V naší recenzní sérii se nyní dostáváme těsně před samotný konec, který již mám doma, ale ještě jsem si ho nestačil přečíst. Mám pravidlo – co přečtu, to rovnou sepíšu, aby se mi to pak nemotalo dohromady. Od sepisování každého dílu bych si tak nejraději vzal týden pauzu, protože toto tempo: ob den – jeden text, je již celkem náročné. Hlavně se mi v hlavě neustále honí otázky jako: kdo to tedy byl, udělal to opravdu kvůli „oficiálnímu“ důvodu a tím je pomsta. Jenže, co když o to vůbec nešlo. Zadní strana pátého dílu dokonce naznačuje, že ani sám vrah neví všechny indicie celé situace. Tím pádem, je to opravdu tak, jak do nás autoři po celou dobu pumpují nebo je to všechno jinak? Zatímco třetí díl byl pro změnu více pátrací, kdy na pevnině amatérská dvojice pátrala po jakýchkoliv stopách, které by odhalily do dnešní doby nevysvětlené úmrtí tří lidí a jedné sebevraždě, čtyřka se tak odvrací od detektivního pojetí na způsob Hercule Poirot nebo Vraždy v Midsomeru, nevrací se ani do konceptu dvojky ala The Thing, mně to spíš přijde jako moment před finálem v Tajemství loňského léta, kdy sice stále panuje vzájemné podezřívání ohledně toho, kdo ze zbývajících přeživších (bacha, můžou být spoilery, byť se budu snažit psát co nejvíce obecně!) může být potencionální masový zabiják. Sice na ostrově panuje vzájemné obviňování, přesto si naši „hrdinové“ musí logickou, analytickou cestou shromáždit všechny dostupné důkazy, aby si stanovili, kdo z nich to je, proč to vlastně dělá.
Při tomto přezkumu všeho dostupného najdou další mrtvolu, nechápou však, co tam dělá. Proč tam v té době ještě stále naživu člen detektivního univerzitního klubu byl, nepřišel náhodou na něco. Nakonec vše postupně začne do sebe zapadat, ale stále se kompletních odpovědí nedočkáme. Pátý díl tak bude zcela zásadní. Tvůrci tento koncept vyprávění uchopili opět originálním stylem, takže se nemusíte bát nastavované kaše, ždímající jen další peníze ze svých věrných čtenářů. Jak se již zmínilo, připomíná mi to nejblíže část filmu, jež je tak dvacet minut před závěrečnými titulky slasher hororů jako Tajemství loňského léta. V áčkovém provedení. Žádné béčko zde nečekejte. Dialogy jsou na úrovni, výrazy v obličejích naprosto odpovídající skutečným situacím. Vzájemné osočování mezi sebou navzájem či společné pátrání po celém okolí ostrova je provedeno ve vysoké kvalitě. Sto šedesát stran tak prolétnete na jeden zátah během několika hodin. Čtenář se tak dostává skoro do samotného finále, na knížce je to už znát. Počet úmrtí rapidně roste.
Kyanid nebo ricin?
Mrtvolami ostrov bude brzy pořádně naplněný, ale masový zabiják zůstává stále neodhalen. Kdo to byl, jak to všechno dokázal celé provést či kdo bude další – to jsou otázky, jež se budou v tomto čtvrtém díle neustále řešit. Ano, vzájemná paranoia jako z dvojky zůstává, jen na ní není dáván až takový zřetel. Kdybych to měl co nejpřesněji určit, jedná se o kombinaci detektivního analyzování jako v obou filmech Sherlock Holmes s Iron Manem v hlavní roli a The Thing. Nedůvěra přetrvává, avšak není to primární téma. Zároveň zde také není ten nejvyšší důraz na styl ala Agatha Christie. Ideálně se to dá shrnout do jedné věty jako: od každého něco, jeden styl nepřevažuje ten druhý. Oproti trojce už není důraz na amatérské detektivy z pevninského Japonska, kteří vyšetřují dříve neobjasněné úmrtí čtyř osob právě na onom ostrově, kde jsou nyní vyvražďováni naši „hrdinové“. Asi vás napadá, proč prostě neutečou. Není kam – jedná se o malý, opuštěný ostrov, kolem kterého žádný rybář nepluje. Navíc jejich odvoz má připlout až na několik dní. Musí tam zůstat, čekat, kdo přijde na řadu jako další. Nechci prozrazovat, kolik členů naší party již zemřelo, protože byste si pak zkazili zážitek, ale já jednotlivé vraždy nečekal. Navíc tím způsobem, kterým se jim to stalo. Jestli čekáte, že jim někdo sekyrou rozsekne hlavu a k tomu všemu bude onen masový vrah vidět na míle daleko a oběť bude utíkat – absolutně ne! Tady to přijde v moment, kdy se to nečeká, většinou nepřímým provedením. Uvidíte pak sami, až si budete tuto celou sérii pročítat.
Nejedná se o žádnou romantickou mangu na zkrácení volného času. Tohle je krvavá, brutální detektivní krimi. Nevyřešené dřívější úmrtí, skryté tajemství našich hrdinů i oddělená, samostatná dějová linka na pevnině, kde další dvojice pátrá po všech indiciích, aby přišli na to, co se na tom prokletém ostrově stalo před půl rokem. Autoři komiksu mají skvěle sepsaný scénář, dialogy i logickou návaznost. Nejedná se provedením o levné béčko jako film Tajemství loňského léta, tvůrci se však tímto konceptem extrémně inspirovali. Svoji knihu sepsali do kvalitní prózy, kdy veškeré rozhovory dávají smysl. Čtvrtý díl tak téměř dokončuje všechny rozehrané hry až do před finále. Perfektně vás tak, naši čtenáři, připraví na samotný závěr, kde se vše rozuzlí i vysvětlí. Stále nevíme vše, byť se hodně věcí již naznačuje. Většinou však platí, že pokud si myslíte, jak to je, často se můžete plést. Zjistíte to bohužel až po poslední stránce. Pokud i poslední pátý díl dopadne stejně kvalitně jako jeho předchůdci, bude se jednat o vysoce kvalitní mangu, již musíte mít prostě doma. Scenáristika má zde vysoké standardy.
Stylizace
Z mých předchozích recenzí již moc dobře víte, co asi zde napíšu. Ono se toho ani moc změnit nemůže. Těžko by autoři měnili svou vizualizaci těsně před koncem celé série. Vše tedy zůstává přesně tak, jako v předešlých dílech. Co vás tedy bude čekat? Čtení po vzoru klasické japonské mangy od konce, zprava doleva. Já si na to už zvyknul, a to jsem tento druh komiksu do předminulého týdne vůbec nečetl. Černobílé provedení mi nevadí, opravdu mi přijde, že lesy jsou nafoceny a do této fotky následně vloženy kreslené postavy. Zbytek objektů i postav autoři ručně namalovali. Charaktery včetně svých výrazů vypadají excelentně. Z jednotlivých mimik byste i bez jednotlivých textových bublin poznali, jak se zrovna cítí po psychické stránce. Přední a zadní strana obálky je plně barevná. Má i skvělý design, který je už na první pohled velmi chytlavý. Grafickému zpracování se vlastně nedá moc co vytknout. Je otázka, zdali by to bylo v plně barevné stylizaci o něco lepší než když je to v onom klasickém černobílém provedení japonské mangy. Zde mi to vlastně ani nevadilo tak jako u Spider-mana: Falešného hrdiny. Čtenáře jakákoliv stránka dokáže plně vtáhnout do děje jako by tam byl on sám. Při každém otočením papíru jsem se vždy v naprostém sebezapření snažil nepodívat úplně dolů doleva, kde většinou vidíte nějaké to vyzrazení z děje. To značí jen jedno – jedná se o skvěle odvyprávěný příběh.
ZÁVĚREM
Vraždy v Dekagonu 4 pokračují v tom, co začala jednička – po půl roce od záhadných úmrtí na ostrově Cuno se parta amatérských univerzitních detektivů pouští do svého vlastního terénního výzkumu přesně tam, kde k těmto podivným vraždám došlo. Náhle jeden po druhém začnou umírat. Čtvrtý díl se tak odvrací od klasické Agathy Christie či od schizofrenního The Thing a jde cestou předzávěrečné části filmu Tajemství loňského léta. Avšak v profesionálním, áčkovém provedení. Ať scénář, dialogy nebo stylizace jsou v naprosto kvalitní podobě. Brzy se všichni dozvíme, kdo byl vrah i proč to všechno udělal. Do té doby je tento díl pojícím mostem mezi předchozími částmi a závěrečnou pětkou. Funguje velmi dobře, avšak je pro mě dvojka ještě o bod lepší. I tak je to „must have, must read“ záležitost. Za dvě stě korun vlastně i naprostá povinnost. Zvlášť pro fanoušky detektivek či slasher hororů.
8/10
Zařazení: Animefest / Nakladatelství ČR: CREW / Datum vydání: Únor 2026
