkové kategorie i pohlaví. Sedne opravdu každému, kdo rád zahřívá svou šedou kůru mozkovou či jen miluje adventury a nádherné prostředí.

9/10

Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 6. listopadu 2025 / Potřebné místo: 20GB / Distributor ČR: Hype.cz / Česká lokalizace: Ano – titulky