Letošní prosinec je dalším z významných milníků světa Hvězdných Válek, světa vytvořeného myslí George Lucase. Ten svou myšlenku oživil v roce 1977, kdy šel do kin první díl, který rozpoutal doslova šílenství po celém světa a ze Star Wars se tak okamžitě stala kultovní záležitost, která nás neprovázela jen jednou generací, ale rovnou třemi a dále nás provázet bude. Čím, že je letošní rok, potažmo 19. prosinec 2019, tak důležitý? Byl zakončen celý příběh rodu Skywalkerů. Sága, jenž je tu s námi již 42 let. Aktuální trilogie pod taktovkou Disney, to ale neměla vůbec jednoduché, jelikož byla potřeba nějaká vize jak pokračovat. S tou přišel režisér a producent J.J. Abrams v roce 2015, když do kin šla jeho Epizoda VII s podtitulem The Force Awakens, která odstartovala novou a závěrečnou trilogii rodu Skywalkerů.

J. J. Abrams v roce 2017 natočil epizodu, která nám představila nejen řadu nových postav, ale připomněla i nějaké ty starší. Film ale nebyl vysloveně nějakým revolučním originálem. I sám režisér se před uvedením filmu do kin přiznal, že chtěl svým filmem vzdát hold dílu George Lucase a tak se nechtěl pouštět do příliš velkých experimentů. Výsledkem byl film, který velice nápadně připomínal původní epizodu z roku 1977, tedy A New Hope. Abrams, ale následně chtěl filmy již jen produkovat, takže se další epizody The Last Jedi z roku 2017 chopil Rian Johnson. Pod jeho režií jsme se dočkali filmu, který fanoušky doslova rozdělil vedví. Jedni jej milovali a druzí nesnášeli. Každopádně Johsonův snímek je spíše pokládán za to horší a příběhem zamával, ne úplně tím správným směrem. Co to znamenalo? Disney se zoufale potřebovalo vrátit do hry a tak přesvědčilo Abramse, aby novou trilogii zakončil. A jak tedy dopadla finální Epizoda IX v režii tvůrce nové trilogie?

Musím se přiznat, že internetem se na konto filmu Star Wars: The Rise of Skywalker hnali skutečně rozporuplné názory, ale já se rozhodl nenechat se ničím z toho ovlivňovat a na film jsem dorazil s naprosto čistým štítem, tedy slibně nalazen ze skvělých trailerů, přičemž ten finální najdete níže v recenzi. O extrémní mediální masáži ze strany Disney snad nemusím ani mluvit. Jediné, co mou náladou mírně houpalo bylo vyjádření samotného Abramse, v němž se zmínil, že konce příběhů mu moc nejdou a zakončení Star Wars je rozhodně jedním z těch nejočekávanějších. Na svých bedrech pak Abrams nesl ještě pachuť fanoušků z poslední epizody od Riana Johnsona, jenž by podle mnohých raději neměla ani existovat, já tedy stejného názoru nejsem a své jsem si v osmé Epizodě našel. Každopádně Abrams se rozhodl asi nejlepším možným způsobem. Z Johnsonova snímku si vzal skutečně jen základ, který nesměl opomíjet ve svém filmu, zbytek jednoduše smetl ze stolu.

Abrams se navíc pro svůj příběh rozhodl k velmi radikálnímu kroku, tedy přivést zpět k životu ikonického záporáka celé ságy, tedy Císaře Palpatina alias Darth Sidiuse. Z jeho začlenění do celého snímku jsem měl upřímně tu největší obavu, nicméně Abrams tomu dokázal dát smysl. Navíc Síla Temné strany je skutečně mocná a právě Imperátor patřil k nejmocnějším Sithům vůbec. Snímek vůbec hodně nadhazuje otázku samotné Síly a i její rovnováhy, která zde sehraje klíčovou roli na samém konci. Z tajemství Sithů se navíc Abrams nebál čerpat, což dalo konečně základ filmu, který by jen nekopíroval předchozí filmy, i když je pravdou, že na spoustu nostalgických míst nás film přeci jen přivádí a málo jich zrovna není.

Star Wars: The Rise of Skywalker nám konečně dává odpovědi na celou řadu otázek, které před nás postavila Epizoda VII, což vede k poměrně zajímavým zvratům. Dočkáme se tak tedy odhalení původu Rey, jenž jsem skutečně nečekal, ale myslím, že Abrams toto vyřešil celkem elegantně. Dojde také k objasnění pouta mezi Kylo Renem a právě zmíněnou Rey, což opět vede k dalším zajímavým zvratům v příběhu. Jak jistě víte, tak název The Rise of Skywalker zde není jen tak a odkazů na tento rod zde není úplně málo a vám v hlavě okamžitě probleskne otázka samotné Síly, jenž je vlastně středobodem naprosto všeho.

Bohužel se tu dostáváme i k nemilé záležitosti a tou je fakt, že celá zápletka, byť velmi dobře promyšlena, by potřebovala o jeden film navíc, aby vše dostálo náležité gradace. Ve filmu se tak toho děje moc najednou a občas je to trochu uspěchané. Na druhou stanu se musí nechat, že film si od začátku do konce drží skvělé tempo a nenajdete zde tak vysloveně žádné hluché místo. Zásluhu na tom přeci jen mají i výkony herců, kteří se od své první epizodu skutečně někam posunuli a do Vzestupu Skywalkerů tak dokáží dát i nutnou dávku emocí, což je právě u závěrečném filmu na místě. O tom, že snímek vzdává hold i zemřelé herečce a princezně Carrie Fisher zde není žádných pochyb. Vlastně je výborné, že Abrams dokázal zužitkovat každou natočenou scénu z natáčení Posledního z Jediů. Dále bych do toho ale nezabíhal.

Asi nemá smysl říkat, že do natáčení se Disney Abramsovi nijak nemotala. Takže se ve filmu nevyhnete i spoustě momentů, jenž se nám snaží podsouvat různé roztomilé postavičky, z nichž si filmová společnost nejspíše chce vytvořit plyšáky pro merchendise, ale víte co? Filmu to vlastně nijak neubližovalo, vlastně to vedlo k poměrně solidní dávce vtipných momentů, jichž ale naštěstí nebylo přehnaně mnoho. The Rise of Skywalker se snaží jet spíše na vážné notě, nostalgii a emocích a za mě jde o vskutku povedené rozloučení s celou touto ságou, která dala tolika lidem na světě radost.

ZÁVĚREM

Star Wars: The Rise of Skywalker možná není tím nejlepším dílem ságy, ale musí se nechat, že Abrams se tentokrát nebál riskovat a snažil se využít konečně něco více ze Sithské mytologie. Rozloučení je tak dle mého více než důstojné a režisér se se svým údělem popasoval velice dobře. Film nám navíc zodpovídá i na celou řadu důležitých otázek položených v předchozích filmech, stačí se jen novým filmem nechat vtáhnout a vychutnat si jej. Snímek má navíc skvělé tempo, takže se nebudete po celou jeho stopáž nudit. Ano, nebudu se tajit tím, že nějaké chyby film přeci jen má, ale vzhledem k tomu, s čím se režisér musel popasovat, to není nic, co byste filmu neodpustili, byť vám to pár chvil může i pít krev.

HODNOCENÍ: 8/10

Autor: Jiří Hora