Pokud čtete tyto řádky, vězte dvě věci: 1. jsem opět finančně na dně a nemám peníze, abych si koupil Crimson Desert. Vzhledem k tomu, že mi nyní jde na vlastní náklady brožovaná verze třetího dílu Já, sráč, šly úspory na knihu (asi bych si zde neměl moc dělat reklamu, ale kdo by měl o mé dílko zájem, ozvěte se, budu rád) 2. miluji klikací adventury a měl jsem to velké štěstí narazit na vývojářské studio FIVE-BN. Ti stejní, jež dělali mimo jiné i Artifact Seekers. Já si konečně udělal alespoň základní rešerši, jedná se o ukrajinské menší vývojářské studio, které má za sebou zkušenosti datované už dvanáct let. V roce 2014 totiž vyšel první díl právě Ztracené země. Asi se ptáte, proč o tom píšu až teď? Inu, tehdy se tato série vydávala výhradně na PC, port na PlayStation 5 začal postupně přicházet až od srpna 2025!
Já na počítači absolutně nehraji, výjimku tvořil snad jen Half-Life 2, ale poté, co vyšel v rámci The Orange Box, se PC nechal jen na psaní recenzí či diplomových nebo seminárních prací. Po dokončení recenze na Artifact Seekers mě napadlo, jestli na PS Store není náhodou nějaký další podobný kousek. Moji drazí čtenáři – byl. Ne jeden, ale cca sedm již přístupných s tím, že další budou vycházet. Zdarma! Po třiceti hodinách čistého času ve hře, kde vývojáři dávali naprostý důraz na těžké puzzle, mě zprvu Ztracené země děsili. Napadlo mě: „pokud jsou Artifact Seekers dost nároční (obtížnost je zde subjektivní, záleží na vašem logickém myšlení, mohou být pro jiné dost jednoduché, já se však zapotil), jaké budou tedy ony Ztracené země?“ Nechtělo se mi dávat naprosté maximum z mého přemýšlení zase do toho stejného, co se již recenzovalo. Po prvních pár minutách přišel šok – není to stejné, hratelnostně se jedná o jiný typ tohoto subžánru.
Jaké to tedy je? Méně náročné, svižnější, byť kupodivu delší. Na jednu epizodu mi padlo něco přes sedm až jedenáct hodin. Samozřejmě počítám i bonusovou kapitolu u každého dílu. Pán temnoty mi zabral sedm, Čtyři jezdci dokonce jedenáct. Nyní mám rozehrané Zlaté prokletí. Artifact Seekers byly na hádanky či rébusy daleko náročnější, nebojím se říct naprosto brutální. Jedna epizoda však trvala „pouhé“ čtyři hodiny. Nebyl zde ani příběh, což Ztracené země mají, navíc není potřeba chodit na YouTube a snažit se najít odpovědi na to, proč hráč nemůže postoupit dále. Co zapomněl, přehlédl či si rovnou nevšiml. V tomto titulu jsem se na nápovědu podíval třikrát, z toho ve všech případech kvůli ne úplně ostré grafice došlo k přehlédnutí klíčového předmětu pro další postup dále. Tato série mi přijde daleko více optimalizovaná, co se týče herního designu. Je pro uživatele daleko přístupnější, snazší, lépe u ní ubíhá čas. Většina mých původních výtek zde není, což mě přivádí k dotazu přímo k vývojářům: pracoval na Ztracených zemích jiný menší tým nebo jste zvolili odlišný koncert více pro casual hráče? Za mě se jedná o dva naprosto odlišné tituly. Ano, podžánr je zcela identický, avšak hratelnostně i designově se jedná o nebe a dudy. Ti, kdož chtějí obtížné hádanky, budou muset jinam. Naopak pro ty, kteří si chtějí užít průchod bez brutálnosti na puzzle i příběh, jste zde zcela správně. Rád znovu podotýkám – nemusíte platit ani jednu jedinou korunu českou. Absolutně vůbec. Vše včetně bonusové kapitoly je zdarma!
Zuzano, bacha!
Úplně první epizoda nazvaná Pán temnot začíná na opuštěné noční dálnici, kde hlavní hrdinka zastaví (už si nepamatuji, jestli neměla autonehodu), její syn slyší nějaký hlas a jde to samozřejmě prověřit. Do temného, děsivého lesa. Ano, po chvíli ho unese zlý, posedlý skřítek. Zuzana se za ním rozeběhne, přesune se do kouzelného světa a má jediný cíl – najít své ztracené dítě. Postupně se dozví, že jeho tělo potřebuje Pána temnot pro přesun své duše právě do tohoto dítěte. Čas kvapí, vy si musíte poradit všemi možnými prostředky. Naopak epizoda Čtyři jezdci řeší záchranu dalšího světa před nebezpečnými jezdci apokalypsy. Třetí díl Zlaté prokletí Zuzanu zavede do dalšího ze světů, kde ožila kamenná monstra. Já hrál zatím jen tři tyto epizody, všechny jsou provázané, plynule na sebe navazují.
Není to jako u Artifact Seekers, kde se jedná o uzavřené kapitoly bez návaznosti či provázaného příběhu. Tam není děj ve výsledku žádný. Hráč ani neměl potřebu pokračovat dál, jednak ho mohly odradit náročné puzzle, jednak neměl motivaci je vyřešit, neboť zde ani nebyl důvod. Najít ztracený poklad. A dál? Nic. U Ztracených zemí je to jiné – jednou vám unesou dítě a zlosyn ho chce zabít, jindy po vás jdou jezdci apokalypsy. Bez spojení sil se zbytky místních přeživších, byste brzy zemřeli. Navíc to na sebe vše navazuje, nemáte pokaždé anonymního hrdinu, o němž nevíte absolutně nic. Zde máte jednu hlavní postavu, potkáváte dále i ty vedlejší z předešlých dílů. V bonusových kapitolách se dále rozvíjí děj. Buď navazuje těsně na události či jim předchází. Jednotlivé příběhy mě zde baví, samozřejmě nejde o nic ve stylu True Fear: The Forsaken Souls, ale kvalitou (nikoli důrazem na temnou stránku – stále se jedná více o zaměření na děti) se tomu již pomalu blíží. Za to ode mě mají vývojáři z FIVE-BN Studio velký palec nahoru. Jedná se o dobrodružnou zápletku se spoustou napětí k tomu. Velmi mile mě to překvapilo.
Tak klikni, ne?!
Jaká je tedy náplň Ztracených zemí? Jedná se samozřejmě o point and click adventuru, které se dělaly v osmdesátých i devadesátých letech minulého století. V dnešní době prakticky vymřeli. Jak dinosauři. Je to obrovská škoda, ale dnešní uživatelé chtějí bohužel Fortnite nebo Call of Duty: Modern Warfare 3. Mně tyhle tituly absolutně nic neříkají, hledám tedy ty více specifické. Navíc zcela zdarma. Koncept hry je tedy tento: z pohledu první osoby máte několik lokací, zde se snažíte hledat klíčové předměty, jež použijete na předem určených místech, řešíte ne tolik náročné puzzle v menším množství. Nic víc, nic míň. Primitivní, avšak naprosto zábavný koncept, který zabaví na desítky hodin (pokud počítáte všechny epizody). K tomu všemu si opět připočtěte, že nezaplatíte absolutně jedinou vaši korunu českou.
Můžete si však v rámci mikrotransakcí koupit zlaťáky a ty použít na získání nápovědy. Každopádně kompletní průchody jsou dostupné na YouTube, nápovědy ve hře ne vždy pomůžou. Já za nějakých dvacet odehraných hodin jen třikrát využil návod na sociální síti, navíc ve všech těchto případech jsem jen přehlédl klíčový předmět. Holt, grafické zpracování je sice pěkné, ale je zcela ostré. Nejsou zde žádné zvýraznění důležitých předmětů, protože jediná nápověda je placená právě skrz zlaťáky v rámci mikrotransakcí. Pokud tedy chcete vývojáře podpořit, kupte si za pár desítek korun či stovek tuto virtuální měnu. Z něčeho nakonec musí dotovat svá budoucí díla.
Jednotlivých lokací je zde hodně, nedá se nějak zásadně ztratit. Kurzorem/mířidlem jezdíte po konkrétní obrazovce, klikáte, hledáte užitečné předměty, ty se následně automaticky zařadí do vašeho inventáře. Poté se zamyslíte, kde by se daly použít a pokud náhodou nevíte, prostě chodíte po všech částech levelu, snažíte se klikat na vše, co jde a doufáte, že tam půjde použít konkrétní věc. Může se jednat o klíč k truhle, krumpáči, s nímž potřebujete vytěžit vzácný kov na ukování šipek do šípů. Jindy zase musíte najít suroviny k výrobě speciálního, kouzelného lektvaru. Nevíte, kde jsou? Nastupuje fáze důkladného průchodu či snahy si zpaměti vybavit, kde by tak mohly vlastně být. V moment, co vás něco napadne, můžete se rychlým přesunem v menu mapy dostat do konkrétní lokace během sekundy. Načítací časy jsou brutálně rychlé. Za to dávám další velký plus.
Pokud jste z mé generace, kdy tento typ her v masivní míře vycházel, budete jako doma, královsky se bavit a užívat každou sekundu zde strávenou. Pro mladší generaci mám vlastně jen jednu radu – běžte si to zkusit, je to přeci zcela zdarma! Já mohu vývojáře za naprosto vyváženou hratelnost jedině pochválit. Nemá takovou hloubku jako u True Fear, ale je opravdu blízko k ní. Princip objevování, přemýšlení, chození všude možně i sem tam řešení ne tolik náročné hádanky je za mě ideálně stráveným časem, u něhož se absolutně nedá říci, že se jedná o ztrátu času. Jediný mínus vidím v pomalém pohybu kurzoru, který za několik sekund najednou zrychlí. To by si mělo studio pohlídat, ideálně dát možnost volby nastavení citlivosti mířidla.
Jako obvykle, však to už znáte
Audiovizuální zpracování je de facto identické tomu v True Fear nebo Artifact Seekers – pěkná, milá grafika, fajn dabing i ozvučení. V rámci Point and click adventury se tomu nedá moc co vytknout snad jen s výjimkou toho, že v mých sluchátkách JBL to pravidelně praská. Ne, nemám špatná sluchátka, jinde tento problém není. Většinou se mi to stává u menších titulů, jež dělají malá studia na levnějších enginech. Ono křupání dost kazí atmosféru, ale upřímně nevím, jestli se s tím dá v rámci případného opravného balíčku něco udělat. Tak jako tak, grafické zpracování je sice statické, ale pohybuje se plynule voda, ptáci a další objekty. Není zcela ostrá, takže se vám stane, že pravděpodobně přehlédnete i nějaké ty klíčové předměty, na něž koukáte, ale prostě je nevidíte. Na to si dejte pozor, vše důkladně sjíždějte očima. Jinak se jedná o malebnou, krásnou, roztomilou grafiku, jež mi naprosto sedla a zároveň extrémně přirostla k srdci. Vývojáři z FIVE-BN Studio si dali opravdu záležet, nic neodbyly, všechny lokace jsou nápadité, zajímavé či originální. Kouzlený svět tak, jak má být. Procházíte tak začarovaným lesem, opuštěnou pouští, trpasličími doly, táborem obra či rybářskou vesnicí. Každá epizoda má své vlastní téma, tedy zároveň daný typ krajiny i prostředí. Nedokážu sdělit, jestli Ztracené země běží ve třiceti nebo šedesáti snímcích za sekundu, avšak pohybující se objekty odhaduji na tu druhou možnost. K poklesům fps absolutně nedochází. Titul hraji na PlayStation 5 PRO.
ZÁVĚREM
Vývojáři z FIVE-BN Studio po dvanácti letech od vydání první epizody Pána temnot se konečně dokopali vše zpřístupnit i na PS Store. Děje se tak od srpna roku 2025, další díly se chystají. Jedná se o více než sedm částí, každá má svůj vlastní příběh, hlavní hrdinka i vedlejší postavy se však propojují vzájemně. Jedná se o velmi zdařilou Point and click adventuru, stavící na mechanikách podobných her z osmdesátých i devadesátých let minulého století. Je to zcela zdarma, mikrotransakce jsou hlavním zdrojem financování, ale já neutratil jedinou korunu. Design je postavený tak, aby nikdo neměl během průchodu absolutně žádný problém, nebyl vyloženě donucen si virtuální měnu z kreditní karty svých rodičů (či manželky nebo sestry) nakupovat. Puzzle jsou jednoduché, je jich méně než u Artifact Seekers. Pokud hledáte vyloženě příjemnou, odpočinkovou záležitost, jste zde správně, titul si naprosto užijete. Grafická stránka je pěkná, trochu retro. S tím se však musí počítat. Jeden bod strhávám za pomalý kurzor, s nímž se dost blbě míří, druhý za křupání ve sluchátkách kvůli levnějšímu engineu. Já Ztracené země rozhodně doporučuji, ukrajinští vývojáři jsou talentovaní, přeji jim další úspěchy v jejich budoucí kariéře v rámci nových dílů, epizod či rovnou originálních děl. Jsem jim extrémně vděčný za to, že jsou jejich tituly zcela zdarma, avšak bych jim poradil, aby si za to alespoň dvě stovky za jednu epizodu účtovali. Ty peníze za to totiž stojí!
8/10
Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 19. února 2026 (Příběhy) / Potřebné místo: 2GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: ANO
Leave a Reply