Ohlédnutí za videoherním rokem 2022

Ohlédnutí za videoherním rokem 2022

3 ledna, 2023 0 Od Jiří Hora

Před pár dny se za námi zavřely brány roku 2022, který byl dle mého mínění na hry poměrně štědrý. Ostatně jen nám v redakci prošla rukama stovka her, kdy některé nás vystřelily z trenek a jiné zase pro změnu zklamaly. A určitě je třeba říci, že vše se nám do rukou zdaleka nedostalo, či na něco jednoduše nebyl čas. Upřímně to byl také poměrně obtížný rok, jelikož mi hlavou proletěla myšlenka, zda mám, alespoň já osobně ke hrám stále takový vztah. Dejme tomu, došlo na jakousi krizi, kterou jsme v redakci ale zdárně překonali, byť naše řady koncem roku opustil Jenda, který se chtěl více věnovat trochu jiným věcem. Ale dost už toho sentimentu. Pojďme se podívat, co nejlepšího nám rukama za rok prošlo, a co nás naopak dosti zklamalo. A půjdeme na to pěkně měsíc po měsíci.

Start roku 2022 jsme trochu netradičně začali recenzí filmu a tedy konkrétně komiksového snímku Spider-Man: No Way Home, který se nesl na vlně nostalgie a přinesl na filmová plátna zpět Andrewa Garfielda a Tobeyho Maguira do rolí Spider-Manů. Vrátili se ale i ikoničtí záporáci. Až do závěru roku jsem se asi nedočkal lepšího filmového zážitku, který byl trumfnut snad až druhým Avatarem. Z hlediska her to ale příliš slavné nebylo a kromě PC konverze God of War, která rozhodně nijak nezklamala, ba naopak, jsme se podívali na zoubek jen jedné větší novince, kterou byla kooperativní akce Rainbow Six: Extraction. Tento kousek vycházel z poměrně dobrého základu, jenž měl v R6 Siege a snažil se do toho naroubovat mimozemský virus. To samo o osobě fungovalo velmi dobře, jen ten obsah a progress nám trochu pokulhával a proto šlo jen o lehce nadprůměrnou záležitost. Dále se našimi rukami prohnali spíše menší kousky, byť jich také nebylo mnoho.

Únor byl měsícem daleko nabitějším, jelikož hned v jeho úvodu dorazilo dlouho očekávané Dying Light 2 Stay Human. I přes všechny odklady hra nevyšla v dokonalé kondici a v některých směrech zůstala za očekáváním. Nicméně v mnoha dalších aspektech pokračování zombie akce nezklamalo a nakonec šlo o hru, v níž jsem v minulém roce utopil nejvíce her. V polovině měsíce pak vyšel první z adeptů na hru roku, tedy Playstation exkluzivní kousek Horizon Forbidden West, který si nás získal svým nádherně zpracovaným světem, který bujel životem, ale také skvěle napsaným příběhem, jenž dokázal přenést emoce. No, ale ten svět. V závěru měsíce jsme se pak vrhli vstříc závodům v nejnovějším GRID Legends. Tento počin Codemasters rozhodně napravil reputaci série, kdy jsme se dočkali skvělé vizuální stránky, ale hlavně zábavného jízdního modelu a rozmanitých tratí a kopy obsahu. V závěru února ale dorazilo také ELEX II. Nejnovější počin Piranha Bytes nezklamal, byl plný bugů, technických nedostatků a v mnoha směrech působil zastarale. Duch hry ale byl tím, co si nás získalo a nakonec nás ke hře přikovalo na desítky hodin. Prostě sci-fi Gothic, co více říci.

Měsíc březen opět patřil Sony, jelikož na závodní okruhy se vrátila v plné síle série Gran Turismo a to s regulérním sedmým dílem. Gran Turismo 7 bylo ztělesněním všeho, co si fanoušek automobilových závodů přeje a i když nejde o dokonalé dílo, tak na poli závodních her už do konce roku nenašlo konkurenci, jelikož Forza Motorsport si svou premiéru odbude až letos. Březen byl ale obecně měsícem skvělých titulů. Vydání se dočkala třeba aktuální Hra roku 2022, Elden Ring. Za hrou stojí legendární studio From Software, jenž tak opět usedlo na královský trůn a to zcela oprávněně. V tomto měsíci ale spatřily světlo světa hry jako Kirby and the Forgotten Land, Stranger of Paradise: Final Fantasy Origin, či skvělé rozšíření Assassin’s Creed Valhalla s názvem Dawn of Ragnarok

Fanoušci LEGO her určitě netrpělivě vyhlíželi duben, jelikož na jeho start připadalo vydání hry LEGO Star Wars: The Skywalker Saga. Abych byl upřímný, tak z této hry jsem letos cítil asi to největší zklamání, jelikož nebyla naplněna má očekávání, zejména z hlediska herní náplně některých epizod, které byly v minulosti zpracovány daleko lépe. Na druhou stranu začátkem dubna dorazil také skvělý film Sonic the Hedgehog 2, kde se opět v plné síle předvedl Jim Carrey jako Dr. Robotnik a opět naprosto exceloval, ale obecně měl celý film skvělý drive. Tento měsíc se ale vrátila i jedna česká legenda, konkrétně detektiv Pankrác ve hře Polda 7. Tato point-n-click adventura rozezněla mou bránici v prakticky každé své části a jsem rád, že studio Zima Software tuto legendu s hlasem Luďka Soboty přivedlo zpět, byť nejspíše naposledy. Duben nám nakonec uzavřel spin-off série Borderlands, s názvem Tiny Tina’s Wonderlands, jenž byl jedním z velkých překvapení roku, zejména svou kvalitou a mixem žánrů.

Měsíc lásky květen nám přichystal návrat asi nejlepší série pohybových her, tedy Nintendo Switch Sports. Nový díl byl klasickým zástupcem, který nás opět náležitě rozhýbal a já tak u hraní mohl shazovat přebytečné kalorie, škoda jen, že některé oblíbené sporty chyběly a některé byly tak trochu do počtu. Ve skvělé formě se také v květnu vrátil klokánek Kao ve hře Kao the Kangaroo. Ten překvapil rozmanitými úrovněmi, roztomilým vizuálem a zábavnými charaktery. Potěšila také česká lokalizace.

Začátek června se nesl ve znamení 2. Světové války, jelikož Rebellion vyslal do Francie Karla Ferburna ve hře Sniper Elite 5. Tento díl v ničem zásadně nezklamal, nabídl otevřenější lokace, ale na druhou stranu nepřinesl v zásadě prakticky žádné zásadní novinky, i když možnost infiltrovat někomu jeho hru, co by nepřátelský odstřelovač se nám líbila. Než-li první půle, byla daleko zajímavější ta druhá. V ní se totiž na fotbalové hřiště postavil Mario a další ikonické postavičky z jeho universa a stálo to za to. Mario Strikers bylo tak po Kirbym dalším parádním zářezem Nintenda, byť obsah trochu klopýtal. Červen byl také důležitý pro milovníky Star Wars, jelikož dorazil velmi dlouho očekávaný seriál Obi-Wan Kenobi, ten sice rozdělil komunitu, ale když budu mluvit za sebe, tak se mi naprosto skvěle trefil do chuti. Nakonec není od věci se trochu bát, což nám zprostředkoval horor The Quarry, v němž se studio Supermassive Games vrátilo ve skvělé formě, kterou nemělo od vydání Playstation exkluzivního Until Dawn.

Říká se, že léto je obdobím sucha a v červenci to možná platilo, ale srpen tak rozhodně nevypadal. Ale popořadě. Vedle pár remasterovaných kompilací starších plošinovek byl červenec v podstatě závodním měsícem, který otevřela hra F1 22 od EA a Codies a bez okolků jde o nejlepší díl, který tato série přinesla, byť je pravdou, že něco z odstupem času šlo udělat lépe, tak fanoušci tohoto sportu musí být naprosto spokojeni. No a měsíc pak uzavřelo první velké DLC pro Forzu Horizon 5 s názvem Hot Wheels. To sice není zcela originálním počinem, ale tvůrci nám dokázali, že i podruhé to lze udělat zábavně, precizně a kvalitně. Tedy ani zde jsem neměl problém topit další a další hodiny. 

No a tedy ten srpen? V něm nám studio Two Point představilo svůj tycoon Two Point Campus, který výborně navázal na předchozí nemocniční Two Point Hospital. Tvůrci tak ukázali, že tento žánr má v herním světě stále své místo. Následně opět zářilo Nintendo a to s jrpg Xenoblade Chronicles 3, jenž je v očích našeho redaktora Kuby onou Hrou roku a já s ním musím souhlasit. Příběh, design, postavy, herní svět – vše je famózně zpracované a vlastně není co hře vytknout. Nintendo Rules. Těsně před koncem srpna jsme se dočkali vydání rebootu série Saints Row. Ten měl původně dorazit už v únoru, ale tvůrci potřebovali více času, aby vše patřičně vyladili. Výsledek je opět trochu rozporuplný, ale své kvality bezesporu má. Opět lze mluvit o hře, která dělí tábor svých fanoušků. Pokud jde ale o šílenou akční jízdu v otevřeném světě, rozhodně neuděláte krok vedle. Konec prázdnin nám pak přinesl v pořadí druhou inkarnaci geniálního dramatu The Last of Us, jenž tentokrát dostalo podtitul Part I. Naughty Dog dokázali už tak famózní hru povýšit na další úroveň, jen je škoda, že zde chybí rozšíření Left Behind, které mohlo být klidně napřímo implementováno do hry. Stačilo jen trochu té práce navíc. 

Normálně bych řekl, že září je měsícem, kdy startuje ona skutečná herní sezóna, ale já z ní značnou část strávil na dovolené, ale i tak jsme stihli otestovat několik her, kdy vše otevřel počin SteelRising od Spiders Games. O této hře můžeme po Greedfall mluvit jako o dalším milníku studia, které nyní zabředlo do souls-like her a rozhodně neudělalo krok špatným směrem. Hra totiž dokázala zaujmout hlavně svým zasazením. V září pak odstartovala také sportovní sezóna a to hrou NBA 2K23, která sice dorazila se všemi svými kvalitami, ale také neduhy, které tvůrci né a né odstranit. Měli jsme tu také remake Destroy All Humans! 2 Reprobed, který byl ale v bledě modrém to samé, co první díl, jen no, tedy s herní náplní dvojky. Zde jsme zkrátka neviděli progres a je to škoda. Konec září byl ale opět v rukou Nintenda a hry Splatoon 3. Tato neotřelá kompetitivní záležitost, kdy je cílem pokrýt inkoustem větší část mapy, opět skvěle bavila a hlavně chyběla ani skvěle zpracovaná část pro jednoho hráče.

Říjen nám otevřela nejnovější FIFA 23, zároveň šlo o poslední díl, který EA pod tímto názvem vydala. Hra své kvality jistě má, ale abych byl upřímný poslední updaty hře moc nepomáhají. Jestli má někdo ale rád emoce a skvěle napsané příběhy, pak trefou do černého byla adventura A Plague Tale Requiem, kde jsme se dočkali dalšího napětím napěchovaného dramatu dvou sourozenců v období temného středověku a morových ran. V říjnu si na své přišli také fanoušci komiksů, jelikož dorazilo také několikrát odložené Gotham Knights. To sice jeví v porovnání se sérií Arkham jako zklamání, ale může nabídnout skvěle zpracované a napsané postavy, jejichž interakce nemá v podstatě v tomto žánru obdoby, takže pokud jste fanoušci DC Comics, tak nyní je čas hru zkusit, jelikož patche už vyřešili minimálně všechny technické problémy hry. 60 fps tedy na konzolích furt nikde, ale alespoň jsou ty otravné framedropy pryč. A i když bych rád řekl, že se Nintendu něco nepovedlo, tak nemohu, jelikož koncem října dorazila humorem naplněná taktická adventura Mario+Rabbids: Sparks of Hope, která tak navázala na svého povedeného předchůdce. Jo, ten Ubisoft také umí, dělat hry jinak, než podle šablony, když chce. 

Listopad byl asi nejnapěchovanějším měsícem celého roku. Nejdříve dorazilo epické fantasy rpg God of War: Ragnarok, které vlastně ovládlo letošní The Game Awards 2022 a to zcela oprávněně, byť absolutním vítězem se stal zmíněný Elden Ring. Následně jsme se s Naconem rozloučili s licencí WRC a to se skvěle zpracovaným WRC Generations, abychom se o pár dní později vydali do světa, kde spolu bojují andělé a démoni, tedy do světa hry Bayonetta 3 a no, opět to stálo za to. Polovina měsíce pak patřila novému Call of Duty: Modern Warfare II, které vrátilo sérii na výsluní a bez debat jde o nejlepší díl od legendárního MW2, tedy toho původního. O pár dní později pak dorazila finální kapitola hororové antologie The Dark Pictures s názvem The Devil In Me, jenž byla rozhodně důstojným závěrem první sezóny. V závěru měsíce jsme se pak dočkali jednoho z překvapení letošního roku, jímž byla westernová upírská akce Evil West od polského studia Flying Wild Hog. No a nakonec nesmím zapomenout ani na nové Pokémon Scarlet/Violet.

Poslední měsíc roku, tedy prosinec, máme všichni ještě v živé paměti a vlastně by se dalo říci, že byl rovněž velice plodným obdobím. O to nejlepší se možná postaralo studio CD Projekt Red s jejich next-gen verzí Zaklínače 3, ale pokud bych chtěl mluvit o zcela novém počinu, tak je u mě na prvním místě jednoznačně sci-fi horor The Callisto Protocol, jenž mě vrátil do dob slávy série Dead Space a ukázal, že tento typ hry na trhu prostě chyběl. Překvapilo také nové Need for Speed: Unbound. To ukázalo, že kdysi slavná závodní série může být stále svěží a mít co nabídnout. V prosinci se pak své exkluzivity dočkali také majitelé konzolí Xbox Series, jelikož dorazila hra High on Life, jenž je momentálně jedním z hitů herní scény, takže udělat hru s naprosto otravně ukecenými zbraněmi nebyl špatný nápad. Jo, i mě se zalíbil. No a nakonec si na své přišli také fanoušci Marvelu a to s hrou Marvel’s Midnight Suns, jejíž recenzí jsme vlastně celý loňský rok 2022 zavřeli.

Jak můžete vidět z odstavců výše, tak rok to byl opravdu plodný a to jsem zdaleka nevyjmenoval vše, do čeho jsme se za ten rok pustili. Jsem ale nyní zvědavý, jak bude vypadat ten rok aktuální, tedy rok 2023, jelikož už nyní víme, že o hry rozhodně nebude nouze. Namátkově můžeme zmínit remaky her jako Dead Space, či Resident Evil 4. Dorazí po letech také Forza Motorsport. Světlo světa by měl spatřit také sci-fi opus Starfield of Bethesdy a tak bych mohl vyjmenovávat hry ještě nějakou tu dobu. Každopádně rádi uslyšíme, co bylo pro vás tím nejlepším herním zážitkem roku 2022 a na co se vy těšíte v tom roce současném. Určitě nám dejte vědět do komentářů, či pod článek na našich sociálních sítích.