Where Winds Meet – Recenze

Kolik videoher znáte zdarma? Ano, moc jich není. O to méně pak těch kvalitních bez skrytých poplatků. Ne nadarmo se říká, že to, co se dává zdarma, obvykle stojí pěkně za prd. Free to Play žánr tu je, ale není až tak zcela zdarma. Zkuste si sami teď vyjmenovat titul, který opravdu po celou dobu hraní nestojí ani jednu jedinou korunu z vaší peněženky. Bavíme se samozřejmě o AAA odvětví, žádné mobilní jednohubky. Já si pamatuji ještě dobu, kdy si člověk musel koupit pevnou kopii World of Warcraft, následně platit nemalé měsíční poplatky, aby si užil zábavu jak sám (na málo zalidněných serverech), tak s partou kamarádů či zcela náhodných individuí. Jenže, co máte dělat, když dojdou prachy na pravidelné měsíční poplatky z již tak mizerného rozpočtu. Můžete ven. Ano, úplně debilní rada, o níž se nikdo neprosil. Nebo si stáhněte Where Winds Meet. To je daleko lepší doporučení než strávit odpoledne s míčem na hřišti. Říkáte si teď, že musí (prostě musí!) přijít nějaký ten háček. Ne. Vše je zdarma – jak samotná hra, tak zároveň i multiplayer část. Žádné skryté poplatky, platí se drobné kačky za doplňkové kostýmy. Potřebujete je? Zdarma si přepínáte mezi cca deseti. To bohatě stačí. Má Where Winds Meet alespoň nějaký ten zápor? Ano, má. Pokud se vyladí v následujících týdnech až měsících, bude se jednat o vysoce návykovou, kvalitní záležitost.

Čína, nastupující globální mocnost, se ochomýtá snad kolem všeho – umělé inteligence, nerostných surovin, vesmírných družic, jaderných zbraní, elektroniky a v neposlední řadě začíná zasahovat i do videoherního průmyslu. Pokud se nepletu, „hra jednoho muže“ Lost Soul Aside je také z ČLR. Já ji pár měsíců zpětně recenzoval a vůbec nedopadla špatně. Nejedná se o žádný inovativní zázrak, ale pro běžného uživatele konzolí je to vhodný dárek na Vánoce. Vývojáři Everstone Studios s jejich vydavatelem NetEase si vzali velké sousto – vytvořit obrovský svět, jaký nemá obdoby. Jedná se tedy o open world záležitost, ale ne jen tak ledajakou. Taková je na trhu snad už dnes každá druhá. Tohle je doopravdy gigantická oblast plná nádherných čínských scenárií i památek. Já osobně si dal ten čas, deset hodin čisté doby jen chodil, objevoval svět, plnil vedlejší úkoly, obdivoval, co čínská architektura dokáže vymyslet za majestátné sochy, tyčící se doslova až do oblak. Opět, jak zmiňuji – zcela zdarma. Nestálo mě to ani pětník. Nic! Jestli se Michal Koudelka (ředitel BIS) bojí čínského vlivu, já mu rovnou padám k nohám a jako vazal se poslušně plazím. Čína si nás koupí všechny, ta válčit jako Rusko nepotřebuje. Ta ví, jak si získat úctu, respekt i vliv. Where Winds Meet je jednou z těchto způsobů, musím sdělit, že se jim to doopravdy daří. Rusko se má ještě co učit.

Gigantická mapa

Tento titul se může pyšnit snad tou největší videoherní mapou, na jakou jsem kdy ve svém životě narazil. Bez jediného loadingu. Nechci moc přehánět, ale tipoval bych klidně i pětinásobek Ghost of Yōtei. Ne-li více. Svět je zalidněný až po uši (jen teď musím zmínit, že mám na mysli první třetinu hry, ne hlavní město), každá NPC postava má svůj vlastní úděl, zájem, práci nebo důvod bytí. Někdo sedí a pije v hospodě, jiný od vás něco potřebuje. Ke skoro každému můžete přijít, pokecat s ním. Buď na vás reaguje prostou jednoduchou větou nebo složitou či případně vám rovnou zadá nějaký ten vedlejší quest. Jedním z předních důvodů, proč si vůbec stáhnout právě Where Winds Meet, je právě ona krajina. Je nádherná, dechberoucí, plná čínské architektury a vše to naplno žije. Když jeden kluk na YouTube tohle vše rozebíral, říkal jsem si: „to přeci není možné. Nic nedokáže překonat Ghost of Yōtei ve zmíněné sociální interakci či kras japonské krajiny.“ Čínská, vzhledem ke geografickému rozložení, je dost podobná té sousední – japonské. Jen zde to autoři dotáhli k naprosté dokonalosti. Vidět obrovskou sochu na úpatí hory, tyčící se doslova až do nebes, je fenomenální. Je vidět z extrémní dálky, nejde ji minout. Jakmile ji uvidíte, prostě chcete dojít co nejblíž. Chvíli to potrvá, ale nakonec se mi zadařilo. Ta štreka za to však stála. Obrovské majestátné, kamenné architektonické dílo čínských mistrů. O pár kilometrů dál se na vás z oblak vyjeví mohutná chrámová stavba. Už jsem mimochodem zmínil, že každá budova je plně přístupná a lze si ji libovolně prohlédnout kompletně zevnitř?

Where Winds Meet má jeden gigantický klad – veškeré budovy lze detailně prolézt dle libosti. To znamená, že to, co měl slibovat Matrix Online, splnil až po téměř dvaceti letech právě tento titul. Pro milovníky Orientu (Said by se teď naštval, že označení Orient je nepřesný, zavádějící i rasistický ale pro nás Evropany je tento termín nejvíce pochopitelný) se tak jedná o nutný exkurz do dávné Číny, kdesi za sedmero horami, Pákistánem a Indií. Já poctivě prošel co nejvíce domů, staveb, chrámů a musím říct jedno – dokonalost. Ne kvůli ukrytým bednám plných zlaťáků, ale pro ten pocit naprosté svobody z „turismu“. Mohu se zdarma podívat na období stovky let v minulosti, jak se tehdy žilo nejen zvenku, ale i právě rovnou zevnitř. Kde měli postele, jídelní stůl, co měli za výzdobu v bytu. To, co každý obdivoval na Assassin´s Creed Origins, je zde dotažené k naprosté preciznosti – dokonalosti. Já už od mala doslova hltal vše asijské, proto jsem to taky i vystudoval, tato hra je pro mě vlastně splněný sen toho, co mě zajímalo, ale ve škole jsme se k tomu nestihli dostat. Přednášející nám sice ukazoval, jak sází rýžová zrna na japonském poli, ale design budov nám v rámci přednášek již nestihl ukázat. Další vyučující, přímo se zaměřením na Čínu, nám pro změnu spíše vykládal o obecné historii či národní bezpečnosti ČLR. Where Winds Meet je vlastně takový dodatek k mému studiu. I kdybych teď do Číny vyjel (nevyjedu, protože nemám prachy), už bych jen těžko hledal to, co tvoří její dlouhou historii – místní, lidovou kulturu tehdejších dob.

Rubačka jak vyšitá

Jaký je to vlastně žánr? Představte si jednodušší Dark Souls v rychlejším tempu s odrazováním úderů. Chodíte po světě, zabíjíte bandity, plníte nepovinné, vedlejší či hlavní úkoly. Pokud umřete, obnovíte se u kamene pro teleportaci. Léčení máte však dost málo, musíte s tím šetřit, umírání ale není na pořadu dne. I na střední obtížnost jsem zemřel jen párkrát, bossové na první pokus. Kromě jedné mrchy. Ta mi dala zabrat, padla asi až na pátý. Jsem hňup právě na ty odrazy a zde to chtělo dost přesné mačkání tlačítek. Pokud chodíte po světě poctivě, všechny bedny vybíráte, můžete v extrémně složitém menu vylepšovat zbroj, zbraně, schopnosti či další věci. Ze zabitých protivníků padá lepší brnění i meče, přesto doporučuji vše ihned vylepšovat. Z beden padá tuna věcí, o většině z nich ani dodnes nevím, k čemu to vlastně bylo. Základ mi však stačil – pro nutné upgrady. Disponujete tedy buď mečem nebo kopím v levé ruce, v pravé pak máte vějíř s léčivými účinky. Čím víc sbíráte XP, tím více dokážete levelovat. Mějte se však na pozoru! Po určitém počtu úrovní musíte pro další postup zvládnout takovou zkoušku ohněm – kliknout v menu u svého levelu na ikonu pro další postup v podobě testu dovedností. Hra vás tak okamžitě hodí do arénní jeskyně, kde je nutnost porazit tři vlny nepřátel včetně tamních bossů. Pokud to zvládnete, můžete se zvyšováním úrovní dále pokračovat. Pokud si tímto úspěšně neprojdete, postupovat dále nebudete. Myslete si na to, ať pak nejste vyjevení, proč máte stále desátou úroveň, když neustále zabíjíte tuny nepřátel.

Where Winds Meet je v tomto natolik složitá, že je problém se v tom všem zorientovat. Musíte proklikáváním v menu prostě strávit nutnou dobu, abyste si na vše přišli sami. Dle mého názoru by ani sami vývojáři nedokázali vše v tutorialu vysvětlit. Pokud by se o to pokusili, upadli byste nudou do naprostého bezvědomí. Jakmile se tím prokoušete, už vás nic zdržovat nebude – chodit, zabíjet, postupovat v příběhu, objevovat krásy čínské krajiny. Pokud vás za čas bude nudit singleplayer, kdykoliv se můžete přepnout absolutně bez poplatku do hry pro více hráčů. Jen s tím, že samotný příběh již nebude alfa omegou, nýbrž budete s přáteli či náhodnými hráči chodit dungeony, likvidovat bosse v nich či na vás čeká tuna dalších aktivit. Chcete příběh? Zapněte si sólo režim, lákají vás kobky plné banditů? Dejte si multiplayer. Samotný obsah celé Where Winds Meet je na vyšší desítky hodin, ne-li rovnou stovky. Opět píši – naprosto zdarma. Děj není nijak dechberoucí, zápletka je spíš laxní, nezáživná. Někdo hlavnímu hrdinovi/hrdince ukradne cenný rodinný šperk a vy ho musíte najít. To, co tvoří příběh, je atmosféra během plnění úkolů či dialogů. Ty jsou zajímavé, poutavé, fungující. Sledovat dění tamního světa skrz dialogy je kvalitně zpracované. Nenastupuje pocit nudy či monotónnosti, jako se mi to stávalo u jiných her typu Lost Soul Aside. Ten svět žije, charaktery mají duši. Nic strojeného nebo strohého. Zde není absolutně co vytknout. Právě naopak.

Bolest jménem optimalizace

Teď onen hlavní i jediný (kromě bugů, které v tak gigantické hře prostě musí pár dní od vydání být) kámen úrazu. Zároveň i důvod, proč jsem tento titul nedokončil a odložil jej dočasně po jedné třetině příběhové části – příšerná optimalizace. V oné zmíněné první třetině jsou fps na stabilních šedesáti vyjma oblastí uvnitř vesnic. Tam to padá, ale ještě se to dá vydržet. Jakmile se dostanete do oblasti brutálně obrovského hlavního města, snímky padají i ve vzdálenějších oblastí. Upřímně se to dále již hrát nedalo, musel jsem si dát nucenou pauzu a čekat na potřebný opravný patch. Já se raději podíval, jestli s tím má ještě někdo další, kdo hraje na PlayStation 5 PRO stejný problém. Ano, má. Úplně všichni. Také je to od dalšího postupu odradilo. Jak ale výše zmiňuji, první oblast je zcela v pořádku, tu si klidně zkuste, protože nebudete litovat. Já následně pátral po tom, proč to má tak mizernou optimalizaci. Z toho, co jsem se dočetl, vývojáři ani neplánovali svůj titul pro konzoli, jen pro PC. Vydavatel těsně před vydáním nařídil, že to půjde i na PS5. Studio tak nemělo dostatečný čas vše doladit. Dle mého názoru by následná optimalizace neměla zabrat více než několik týdnů, protože se s Where Winds Meet plánuje i do budoucna. Hodnotit to však musím tak, v jakém stavu je to právě nyní. Teď je to po deseti hodinách v sólo kampani dost nehratelné. Je to i tím, že jsem zvyklý na stabilních šedesát snímků a cokoliv pod je pro mě zcela nepřijatelné. Člověk opomene i rozmazanější textury ve vzdálenějších částí krajiny, znatelně padající fps již nepřekousnu. Přitom je to tak zábavná, kvalitní videohra. Co naplat.     

---

ZÁVĚREM

Where Winds Meet je ambiciózní projekt, který je zcela zdarma. Tím myslím kompletně. Neplatíte nic ani v single, ani v multiplayeru! Ani jednu jedinou korunu českou. Titul je akčně pojatý na způsob Wo Long, jen disponuje gigantickým otevřeným světem, v němž můžete prolézt každou píď, každý dům. Není nikterak náročná, na střední obtížnost jsem zemřel jen několikrát a jen jediný boss mi dokázal celkem pořádně zatopit. Hra nabízí vše, co milovníci asijské kultury chtějí – oslnivou architekturu, zajímavé postavy i příběhové pasáže, akční scény, levelovací systém spolu s potřebnými upgrady. Kdybych odmyslel mizernou optimalizaci po první třetině hry, ve finálním hodnocení bych dal klidně o tři body výše. Bohužel musím Where Winds Meet hodnotit v takovém stavu, v jakém se nachází v době recenzování. Ten stav není dobrý. Je upřímně lepší, než byl Rise of Ronin, daleko horší, než je Ghost of Yōtei. Opravné patche by to vše měly vyřešit, otázkou však zůstává, kdy a vůbec zdali se tak stane. Pevně věřím, že to bude v řádu maximálně týdnů. Tuhle hru si však rozhodně zkuste, první fáze jsou celkem bez problémů. Nebudete litovat, atmosféra je parádní!

6/10

(* 9/10 bych dal, v případě, že se dosáhne naprosto stabilních šedesát snímků za sekundu)

Testovaná verze: Playstation 5 Pro / Datum vydání: 14. listopadu 2025 / Potřebné místo: 108GB / Distributor ČR: N/A / Česká lokalizace: Ne